Snad žádný jiný golfista nikdy více netoužil po úspěchu tak jako on. Zatímco u ostatních profesionálních hráčů přišlo po čase uspokojení, Player nikdy nepřestal toužit po vítězstvích. Ve své autobiografii z roku 1991 o sobě napsal: „Něco jsem se o sobě naučil. Pokud je šance vyhrát, jsem jako zvíře, co jde za svou kořistí. Nikdy jsem se úspěchů nenabažil.“
Když potřeboval, předváděl skvělé údery
A jeho vrstevníci, včetně Arnolda Palmera či Jacka Nicklause, to věděli. „Nemyslím si, že Gary byl nějak skvělý na odpališti. Nemyslím si, že by byl nějak výjimečný s železy. Dobře puttoval, ale rozhodně ne excelentně,“ řekl Nicklaus a pokračoval: „Když však opravdu potřeboval, dokázal s driverem neskutečné věci a to samé i s železy. A když potřeboval zahrát putt, tak ho zahrál. Gary v sobě má něco mistrovského, co jsem u nikoho jiného neviděl.“
Gary Player se narodil první listopadový den v roce 1935 v jihoafrickém Johannesburgu jako poslední ze tří dětí, které spolu Harry a Muriel Playerovi měli. Jeho otec pracoval ve zlatém dole, kde strávil většinu času více než tři a půl kilometru pod zemským povrchem. Muriel Player byla vzdělaná žena, která však zemřela na rakovinu, když bylo Garymu pouhých osm let. „Bylo to jako vyrovnat se s nějakým nepochopitelným dluhem,“ napsal jednou Player.
Hogan měl pravdu
Později se rozhodl zkusit tento „dluh“ splatit jako golfista, když začal ve svých čtrnácti letech hrát. Profesionálem se stal v roce 1953, tedy ve svých osmnácti letech a rychle se dokázal prosadit na několika turnajích v Africe, Evropě i Austrálii. O čtyři roky později přišel do Ameriky. Když viděl, jak daleko dokážou nejlepší hráči odpalovat své míčky, začal na sobě ještě více pracovat. Výrazně zesílil, upravil držení hole a pomalu sledoval, jak se mu jeho úsilí začíná vyplácet. Hned v následujícím roce vyhrál Kentucky Derby Open a radost mu určitě udělalo i druhé místo na US Open, kde mu jeho idol Ben Hogan řekl: „Synu, jednou z tebe bude velký hráč.“
Jeho značkou bylo černé oblečení ve stylu jeho celoživotní lásky – westernů. Měl vyrýsované tělo, čehož dosáhl pravidelným cvičením a dietou s vysokým obsahem vlákniny, čímž o třicet let předběhl dobu. Při hře se mohl opřít především o vynikající hru z písku, která je stále považována za nejlepší, co kdy golfový svět viděl.
Grand Slam slavil v devětadvaceti
V roce 1959 nenašel přemožitele na British Open v Muirfieldu, kde získal svůj první major titul. O dva roky později ovládl Masters a v roce 1962 vyhrál PGA v Aroniminku. Grand Slam dovršil v pětašedesátém na US Open hraném v Bellerive, kde v play-off porazil Kela Nagleho, bylo mu tehdy teprve 29 let. Svou sbírku major triumfů rozšířil v roce 1972 na PGA Championship, British Open vyhrál v letech 1968 a 1974 a dva tituly z Masters má ještě z let 1974 a 1978. Právě na poslední vítězství na majoru je nejpyšnější. Závěrečné kolo v americké Augustě začínal s hrozivou ztrátou sedmi ran, ale na posledních deseti jamkách dokázal sedmkrát zahrát birdie, což mu ve dvaačtyřiceti letech stačilo na výhru o jednu ránu před trojicí − Funseth, Green a Watson − domácích hráčů.
Player je bezesporu jedním z největších golfistů všech dob. On sám odhaduje, že strávil více než tři roky svého života v letadlech a že za turnaji procestoval neskutečných 22 milionů kilometrů. Mezi lety 1955 až 1982 vždy vyhrál alespoň jeden uznávaný turnaj. V jeho sbírce úspěchů nechybí ani pět prvenství z mistrovství světa ve hře na jamky. Rovněž se sedmkrát radoval na Australian Open a na domácím African Open získal úctyhodných třináct titulů.





