Jednou z nejznámějších postav české golfové scény je Jan Juhaniak. Šestapadesátiletý profesionál byl za čtyři desítky let u mnoha důležitých událostí, kterými prošel golf na našem území. Po sametové revoluci byl třeba na schůzce, na které se zakládala česká PGA. Profesionálem je od roku 1991 a dodnes, kromě trenérské práce, hraje turnaje na Czech PGA Tour s mladšími soupeři. S vrstevníky pak úspěšně bojuje na PGA Senior Masters Golf Tour.Odpověď na otázku, kudy vedla cesta Jana Juhaniaka ke golfu, je jednoduchá. Stačí znát místo, odkud pochází. Jsou to Šilheřovice. „Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let tady vzniklo golfové hřiště. Tam jsem se začal jako třinácti čtrnáctiletý pohybovat jako caddie. Tehdy jsem ještě hrál fotbal a věnoval se dalším jiným sportům, ale pak mě golf nějak přitáhl,“ vzpomíná Jan Juhaniak na své golfové začátky, které byly, hlavně co se vybavení týká, dost skromné. „Dostal jsem nejprve darem tři nebo čtyři hole, se kterými jsem hrál první roky. Když jsem se tomu začal více věnovat, tak jsem měl i podporu v klubu, kde viděli, že mi to celkem jde. Dostal jsem hole, které se tenkrát prodávaly v Pragoimpu, a s těmi jsem začínal hrát vážně.“
Golfista na opušťák
Golf začal naplňovat život Jana Juhaniaka, takže pro něj bylo nepředstavitelné, že by kvůli vojenské základní službě dva roky nehrál. Na vojnu se mu ale podařilo dostat blízko Mariánských Lázní. „Trochu jsme tomu pomohli,“ přiznává Jan Juhaniak. „Já jsem si myslel, že budu celou vojnu hrát jenom golf, ale když jsem přišel do Klimentova, tak jsem zjistil, že se trochu pletu. Musel jsem si plnit povinnosti jako tankista. Ale i tak jsem z těch 730 dní na vojně prožil 107 na golfu, což si myslím, že bylo docela dobré procento.“ Během vojny jezdil na turnaje jak do Karlových Varů, tak do Mariánských Lázní. Se sportem, který byl v té době takřka v ilegalitě, kupodivu neměl u svých velitelů potíže. „Protože jsem měl dobré výsledky, dobře jsem střílel z tanku, tak jsem dostával za odměnu vycházky nebo opušťáky i navíc a všechny jsem využil na golf.“ Možná jediný golfista v řadách Varšavském smlouvy dokázal těžit z důležité schopnosti, bez které se golfista neobejde. „Kdo chce dobře hrát, musí mít prostorovou představivost, aby odhadl kam hrát, kam poletí míč, a to mi možná pomohlo i v tom tanku, že mi střelba tak dobře šla.“
Ono se i trénuje!
Po vojně se Jan Juhaniak dostal do reprezentačních výběrů, a když se začátkem osmdesátých let dostal do zahraničí, nestačil se divit. „Zjistil jsem, že golf se tam dělá na trochu jiné úrovni. Že se tam dokonce trénuje, což jsem do té doby tady nebyl moc zvyklý. V té době zde nebyly žádné drivingy a já jsem se tam spíš bál, abych se tím moc neunavil,“ vypráví s úsměvem Jan Juhaniak. S postupem času se i on začal více věnovat tréninku. Hlavní těžiště viděl v krátké hře. „Ani jsem dříve nepoužíval driver. Dokonce jsem v pětaosmdesátém roce vyhrál mezinárodní mistrovství Československa v Mariánkách jenom s pětkou dřevem, železy a putterem. Později jsem přece jen zjistil, že je potřeba hrát i s trojkou dřevem a driverem.“
Po revoluci byl Jan Juhaniak u vzniku české PGA. „Zúčastnil jsem se i té schůzky, na které se česká PGA zakládala, ale pak jsem ještě rok počkal, než jsem přestoupil k profesionálům.“
V té době totiž hrál v Německu, což byla cenná zkušenost. V české PGA je tak od roku 1991 a rovnou vyrazil do Rakouska, kde jako trenér pracoval pět let. „Po pěti letech v Rakousku jsem nastoupil na Karlštejn. A od roku 2000 jsem tady v Motole,“ říká Jan Juhaniak, který je ale k vidění jako trenér i jinde. Má svou akademii, která sídlí v Beřovicích. „S Beřovicemi spolupracuji už dlouhé roky a myslím, že jsme jedna strana s druhou spokojeni. Vychovali jsme tam řadu dobrých hráčů. Kluci drží už třetí rok extraligu, holky hrají první ligu a vlastně se tam začínalo z ničeho.“
Jan Juhaniak je ale také stále aktivním hráčem. Objevuje se jak na Czech PGA Tour, tak na českém seniorském turnaji a v posledních letech si mohl zahrát s evropskými hvězdami minulých let na turnaji na Casa Sereně. Na to, aby je skutečně prohnal, však ambice nemá. „Člověk si řekne dědkové, ale oni opravdu před hrou, po hře, když mají volno, prostě pořád jsou na drivingu, nebo na puttingu a pořád trénují, protože další týden je čeká zase další turnaj, kdežto mě čeká práce s klienty,“ popisuje realitu Jan Juhaniak. Nepřekvapuje ho ani, že naši nejlepší profesionálové stále
zaostávají za špičkou. „Já jsem odehrál také pár turnajů Challenge Tour nebo evropské túry, ale i když jsem třeba v Mariánských Lázních nebo na Karlštejně nehrál špatně, hrál jsem výsledky mezi 73 a 75, tak to pořád stačilo na umístění kolem stého místa. To, co stačilo tady na místní konkurenci, tak tam člověk po dvou kolech ztrácel patnáct, dvacet ran a najednou měl pocit, že to moc neumí.“ Kromě tlaku okolí hendikepuje české hráče také skutečnost, že se málokdy potkají s hřištěm připraveným na špičkové turnaje. „Důležitým faktorem je rychlost greenů. Když přijedu na Casa Serenu nebo kluci na Čeladnou na turnaj, tak ty greeny jsou mnohem rychlejší, než na jaké jsou normálně zvyklí. A hráči z Tour na takových greenech hrají týden co týden.“
zaostávají za špičkou. „Já jsem odehrál také pár turnajů Challenge Tour nebo evropské túry, ale i když jsem třeba v Mariánských Lázních nebo na Karlštejně nehrál špatně, hrál jsem výsledky mezi 73 a 75, tak to pořád stačilo na umístění kolem stého místa. To, co stačilo tady na místní konkurenci, tak tam člověk po dvou kolech ztrácel patnáct, dvacet ran a najednou měl pocit, že to moc neumí.“ Kromě tlaku okolí hendikepuje české hráče také skutečnost, že se málokdy potkají s hřištěm připraveným na špičkové turnaje. „Důležitým faktorem je rychlost greenů. Když přijedu na Casa Serenu nebo kluci na Čeladnou na turnaj, tak ty greeny jsou mnohem rychlejší, než na jaké jsou normálně zvyklí. A hráči z Tour na takových greenech hrají týden co týden.“Opatrní greenkeepeři
Hřišť s opravdu rychlými greeny je u nás pořád málo, a to je podle Jana Juhaniaka škoda. I obyčejní hráči by si rychle zvykli a byli by rádi. Greenkeepeři o tom ale nechtějí slyšet. „Kdykoli se kteréhokoli greenkeepera zeptáte, tak vám řekne, že musí šetřit. Sluníčko, málo vody, lidi, stroje, hodně vody, povrch, založení greenu, klimatické podmínky, prostě pořád něco, co podle greenkeeperů nedovoluje, aby se mohlo na většině hřišť u nás dosahovat rychlosti greenů alespoň mezi devíti a deseti stopami. A je jen pár výjimek. Ale je zajímavé, že vyjedete do Německa nebo do Rakouska a tam jsou greeny docela rychlé. Asi tam mají lepší klimatické podmínky,“ dodává s ironickým úsměvem Jan Juhaniak, který se ve vzpomínkách rád vrací o čtyři roky zpátky. „Takové nejúspěšnější období jsem prožil v roce 2007, kdy jsem během čtrnácti dnů vyhrál jak turnaj profesionálů na Mnichu, tak týden předtím a týden potom turnaje na seniorské túře. Do toho ještě zapadlo vítězství našeho týmu z Motola na mistrovství republiky do osmnácti let, takže to byly během několika týdnů úspěchy jak hráčské, tak trenérské.“
Jana Juhaniaka můžeme klidně označit za golfového fanatika. Bez holí v ruce prakticky nevydrží. A nezastaví ho ani zdravotní problémy! „Na jaře jsem byl na operaci s ramenem, které jsem si pochroumal na lyžích. Ve středu mi vytáhli stehy a v pátek jsem už odehrál devítku. 19. března byla operace a 16. dubna jsem hrál první turnaj. A hrál jsem v Beřovicích +2, takže to nebylo špatné. No a teď nedávno jsem musel se žlučníkem k doktorovi. Vyřešili to laparoskopickou operací, takže jsem měl čtyři dírky v břiše. Kdyby to slyšeli doktoři, tak by se asi zbláznili, ale ještě s těmi stehy jsem si byl zatrénovat. Jenom takové padesátimetrové rány,“ říká trochu provinile Jan Juhaniak
