Pro pochopení funkce ramenního kloubu je třeba stručně nastínit anatomii ramenního pletence.
Je tvořen třemi kostěnými strukturami – kostí klíční, lopatkou a kostí pažní. Na jeho pohybech se podílejí čtyři skloubení. Celý pletenec je zpevněn velkým množstvím vazů, ke kterým se přidávají šlachy okolních svalů. Vlastní ramenní kloub je kulový, má velký rozsah pohybu a z toho plynoucí relativně vysokou nestabilitu. Pro aktivní pohyb v kloubu jsou nutné svaly. Dělí se na povrchové (deltový) a hluboké, jejichž hlavní funkcí je udržování hlavice kosti pažní v kloubní jamce a zevní a vnitřní rotace. U golfistů patří poškození v oblasti ramenního kloubu ke čtvrtému nejčastějšímu poranění (po lokti, zápěstí a spodní části zad). Nejčastěji je způsobeno nesprávnou technikou švihu. Výraznou roli hraje též předchozí stav ramenního kloubu, strukturální a funkční změny a věk. Mladší golfisté do 35 let mají častěji obtíže se záněty a natažením svalů tzv. rotátorové manžety, které lze ovlivnit dočasným snížením herní aktivity a následnou změnou švihového mechanismu. U starších hráčů dochází častěji k závažnějším poraněním jako jsou ruptury rotátorové manžety nebo strukturální změny v ramenním kloubu. Prevencí je řádné rozcvičení, protažení a zahřátí před výkonem. Pokud již k bolestivosti v ramenním kloubu nebo jeho okolí dojde, je třeba navštívit specialistu – ortopeda případně fyzioterapeuta.Následující cviky jsou jen úzkým výběrem ze širokého spektra cviků, které se dají využít pro protažení nebo posílení svalstva v oblasti ramen. Bolestivost ramen může být vázána i na okolní struktury, jako je krční páteř a svalstvo trupu. Proto je možné využít i cvičení z předchozích dílů našeho seriálu.
 |
Sedíme nebo stojíme.
Ramena jsou volně svěšena. Rukou jedné končetiny uchopíme loket končetiny, která je pokrčená v horizontále před trupem. S nádechem zatlačíme loket pokrčené končetiny proti fixující ruce, nedýcháme a po zhruba šesti vteřinách napětí povolíme a vydechneme. Dochází k postupnému zvětšování rozsahu pohybu pokrčené horní končetiny (tah mezi lopatkou a páteří). Fixující ruka neustále doprovází pokrčenou horní končetinu, ale nepřitahuje ji k tělu. Když se vyčerpá pohyb získaný uvolněním, tak ruka opět zafixuje loket v získané poloze a celý proces se opakuje ještě 2x. To samé se provádí s druhou horní končetinou
|
 |
Stejný postup jako u předcházejícího cvičení, jen je jedna horní končetina zapažená a druhá ji fixuje za loket nebo předloktí. Důležité je zde mít uvolněná ramena a sedět nebo stát napřímeně. |
