Město Tianjin (čti tianžin) na pobřeží Žlutého moře zhruba 100 km jihovýchodně od Pekingu je se svými deseti miliony obyvatel stejně velké jako celé Česko!Alespoň z hlediska populace. Tato skutečnost se ale jeví jinak, když si uvědomíme, že v Číně je měst s počtem obyvatel vyšším než milion přes sto. Tiajnin se řadí do jakési druhé kategorie čínských měst, kam patří velké přístavy, průmyslová centra a hlavní města provincií. Je jedním ze čtyř samostatných center, která spadají přímo pod správu centrální vlády.
Kořeny jeho historie jsou spojeny se stavbou Velkého kanálu, tedy s dobou na přelomu 6. a 7. století po Kristu.
Avšak opravdové změny ve vývoji města nastaly – podobně jako v Šanghaji – až po polovině 19. století, kdy správu převzaly cizí mocnosti.
Jako jedno z takzvaných „smluvních měst" měl Tianjin od té doby západní osídlení. V jeho středu najdeme řadu nádherných starých domů z tohoto období. V roce 1976 byl postižen jedním z nejsilnějších zemětřesení 20. století s epicentrem v nedalekém Tangshanu. Odhaduje se, že zahynulo několik set tisíc lidí. Podle ročenky časopisu Economist byl Tianjin v roce 2004 městem s největším znečištěním vzduchu v Číně. Ve světovém žebříčku zaujal čtvrté místo. Ovzduší se v poslední době hodně zlepšilo, pravděpodobně také díky tomu, že se v Tianjinu odehrávaly některé soutěže olympiády 2008.
Pro nás je ale Tianjin zvlášť významný i z jiného důvodu... Pracovali jsme tu na řadě projektů a nechali kus duše. Ať už šlo o projekt gigantické restaurace s jedenácti sty místy, návrh desetihektarového ostrova pro třicet luxusních vil nebo residenční komplex třicetipatrových domů. Tianjin nás dovedl vždycky znova a znova překvapit. Jedním z projektů, který měl dost unikátní historii, je takzvané Olympic City.
Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů!
Tak tohle jsme si říkali ve chvíli, kdy za námi přišel jeden z tianjinských klientů s úžasnou ideou. Chce se účastnit nabídkového řízení na koupi padesátihektarového pozemku a potřebuje návrh nového multifunkčního komplexu do dvou týdnů. Obestavěná plocha: 1000 000 m2. Bylo to v roce 2003, tedy krátce poté, co jsme založili vlastní architektonickou kancelář. O zmíněný pozemek v těsném sousedství budoucích olympijských sportovišť se ucházeli další čtyři developeři. Než jsme dohodli podmínky kontraktu, uplynuly tři dny, takže na práci nám zbylo jedenáct dnů. Když jsme konečně dorazili do Tianjinu, prohlédli si pozemek a klient nám předal informace, proměnili jsme zasedací místnost v hotelu na dočasný ateliér a začali kreslit. V deset hodin večer jsme předváděli první koncepční skici. Vytvářeli jsme varianty a klient se musel na místě rozhodovat a určovat směr celkové koncepce návrhu. Nešlo jen o urbanismus nebo architekturu, ale především o peníze. Kolik je ochoten za pozemky nabídnout, co je možné realizovat, kolik bude stavba stát a za kolik se bude prodávat. Jinými slovy – o kalkulaci risku.
Druhý den po obědě byly hotové rychlé pracovní modely. Často navrhujeme přímo na modelech, zejména v případě urbanistických projektů. Zjistili jsme totiž, že si spousta lidí na základě pouhých čar neumí nic moc představit. Pracovní model je pro nás zároveň nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak zaznamenat myšlenku. Během dalších tří dnů jsme museli vytvořit na počítači výkresy, které sloužily jako podklady pro výrobu finálního modelu a grafické vizualizace. To je opravdu dost velké sousto u padesátihektarového pozemku s tak velkým objemem obestavěné plochy! Tým pracoval doslova dnem i nocí. Jaksi přirozeně se vyvinuly dvě směny. My „starší" jsme se snažili udržovat normální rytmus práce přes den a odpočinku v noci. Mladší kolegové dělali „nocovky" a předávali nám výsledky časně ráno. Když jsme začínali, šli spát. Výsledkem byla osmdesátistránková zpráva, obrovský model celého území a počítačová prezentace na dvou simultánních plátnech. Na představení projektu jsme měli pouze patnáct minut.
Představitelé města i porota ocenili naše koncepční řešení, které bylo kombinací dvaceti až třicetipatrových obytných věží a komerční zástavby s průhledem na televizní věž, dominantu Tianjinu, která je jakýmsi symbolem města. Soutěž jsme vyhráli, i když klientova finanční nabídka nebyla nejnižší. Následující etapy projektu se odehrávaly ve stejně hektickém rytmu. V listopadu se začalo se zemními pracemi a základy a první byty o velikosti od 180 do 270 m2 byly novým majitelům předány zhruba za rok. Když se dnes ohlédneme, byl to úctyhodný výkon všech, kteří se na něm podíleli.
Olympic City dokumentuje dvě významné charakteristiky naší práce: Rychlost, s jakou musíme pracovat (o té se zmíníme ještě někdy příště), a nezbytnost stavět do výšky. Tomuto tématu bychom se dnes chtěli věnovat trochu víc. Mnozí lidé se totiž ptají, zda jsou výškové domy – mrakodrapy – vůbec potřeba. Není daleko doba, kdy se po teroristickém útoku na věže světového obchodního centra v New Yorku množily názory, že mrakodrapy mají odzvoněno, že jsou příliš nebezpečné. Lidé často poukazují i na estetické působení výškových domů, jejich technickou náročnost a stavební problémy. Někteří namítají, že nižší domy postavené blíž u sebe přispívají k vytvoření příjemnějšího městského prostředí. To funguje jen do určité míry. Naše zkušenosti s navrhováním bytovryých komplexů v Číně například ukazují, že pokud se mají zachovat požadavky na orientaci k jihu a oslunění každého bytu po dobu minimálně jedné hodiny denně, stavební objem větší než dvojnásobek plochy pozemku nelze realizovat jinak než pomocí budov s patnácti a více patry. Orientaci k jihu je možno zanedbat, ale sami určitě víte, že domovu bez sluníčka prostě něco chybí.
Kromě toho se vysoké domy jeví jako jeden z klíčových prvků rozvoje budoucnosti lidstva. Prognózy růstu počtu obyvatel na Zemi jsou jasné... Je evidentní, že nelze donekonečna zvětšovat města do šířky a zabírat ornou půdu, které tak jako tak neustále ubývá. Zároveň se nabízí otázka, zda je současná společnost ještě stále dost bohatá na to, aby si mohla dovolit luxus prostředí založeného na principech nízké hustoty osídlení, které s sebou nese obrovské nároky na dopravu. Mají-li přežít servisní sítě obchodů a služeb, musejí být snadno dostupné i pro pěší. Čehož nejde dosáhnout bez dostatečné hustoty zástavby a té zase bez vyšších budov. Větší hustota osídlení také nahrává dobrému fungování veřejné dopravy, a naopak omezuje z ekologického hlediska neefektivní užívání osobních automobilů, což je jedno z důležitých kritérií pro budoucí trvalou udržitelnost měst. Jako argument je možno uvést příklady měst, jako jsou New York, Hongkong či Šanghaj, která vykazují daleko větší energetickou, ekonomickou a dopravní efektivnost. Řada ekologů v nich vidí precedent pro metropole budoucnosti. Znamená to, že je třeba hledat řešení, která budou nejen efektivní, ale budou také poskytovat smysluplnou organizaci všeho, co se životem ve městech souvisí.
Jsou tu však další pohledy, které jsou stejně podstatné. Vysoké stavby jsou důkazem statusu a úrovně společnosti, protože jejich pořízení a provozování je technicky i ekonomicky náročné. Jsou to často jedinečné budovy, které přebírají funkci symbolu města nebo země (Eiffelovka v Paříži, Sears Tower v Chicagu nebo Taipei 101 na Tajvanu). Vysoké domy jsou dominantami měst. Označují střed dění – „střed světa". Projevuje se prastará podvědomá potřeba člověka označit místo, ze kterého vychází a do kterého se vrací. V Čechách se dost často setkáváme s názorem, že podobné důvody pro stavbu mrakodrapů jsou falešné nebo dokonce nemravné, že jsou to jen projevy velikášství nebo nabubřelosti. Ale ať se nám to líbí nebo ne, každý z nás potřebuje vědomí příslušnosti k národu nebo místu, k dané lidské komunitě. Vertikální označení místa, středu, cíle je prostě strašně důležité. Zkuste si představit pražské panorama bez věží Svatého Víta!? A ani v golfu tomu není jinak! Co takhle golfová jamka bez praporku?! Ani tam by to nefungovalo!
To, co pro Šanghaj znamenal a znamená Pudong – nové finanční centrum, které se svými tři sta, čtyři sta i pět set metrů vysokými budovami zcela změnilo siluetu města –, to je pro Tianjin oblast Binhai. Budují se tu desítky makodrapů – nový „downtown". Zatímco v Čechách se odborníci i neodborníci léta dohadují, zda sto metrů není moc, v Číně je problémem, zda tři sta nebo čtyři sta metrů je dost. Nesnažíme se argumentovat, aby se Praha nebo další česká města zredukovala na skupiny mrakodrapů, nicméně negativní emocionální reakce, se kterými se mnohdy úvahy o vysokých domech v Čechách střetávají, také nejsou na místě. Naše čínské zkušenosti jasně ukazují, že každý nový počin v rozvoji města nemá smysl, pokud není součástí celkové dlouhodobé strategie vývoje určitého území nebo státu jako takového. Každá stavba, každý nový komplex by měl odpovídat představám, jak se dál bude společnost rozvíjet. V poslední době se stále výrazněji ukazuje, že smysluplná vize budoucnosti musí nutně zahrnovat aspekty udržitelného rozvoje. Jestliže není možno dále zvětšovat města do šířky a úvahy o vyšší hustotě zástavby jsou nezbytnou alternativou, je nutné před problematikou výškových domů neuhýbat a začít se otázkami jejich návrhů a staveb zodpovědně zabývat i v Čechách.
