Rodák z Podbořánek držel díky otci poprvé hůl v ruce v šesti letech na šestijamkovém hřišti v Krásném Dvoře. A v sedmi měl zelenou kartu. Martin Příhoda (1992).
Nejprve ale hrál hokej, teprve pak se přidal golf, který poměrně rychle převážil. „Zpočátku mě to nebavilo, v šesti letech… Ale pořád jsem hrál a asi v deseti letech jsem ho začal brát vážně,“ vzpomíná Martin. Na základní škole trénoval dvakrát třikrát týdně, od třinácti se snaží hrát a trénovat, co to jde. „Jsem až šestkrát týdně na hřišti, jenže letos maturuju na hotelovce a časově to moc nezvládám. Jsem moc zvědavý, jak letošní sezona, první mezi profesionály, proběhne.“
Přestup
O přestupu začal přemýšlet na konci loňské sezony po mistrovství světa. Důvod? „Hrát víc turnajů na lepší úrovni. Když už jsem mezi amatéry vypadl z kategorie do osmnácti let, na moc turnajů jsem se nedostal. Chci to zkusit a říkám si, kdy jindy než teď! Zatím žádnou velkou změnu necítím, je to krátká doba, ale určitě jsem dostal nový impulz do přípravy a do trénování.“
Ví, že ho čekají i jiné starosti než jenom golf. Především finance na zajištění cest, ubytování, na tréninky pod vedením těch nejlepších trenérů. „Je to finančně náročnější, ale je tu výhoda v možnosti získat sponzory. Ještě na tom musím zapracovat,“ směje se Martin, který bude zpočátku hrát všechny turnaje české PGA a pak EPD Tour. Jeho cílem je vstoupit jednou do evropské túry. „Ta je tady asi nejreálnější, moc výš už to ani nejde. Vím, že mě čeká dlouhá cesta. Už se těším, až budu mít školu hotovou a budu moct víc trénovat a hrát. Soustředím se jenom na golf,“ spřádá Martin plány do budoucna.
Po přechodu k profesionálům ho myšlenky na vysokou školu zcela opustily, golfu se chce věnovat na sto procent. Jen malou chviličku koketoval s myšlenkou studia a hraní golfu v Americe, ale velice rychle ji zahnal. „Byl jsem nějakou dobu v golfové akademii David Leadbetter. Přemýšlel jsem o tom, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Chyběli by mi kamarádi… a vůbec všechno. A hlavně chci hrát především v Evropě. Trochu jsem se obával i školy. Hodně záleží na tom, jakou v Americe chytnete školu. Buď to bude super z hlediska golfu a můžete trénovat každý den dvoufázově, nebo budete mít tolik studia, že se na trénink dostanete dvakrát za týden. Toho jsem se obával nejvíc…“
Když je ve hře balon…
Jako kompenzaci vůči golfu si rád zahraje cokoli, kde je ve hře balon. „Ale pouze rekreačně, aktivně žádný další sport neprovozuju. Že bych šel dvakrát týdně na trénink třeba tenisu, to tedy ne! Když se něco naskytne, čas si najdu.“ Podobně i na fitko nebo posilovnu, protože bez toho to nejde. Na soustředění třikrát čtyřikrát týdně, v sezoně málokdy. „Někdy skoro vůbec, není čas,“ dodává Martin Příhoda.
Občas měl chuť s golfem seknout. Nikoli kvůli tomu, že by mu to nešlo, ale nastalo období, kdy ho golf nebavil. „Hlavně v pubertě, bylo mi čtrnáct, patnáct, ale dostal jsem se z toho sám, nikdo mi domlouvat nemusel. Ani otec, ani trenér…“
Golfové základy mu dal otec, ale nikdy ho netrénoval. V Karlových Varech se mu nejprve věnoval pan Karel Skopový starší. „Pak jsem dlouho neměl nikoho, až v posledních čtyřech letech. Nejprve dva a půl roku Simon Holmes a nyní se mnou pracuje David Carter.“
Golfové nádobíčko
Moje první hůl byla pětka železo Slazinger, pánská, měl jsem ji zkrácenou na půlku, bylo to hrozný, moc se s tím hrát nedalo. Pak jsem dostal nějaké Vintage, posléze hole značky Prestige. Koncem 90. let toho u nás ještě moc nebylo… Později mi brácha přivezl z Německa set Callaway, to už byly opravdu pořádné hole, hrál jsem s nimi asi dva roky. Pak jsem měl Nike a třikrát po sobě Titleist, s nimiž hraju dodnes. Z jednoduchého důvodu: ta značka dokonale sedí. Driver D 3, trojky dřeva, železa AP2, ty mi vyhovují absolutně, jsem s nimi moc spokojený. Dlouho jsem měl jenom jedny železa, ale loni před Čeladnou jsem si musel koupit kvůli drážkám nové. Wedge mám design Vokey, 52 a 56
