Podobně, jako by každý člověk měl vědět, jak správně sedět, měl by každý, kdo chce běhat, umět správně běhat. Základem je vzpřímené držení těla, natažená hlava a uvolněné ramena. Ukázkou toho, jak se běhat nemá je náš atlet Emil Zátopek. V minulosti se totiž nad správnou techniku běhu nikdo nepozastavoval. Ramena by neměly být v záklonu ani moc v předklonu. Při běhání musí být uvolněné, ne zvednuté v křeči. Ruce by měly být volně při těle, ohnuté v pravém úhlu. Rozdíl mezi sprinterem a běžcem na dlouhé tratě je v tom, že sprinter má rozsah pohybu v rukou co největší, neboť mu předurčuje délku kroku.
Nohy – ekonomický krok
Při běhání se používá tzv. ekonomický krok. Chodidlo dáváme pod těžiště nohy. V atletických závodech vyhrává atlet s nejdelšími končetinami, který je schopen za krátký časový úsek udělat co nejmenší počet kroků v co největší frekvenci. Při dlouhých tratích se to však nedá, běžec by se unavil. On se musí naučit ekonomicky správně běhat. Na to, aby zvládl lokomoční pohyby, musí ovládat atletickou abecedu – skládá se z nízkého, středního a vysokého skippingu, ze zakopávání, předkopávání a jiných podpůrných cviků, obsahuje jejich nepočítaně. Když běžíte, tak přes vnější část chodidla a dopadáváte přes špičku, ale ne přímo. U přímých dopadů totiž trpí pohybový aparát – kolena, kyčelní klouby a páteř.
Začátečnické chyby
Mezi nejčastější začátečnické chyby při běhání patří zaklánění ramen. Další častou chybou jsou kolena do stran. A právě v takových případech dochází později k problémům v kyčelních kloubech a achilovky. Pokud můžete, natočte se, abyste viděli, jak běháte, protože v zrcadle to sotva zkontrolujete. Při běhání nesmíte dělat žádné grimasy, lícní svaly musí být uvolněné. Pokud se vám cokoliv nezdá, vyhledejte atletického odborníka.
