Golf Resort Karlovy Vary
Sám proti sobě, sám proti hřišti!
Dvakrát za sebou hostily turnaje Českomoravské Golfové Tour karlovarské Cihelny. Pro letošek udělali pořadatelé z KRM změnu. Tradice západočeských lázní sice zůstala zachována, ale třetí turnaj 6. ročníku ČMGT se odehrával na starším z obou karlovarských hřišť, na populárních Olšovkách.
Předpověď meteorologů na víkend v polovině července se vyplnila do puntíku přesně. Olšová Vrata se v sobotu probudila do krutého rána. Nad Karlovarskem se přehnala smršť, při níž rychlost větru hodně přesahovala 100 kilometrů v hodině. Vzduchem létaly větve, kusy plechu, popelnice, střešní tašky. Vítr byl tak silný, že proudy deště, které bičovaly zemi, „šly“chvílemi vodorovně. Na hřišti popadaly mohutné stromy, všude se válely polámané větve. Zpočátku nebylo jasné, zda se vůbec bude hrát, jenže pracovníci golfového resortu dokázali téměř nemožné. Ti, co pak přijeli do Karlových Varů o něco později, vůbec netušili, co se tu nad časným ránem dělo a nechápali, proč se za krásného slunečného počasí začalo hrát s hodinovým zpožděním.
Nádhernému golfovému počasí odpovídaly i dosažené výsledky. Sobotní Hotel Imperial Cup ozdobila skvělá rána vítěze vložené souteže nearest to the pin. Sedmnáct centimetrů (!) chybělo k tomu, aby David Vacl obdržel hodinky od klenotnictví Dušák. „Sedmnáct centimetrů je kousek, ale vůbec mě nenapadlo, že bych měl být naštvaný, protože moc nechybělo a mohl jsem mít krásné hodinky. Naopak, já byl šťastný! Kdy se vám podaří, že jste na jednu ránu takový kousek od jamky? Zato jsem byl pořádně překvapený, když jsem si po chvíli šel pro první cenu v kategorii 12,1-24. Asi jsem si to špatně spočítal. Takže pro mne neuvěřitelný turnaj,“ uvedl David Vacl, který hrál Českomoravskou golfovou Tour poprvé v životě.
S dětskými holemi
„Krátké rány jsou pro peníze, dlouhé pro parádu,“ použil moderátor Jan Hrubeš oblíbené golfové rčení, když vyhlašoval
GabrieluChaloupkovou vítězkou další „vloženky“ longest drive. „Má ránu, takže pánové se mají na co těšit,“ neodpustil si ještě poznámku na adresu mladé golfistky. Gabriele pak dělal na pódiu společnost nejdelší mezi muži Jonáš Vokřál.
Mezi těmi, kteří v sobotu brázdili na Olšovkách v nádherném prostředí fairwaye a greeny, bylo jen málo těch, kteří by si stěžovali na svoji hru. Dařilo se snad všem, o čemž svědčilo i osazenstvo dvou ryze dámských flightů v kategorii HCP 37-54, jež od klubovny vyrážely jako poslední. O první tři místa se nakonec podělily Klára Kodadová, Eva Maličková a Lea Turcarová. „Fantastické golfistky, které zválcovaly mnoho mužů v kategorii 37-54,“ okomentoval jejich výsledky Honza Hrubeš.
Ke kuriózní situaci došlo v kategorii HCP 12,1-24. Pokud pomineme, že si v jejím rámci odnesl z Olšovek druhé vítězství již zmíněný David Vacl, tak na třetím místě skončila Barbora Grubnerová. Což by samo o sobě nebylo nic tak zvláštního – Bára má handicap 17,6, nebýt skutečnosti, že hrála s dětskými holemi! V týdnu před turnajem jí totiž nějaký nenechavec vykradl v Praze auto, z jehož kufru zmizel i bag s holemi. „Musela jsem si vzít hole naší dcerky, které jsem jí před časem nechala zkrátit, byly to totiž moje původní. Ale hrálo se s nimi docela dobře, a tak teď zvažuju, jestli vlastně potřebuju seniorský shaft.“
Potvrzená role favorita
Na třetím místě elitní kategorie HCP 0-12 se opět objevilo jméno Jonáš Vokřál. Po sobotě snížil svůj handicap na 3,1 a na zvídavý dotaz Jana Hrubeše, kam s ním míří, odpověděl lakonicky: „Nikam!“ Vítězem se stal Jiří Weigl mladší, který přinesl skvělých 76 ran a snížil handicap ze 6,1 na 5,1. Ale ani to nezabránilo aby se v sobotním podvečeru už potřetí nepostavil na pomyslné stupně vítězů Jonáš Vokřál, tentokrát coby celkový „brutto“ vítěz turnaje.
„Jsem rád, že jsem se nemýlil, když jsem řekl, že se mnou ve flightu jde jeden z těch nejšikovnějších, kteří tu dnes hráli,“ uvedl na adresu Jiřího Weigla Bohumil Procházka, zástupce patrona sobotního klání.
„Tak jsem končil s golfem,“ avizoval Ladislav Klíma jakmile po příchodu ze hřiště usedl ke stolu a objednal si pivo. Že by přece jen alespoň jeden nespokojenec? „Ale jen pro dnešek,“ pokračoval a sám sebe označil za psychicky labilního golfistu. „Prostě hlava! Prvních osm jamek +1, přišel jsem do lesa na devítku a první drive do lesa, druhý do lesa a třetí taky! Udělal jsem si z toho hezký driving. Snažil jsem se vrátit zpátky, ale už to nešlo. Ale zítra se polepším, půjdu v paru!“ sliboval sebevědomě.
V paru hřiště sice v neděli nešel, ale budiž mu útěchou, že se stal vítězem vložené soutěže nearest to the pin. „Tři a půl metru, to je dost, ne? Na to, že včera kolegovi chybělo sedmnáct centimetrů…“
Jonáš Vokřál potvrdil roli favorita. Společně s Martinou Hüblovou získal znovu cenu za longest drive, a i když se jeho jméno tentokrát neobjevilo na prvním místě elitní kategorie 0-12, kterou vyhrál Martin Křížek, Jonáš zkrátka nepřišel. Znovu se stal celkovým „brutto“ vítězem i nedělního KRM Cupu. I když se svým výkonem příliš spokojen nebyl. „Dneska nic moc, pár jamek jsem škrtal, a dokonce jsem zahrál i cizí míč!“
Nejen golfem živ je aktér turnajů Českomoravské Golfové Tour. Je tudokonale postaráno o malé ratolesti hrající účastníků, a odrostlejší nehrající si mohou dopřát některou z doprovodných aktivit, které pro ně pořadatelé připravili. Jednou z nich je kupříkladu poradenství a služby kosmetičky Jany Svobodové. Na Slavkově se poprvé dostala na golf a podle dohody s pořadateli z KRM se objeví na všech turnajích letošních túry, tedy i na zbývajících třech na Konopišti, Dýšině a na Mnichu. „Potěšilo mě, jak přátelská atmosféra na turnajích panuje,“ říkala na Olšovkách Jana, za níž přicházejí především ženy. „Jsou to velmi vděčné klientky, ale věřím, že si na golfu ke mně najdou cestu i pánové. Nemám jich v klientele zrovna málo, chodí na ošetření obličeje, masáže, zeštíhlující kúry, manikúru, výživové poradenství,“ vypočítává Jana Svobodová z nabídky svých služeb. Najdete ji v Praze v Rytířské ulici v luxusním kadeřnictví Franck Provost.
Čas od času bývá hostem turnajů ČMGT některá ze známých či populárních osobností. V Karlových Varech si po oba dny zahrál Marek Eben. Bylo to logické, Marek kousek odsud bydlí a na Olšovkách je jako doma. „Užil jsem si to, na Olšovkách je vždycky bezvadně. Už se ani nepamatuju, jestli jsem Českomoravskou někdy hrál, ale mám dojem, že ano, takže jsem věděl, do čeho jdu… I když člověk jde vlastně do toho, do čeho jde vždycky – sám proti sobě a sám proti hřišti. Takže je vlastně téměř jedno, o jaký turnaj jde. Faktem je, že tady musím pochválit některé vychytávky, které jinde nejsou. Například forkedíci, úžasně urychlí hru. Člověk se tolik nenervuje, protože mu hned ukážou, jak na tom je.“
