Výživné věčnému studentovi nemusíte platit, pokud jeho studium není smysluplné

Stává se to v praxi poměrně často – dítě je zletilé, nicméně o studium jeví chabý zájem. Vystřídalo již tři různé školy, do práce se mu nechce, jeho prospěch je podpůrměrný a pohodlný život z peněz rodičů mu plně vyhovuje. Jak z toho ven? Jaká je standardní hranice pro přípravu na budoucí povolání a kdy přistoupit k návrhu na snížení výživného, případně zániku vyživovací povinnosti k dítěti?

Zákonná úprava

Obecně samozřejmě platí, že k tomu, aby dítě bylo schopno se samo živit a uspokojovat své potřeby, je potřebné ucelené vzdělání, které mu zajistí místo na trhu práce. Podpora, včetně té finanční, je tak zejména na rodičích. V rámci nerozvedených manželství je to obvykle samozřejmost, jiné je to však u manželství rozvedených, kdy je to vždy jeden z rodičů, kdo přispívá na výživu dítěte.

Podle občanského zákoníku platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž výživné lze přiznat vždy, jestliže dítě není schopné se samo živit. Zde je nicméně třeba upozornit na velice častý omyl, který se vyskytuje mezi širokou veřejností, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze do 26 let jejich věku. Není tomu tak, neboť vyživovací povinnost trvá k dětem až do okamžiku, dokud nejsou schopni se samostatně živit, a není tedy závislá na věku dítěte (například u hendikepovaného dítěte potrvá vyživovací povinnost rodičů po celý jeho život, neboť nebude schopné se samostatně živit nikdy).

Výklad pojmu „být schopný se samostatně živit“ v zákoně nenajdeme, definovala jej až judikatura soudů, a to tak, že dítě je schopné se samostatně živit, pokud je schopné samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové. Jinými slovy že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. Samozřejmě je třeba vždy každý konkrétní případ hodnotit individuálně, neboť mohou nastat i případy, kdy dítě nemusí být schopné se samostatně živit, přestože však chodí do práce (brigády, krátkodobá zaměstnání apod.).

Věční studenti

Při stanovování výše výživného platí, že vyživovací povinnost nesmí být v rozporu s dobrými mravy. A právě u tzv. věčných studentů se k hledisku dobrých mravů velmi přihlíží. Prvním důvodem je to, že tito studenti jsou již velmi často zletilými osobami (ať už studují střední či vysokou školu), přičemž je u nich dán zcela logický předpoklad, že se v rámci studia řádně a účelně připravují na svůj budoucí pracovní život tak, aby si své finanční potřeby mohli již plně uspokojit sami. Druhým důvodem je to, že byť je vyživovací povinnost rodičů k dětem jejich zákonnou povinností, musí být studium dětí účelné a smysluplné, jinými slovy je nutné posoudit, zda studium opravdu směřuje k vytouženému cíli a nejde tedy jen o studium ryze formální.

Závěr

Je samozřejmé, že rodiče mají mít vyživovací povinnost ke svým dětem. Tato vyživovací povinnost však nemůže být bezbřehá a zletilé dítě musí vyvíjet dostatečné úsilí pro život bez finanční závislosti na svých rodičích. Pokud dítě školu zanedbává, schválně ji prodlužuje, mění často obory a ze všech okolností vyplývá, že jeho cílem je pouze předstírání studia za účelem čerpání výživného, lze se návrhem u příslušného soudu domáhat snížení či dokonce zániku vyživovací povinnosti. Vždy však bude záležet na individuálních okolnostech daného případu.

Na našem webu rodinavpravu.cz naleznete i další články týkající se určení výše výživného.