Sudičky mu daly sport do kolébky. Když se 12. 1. 1985 v Žilině narodil, bylo o jeho životní cestě víceméně rozhodnuto. Otec hrál tenis, maminka vystudovala tělocvik, dělala gymnastiku, judo, lyžovala. Malý Lukáš se ve dvou letech „proháněl“ po sjezdovkách Vysokých Tater, odmalička to zkoušel i s hokejkou a tenisovou raketou.
Jenže najednou bylo všechno jinak. Verdikt lékařů zněl hrozivě – rozpad kyčelního kloubu! Bylo mu pět a další tři roky na invalidním vozíku byly nekonečné. Postaví se znovu na vlastní nohy? Prognózy naštěstí vyzněly mylně. Dlouhodobá léčba vykonala své, kloub srostl. Na hokej či fotbal ale mohl zapomenout, lékaři mu doporučili „něco lehčího“. Volba padla na golf.
To už však rodina žila několik let v Karlových Varech, a tak není divu, že sportovně založení rodiče začali hrát golf. „Ve Varech bylo tenkrát jedno z mála hřišť v Československu a otec dokonce otevřel na kolonádě první golfový shop u nás.“ Právě tatínek byl Lukášovým prvním trenérem, po němž zdědil cit pro míček i chuť učit se. „Učil jsem se hrozně rád a snažil se co nejdřív tátovi vyrovnat. Rychle jsem pochopil, že golf je přesně to, co mě bude bavit.“
Jeho prvním skutečným trenérem byl Karel Skopový starší. Lukáš se ukázal jako velký talent, úspěchy se dostavily již ve dvanácti letech. Účastnil se prvních turnajů a v roce 1997 dostal ocenění Objev roku. V patnácti se podíval do reprezentace a měl i premiéru na mezinárodním turnaji ve Skotsku. Zařadil se mezi mládežnickou elitu, nechyběl na žádném mistrovství Evropy družstev dorostenců a juniorů, a i na domácích šampionátech se pravidelně umísťoval na čelních místech. V roce 2002 „přestoupil“ mezi dospělé. Na turnaji Czech Golf Amateur Tour v Motole obsadil druhé místo. O dva roky později začal hrát European Junior Golf Tour, kde několikrát triumfoval ve své věkové kategorii, ale stal se i celkovým vítězem Německa a Maďarska. Jenže koncem roku 2004 se objevil další zdravotní problém – mononukleóza. Golf šel na nějaký čas stranou. Ale už na jaře 2005 zazářil s reprezentací na neofi ciálním Mistrovství Evropy družstev ve Španělsku. Reprezentace v té době spolupracovala s trenérem Keithem Williamsem, který byl dalším, kdo jeho hru velice ovlivnil. Společně pracovali nejen na změně švihu, ale i Lukášova myšlení. Intenzivní příprava a dřina se vyplatily. Vedle řady úspěchů byl v roce 2006 nominován na Světovou univerziádu v thajském Bangkoku, kde obsadil 15. pozici jako druhý nejlepší mezi Evropany. Czech Golf Amateur Tour opět zakončil fi nálním druhým místem.
Lukáš Tintěra, jemuž mezi golfi sty nikdo neřekne jinak než Tinťa, však myslí i na zadní kolečka. Po absolvování gymnázia v Ostrově u Karlových Varů se rozhodl pro studium na vysoké škole. Bakalářské studium – obor právo a podnikání ukončil v roce 2008. Momentálně je v posledním ročníku vysokoškolského studia, ale oboru evropská studia a veřejná správa. V české reprezentaci strávil devět let, najednou měl pocit, že přišel čas na změnu. A tak se rozhodl učinit krok, o němž snil prakticky odjakživa – na jaře 2009 přestoupil k profesionálům. Ve své „nováčkovské“ sezoně skončil sedmý, letos už na druhém místě Pilsner Urquell Czech PGA Tour. „Živit se golfem je dost náročné, ale není snad nic lepšího než mít svou největší zálibu zároveň jako povolání. Učit golf mě moc neláká, chci hrát,“ říká Lukáš a v koutku duše sní svůj tajný golfový sen. Zahrát si na olympiádě 2016 v brazilském Riu!
Golfové nádobíčko
První hole jsem dostal ve svých devíti letech, když jsem seskočil z invalidního vozíku, a rodiče mě přivedli na golf. Psal se rok 1994 a v Čechách neexistovaly žádné golfové shopy, jako je tomu teď. A podle mne jsem dostal jeden z prvních dětských setů u nás. Taťka totiž otevřel první golf shop v Česku a dovážel zboží z Německa. Toto moje nádobíčko bylo od společnosti Browning, která je spíše známá jako výrobce loveckých zbraní! Sice si na ty hole příliš nepamatuji, ale jedna vzpomínka mi utkvěla v paměti. Driver byl vyroben ještě starou technikou, takže byl celý dřevěný. Krček hole byl spojen se shaftem omotávkou, která připomínala tlustý vlasec na ryby. Jako každý mladý kluk jsem driver miloval, a tak jsem na drivingu pálil jen s ním, protože to lítalo nejdál. Až se mi jednoho dne při perfektní ráně oddělila dřevěná hlava od shaftu… Dodnes ji mám na památku na svém stole.
Druhé golfové hole jsem měl z Ameriky. Dětský set, s nímž jsem hrál do svých patnácti let, než jsem opět pilným trénováním přišel o 5 železo. Hůl se rozlétla vejpůl… Od té doby jsem hrál holemi po otci. Pánské hole se zlatými shafty, miloval jsem je. Díky nim jsem se dostal i do české reprezentace. Driver jsem si doslova vymodlil, každý den jsem se chodil do golfového shopu dívat na driver Callaway Big Bertha. Mazlil jsem se s ním, zkoušel si ho, ale cena byla 18 000 korun! První titanový driver, výdobytek techniky té doby v golfu. Sen, který jsem si nemohl dovolit. Ale o Vánocích se objevil pod stromečkem…
Poté přišlo období, které se nazývá žiletky. Jako reprezentant jsem chtěl hrát už s „pořádnými“ práskačkami, a tak jsem dostal svoje první hole na míru od společnosti Titleist. Pořádné žiletky 690, tenoučké a ostré, že byste s nimi mohli krájet lososa. Protože jsem ale chtěl mít něco extra, hned po nich jsem měl 670, což byly v podstatě totožné hole, pouze s menší úderovou hlavou. Po třech letech jsem je musel vyhodit, protože v holích byly takové ďolíky, že míčky létaly do všech směrů. Na tři měsíce jsem si půjčil od otce 690 Cavity Back, které mi padly jako ulité. Ale nehrál jsem s nimi, protože v té době byl machr jen ten, kdo hrál se žiletkami. Cavity Back se nenosily. Pak jsem si koupil AP2 na shaftech Project X. Skvělé hole, asi nejlepší model od Titleistu, se kterým jsem kdy hrál.
S přestupem k profesionálům přišla i změna značky. Reprezentaci sponzoroval Titleist, ale jako PRO jsem přešel ke své od dětství milované značce Callaway. Kvůli fittingu létám do evropské centrály v Londýně, kde si nechávám dělat hole na míru. Hledám nejideálnější shafty, abych dosáhl maximálních délek s nejmenší odchylkou ve směru. Dokonalý proces, který stojí dost peněz, ale také dost peněz vydělá. Takže to beru jako správnou golfovou investici.
Uplynulou sezonu jsem hrál s železy X Forged -2° fl at. Jelikož jsem menšího vzrůstu, tak jsou o -1/2 inche kratší na Projectech X o tvrdosti 6,0 (3-PW). Všechny jsou s V drážkami, které jsou povolené na PGA Tour . Wedge mám X Forged 54° s bounce 14 a 58° s bounce 10 ve Vintage. To znamená, že tyto hole po prvním kontaktu s vodou okamžitě zreznou. Vždy jsem hrál s chromovými holemi, ale štvalo mě, když mě oslňoval odraz slunce. A na holi jsou také brzy vidět škrábance. Tak jsem se rozhodl pro změnu, díky Vintage se už slunce bát nemusím a ani toho, že bych měl hole zohyzděné škrábanci. Ony jsou už samy o sobě dost ošklivé, vypadají, jako bych je měl 100 let! Bounce mám dost velký, je to schválně, myslím, že na středoevropská hřiště, kde převážně hraji, jsou ideálnější než hole s nízkým bouncem.
Nepoužívám 2 železo, namísto toho mám 2 hybrid Callaway Diablo Edge Tour 18°, shaft UST Proforce V2 Stiff . Hlava vypadá prostě dokonale, a přitom s ní můžete často hrát i z roughu, což by bylo s 2 železem dosti komplikované. „Trojka“ dřevo je Callaway Diablo Edge Tour 15°, na shaftu UST Proforce V2 Stiff . Asi nejlepší hlava na trojku dřevo, kterou jsem v životě viděl. Její tvar je tak přirozený a přitom aerodynamický, že pokaždé, když ji držím v ruce, vím, že míček poletí tím směrem, který jsem si vybral.
Drivery jsem měl dva, jeden byl FT 9–9,5° na Z Com X – Stiff u. S tímto driverem jsem většinou velice přesný, ale na úkor délky. Druhý, ideálnější driver, se kterým jsem hrál většinu sezony, je FT TOUR 9,5° na shaftu VOODOO Stiff. Při testech a později i na hřišti s ním dosáhnu délky přes 300 yardů (asi 280 metrů) s minimálním rozptylem ve směru. Na všech holích mám stejné gripy, abych měl při odpalování míčků pokud možno stejný pocit.
Putter – nejdůležitější hůl v bagu! Doma jich mám asi dvacet, ale měním je tak jednou ročně, když mi to na greenech moc nepadá. Tento rok jsem používal Odyssey White Ice číslo 5, který je něco mezi žehličkou a klasikou. Je na 33 inchích, což je i nejmenší standardní délka. Používal jsem i 31 inchové puttery, ale po určité době jsem přešel ke standardním délkám.
