Kunětická Hora! Ještě těžší než obvykle?
Na začátku třetí červencové dekády se na Kunětické hoře konalo Mistrovství Evropy žen – amatérek. O tři týdny předtím zavítal na jedno z nejobtížnějších hřišť u nás druhý turnaj letošní série Českomoravské Golfové Tour. Přípravy na jednu z vrcholných událostí české golfové sezony finišovaly na plné obrátky. A na Kunětické hoře to bylo mezi účastníky víkendových turnajů znát.
„Vysoké roughy, strašně rychlé greeny, to je určitě tím, že připravují hřiště na mistrovství Evropy! Kuňka je těžká sama o sobě, ale takhle to je ještě těžší!“ Takové a podobné hlasy zaznívaly snad v každém debatním kroužku, které se po příchodu ze hřiště vytvořily u nejednoho stolu na terase před klubovnou i v jejích útrobách.
Petr Chajda, vítěz kategorie HCP 0-12 při sobotním KRM Cupu, byl letos na Kunětické hoře poprvé. Zahrál 78 ran, snížil handicap ze 4,3 na 4,1, ale přesto se málem nepoznával. „Většinou jsem si jistý v patování, ale dnes mi to vůbec nešlo. Jednou krátký, podruhé dlouhý. Přišlo mi, že vůbec nedokážu greeny přečíst. Určitě je ještě sestříhají, aby byly na mistrovství Evropy rychlejší.“ Petr již v minulosti Českomoravskou několikrát hrál, ale i přes nízký handicap zůstával poněkud stranou. „Asi to bylo tím, že jsem nikdy nestál na stupních vítězů,“ smál se poté, co přebral hodnotné ceny, které věnovali partneři turnaje. „Úžasná túra, ale dneska mě doslova fascinovali forkedíci. Na těžkých jamkách skvělý nápad, neuvěřitelně to urychlilo hru,“ kvitoval novinku, kterou letos organizátoři túry vyzkoušeli poprvé na Slavkově.
Zcela jiné problémy měl Michal Kocourek, ředitel divadla Kalich. „Kuňka je těžké hřiště, ale dneska mě trošku odrovnalo, jak byly navrtané jamky. Buď na konci, nebo na začátku greenu, ale vždycky v takový špatný dopadový zóně. Kolikrát jsem si myslel, jakou jsem zahrál hezkou ránu, a stejně jsem skončil v bunkeru!
Michal se svým synem Davidem ovládli především nedělní turnaj – David vyhrál kategorii 0-12, Kocourek starší skončil třetí. „Žádná speciální příprava na neděli se nekonala. David poctivě trénuje, výsledky se dostavily. Hrál skvěle,“ ocenil Michal výkon svého syna. „Kuňku jsem hrál už několikrát, těžké hřiště, ale dá se zahrát, těšil jsem se sem. Až na příliš suché a tvrdé greeny bylo hřiště skvělé. Bunkery, kterých je tu opravdu hodně, mi nedělají problém. Mám je rád a umím je,“ prohlašoval optimisticky David. „Když jsem skončil v bunkeru, nic se nedělo. Kromě pár míčků, které zůstaly přímo u kraje, jsem se s nimi snadno vypořádal.“
Zlaté pravidlo golfu
Už je na Českomoravské pomalu tradicí, že se v případě vítězů vložených soutěží objevují „plus minus“ s neúprosnou pravidelností
stále stejná jména. Na Kunětické hoře se stal longest drive v sobotu kořistí Jonáše Vokřála, v neděli se radoval Petr Procházka. V kategorii žen mu úspěšně sekundovala Michaela Matoušková. A v sobotu? Kdo jiný než Iveta Uhrová. Vyhrála už tolikrát, že si tentokrát ani nešla pro cenu. „Já jsem to venku neslyšela,“ bránila se uštěpačným narážkám usměvavá Iveta. „Hrálo se mi skvěle. Greeny se mi zamlouvaly, byly dobře sestříhané, krásně to jelo. Vysoké roughy, ostatně jako vždy na Kuňce. Měly jsme skvělý flight, jen ze začátku se to trošku zablokovalo. První tři jamky jsme šly asi hodinu…“ Ryze dámský flight se zřejmě nedržel zlatého pravidla golfu, jak trefně poznamenal manažer resortu Pavel Krejčík. „Hrát pomalu, i když třeba špatně, za to vám nikdo nic neřekne. Ale rychle chodit! A já nevidím žádný pot!“
Důvod k úsměvu měl i Tomáš Velek, který skončil v kategorii 12,1-24 na druhém místě. „Hrálo se mi skvěle, měli jsme úžasnej flight a já měl ještě úžasnější zapisovatelku! Eliminovala všechny moje chyby.“
A která z přítomných byla ona zapisovatelka? „Manželka!“ reagoval Tomáš se smíchem, „ale ne moje,“ dodal vzápětí. „To byla moje žena,“ vložil se okamžitě do debaty Jiří Veigert. „Celý náš tým mu pomáhal, dělali jsme, co jsme mohli, abychom ho donesli na bednu!“
„Kuňku mám hrozně rád, protože jsem ji nikdy nezahrál,“ pokračoval Tomáš Velek. „Ale mám na ni hezké vzpomínky. Jednou jsem tu šel až čtvrtou ranou přes dámské odpaliště, jindy jsem na jedničce hrál na úplně jiný green. Dnes je to poprvé, kdy jsem regulérně došel. Na co jsem sáhl, to mi docela šlo.“
Jonáš a ještě jednou Jonáš
Třikrát se smál i Jonáš Vokřál. Kromě toho, že získal longest drive, přidal k sobotnímu celkovému vítězství triumf i v nedělním BPR Cupu. „Můj nedělní výkon odpovídal večerní přípravě. Byla dlouhá, ale v pohodě,“ komentoval Jonáš obhajobu celkového brutto vítězství. „Ale v sobotu to snad bylo nějakým nedopatřením. Hrál jsem všude možně, jenom ne rovně. Ale na green jsem se vždycky nějak dokopal a dal jsem i pár birdie. Kvalita hřiště perfektní, greeny bezvadné, nejlepší, co jsem letos hrál. Byly urychlené, určitě to souvisí s přípravou na mistrovství Evropy, ale mně to nevadí. Na Kaskádě jsou greeny taky hodně rychlé, takže jsem se tady cítil téměř jako doma.“
Jak vidno, nebylo to nakonec na Kunětické hoře s greeny tak horké, což potvrdil i head greenkeeper Michal Voigts. „Hřiště nepřipravujeme cíleně na jednu akci, i když samozřejmě mistrovství Evropy je příležitostí ukázat se, ale chceme, aby vytvářelo obraz svého každodenního fungování. Určitě není těžší než obvykle. Rychlost greenů maximálně do deseti stop, roughy už nejsou tak husté, naopak řídnou, což je přirozený vývoj. V době vrcholícího léta odpovídá stav hřiště klimatickým podmínkám, které u nás panují. Žádný vyšperkovaný Belek, ale sportovní těžké hřiště, připravené tak, aby si na něm člověk otestoval svoji výkonnost.“
