S golfem začal „až“ v šestnácti, kdy se byl s rodiči podívat v Darovanském dvoře na jeleny. Dostal se tam na devítijamkovou akademii a driving range a golf ho uchvátily. První hole mu koupil otec, bývalý hokejista extraligové Plzně. Dobře udělal, neboť ze syna vyrostl jeden z nejtalentovanějších golfistů u nás.
Nejdříve hrával jednou za měsíc, pak stále častěji. „Od začátku se mi na golfu líbilo, že jsem byl na hřišti, abych trénoval. Což byla velká změna proti hokeji, kde jsem pořád trénoval, abych se vůbec dostal na hřiště,“ vzpomíná Marek. Kvůli otci hraje golf napravo, protože mu první hole koupil pravostranné. „Taťka začal hrát se mnou, ale neměl tolik času jako já, a tak jsem mu trochu utekl.“
Brusle nazul poprvé jako tříletý capart. Až do dorostu hrál v nejvyšší mládežnické soutěži za Plzeň, poslední dva roky v Rokycanech. V klukovských letech ještě dělal gymnastiku, díky níž má dnes velmi dobrou pohybovou koordinaci. „Jsem vyloženě sportovní typ,“ konstatuje s úsměvem Marek. „Floorball, tenis, squash, hokej, volejbal. Vše si rád zahraju. Mám rád aktivní odpočinek. Bohužel na něj během sezony není mnoho času.“
Vystudoval Sportovní gymnázium v Plzni, pokračoval na Ekonomické fakultě Západočeské univerzity. Studiu se ale bohužel mohl věnovat stále méně a méně. „Věřil jsem, že to půjde skloubit, ale obě činnosti trpěly. Ani jedné jsem nedával sto procent. A bylo to vidět na výsledcích.“ Nakonec studium ukončil a v centru jeho pozornosti je nyní pouze golf.
Přelomovým se stal pro Marka rok 2002, kdy se mu podařil obrovský skok. Ze zelené karty se dostal na handicap 8! Přesně tehdy padlo zásadní rozhodnutí – věnovat se golfu na sto procent! O tom, že to nebyla slova pronesená do větru, svědčí tituly mistra republiky na jamky a na rány z roku 2006. A potom dva cuty a 36. a 30. místo, která vybojoval na mezinárodních mistrovstvích v Irsku a ve Skotsku. V Irsku dokonce po prvním kole vedl, ve Skotsku byl na děleném sedmém místě. Obou turnajů se zúčastnili nejlepší amatérští hráči Evropy.
Z reprezentace mezi profesionály
V užším výběru reprezentace České republiky figuroval již v roce 2005, rok
předtím byl členem mužstva do jedenadvaceti let. Vzhledem k tomu, že s golfem začal později, nižší mládežnické kategorie nestihl. „Do reprezentace jsem se dostal po dvou sezonách hraní.“ Dvakrát se zúčastnil mistrovství světa družstev (Jižní Afrika, Austrálie), dále Lytham Trophy, Brabazon Trophy, již zmíněného mistrovství Irska a Skotska, dále pak Švýcarska a mistrovství Evropy jednotlivců i družstev. „Obojí dvakrát,“ vypočítává Marek Nový, jehož však dost mrzí, že už nestihl odehrát turnaje jako British Amateur nebo US Amateur.
předtím byl členem mužstva do jedenadvaceti let. Vzhledem k tomu, že s golfem začal později, nižší mládežnické kategorie nestihl. „Do reprezentace jsem se dostal po dvou sezonách hraní.“ Dvakrát se zúčastnil mistrovství světa družstev (Jižní Afrika, Austrálie), dále Lytham Trophy, Brabazon Trophy, již zmíněného mistrovství Irska a Skotska, dále pak Švýcarska a mistrovství Evropy jednotlivců i družstev. „Obojí dvakrát,“ vypočítává Marek Nový, jehož však dost mrzí, že už nestihl odehrát turnaje jako British Amateur nebo US Amateur.„Poslední dva roky mezi amatéry jsem se už připravoval na profesionální dráhu a záměrně jsem objížděl nejlepší amatérské akce.“ Z toho vyplynulo, že byl třikrát za sebou nejlepším Čechem na evropském a světovém amatérském žebříčku. „U nás nebyla konkurence. Myslím, že hra proti lepším soupeřům značně urychlila můj golfový vývoj.“ Naštěstí ho nezbrzdilo žádné zranění či zdravotní problémy, a tak prvenství v anketě Golfista roku 2008 bylo pro Marka jasným signálem. Přestup k profesionálům byl nevyhnutelný. „Byla to i dobrá situace pro shánění sponzorů, a tak jsem ji využil.“
Jeho život se změnil, trénink zabírá daleko více času než dříve. „Kromě zábavy je to teď vlastně i má práce,“ říká Marek, který si dobře uvědomuje, že golf je hra, kde dílčích neúspěchů je daleko více než úspěchů. „Myslím, že každého golfistu někdy napadne, jestli na to opravdu má. Nejsem výjimka. Naštěstí mám po každém neúspěchu ještě větší chuť do tréninku a mé statistiky vykazují neustálé zlepšování. A to je pro mě důležité. Když trénink funguje a zlepšuji se, věřím, že úspěch se dříve či později dostaví. Trpělivost je důležitá a v golfu obzvláště.“
Momentálně se po golfové stránce cítí dobře. Po fyzické to tak slavné není, několikrát po sobě prodělal virózu, a tak se cítí trochu slabý. „Přiblížil se další vrchol sezony – Q-school,“ říká Marek, který má podobně jako každý druhý golfista svůj golfový cíl či sen. „Snít je důležité a mým snem je být jedním z nejlepších hráčů v Evropě.“
Golfové nádobíčko
První hůl byla klasika. Půjčená sedmička železo na Darové. Někdo mi řekl, že ji mám držet lehce, a tak jsem ji prvním švihem hodil padesát metrů do range! Následně taťka koupil hole Vantage, na tehdejší dobu naprosto šíleně drahé. Byly to takové „žvejkačky“ s velikou hlavou. Ale hrál jsem s nimi do handicapu 8, tedy jednu sezonu. Pak jsem měl dva roky TaylorMade 360 – železa i driver. Putter jsem měl vždycky PING Answer. Železa jsem vyměnil až na doporučení trenéra Keithe Williamse za Titleist 690MB. To už byly profesionální žiletky. Vyborné! Měl jsem tehdy všechno Titleist.
Při přestupu k profesionálům jsem přešel ke značce Callaway a s tou hraji i teď.
Používam Driver FT9 8,5 ° se shaftem diamana blue x-stiff, 3 a 5 dřevo (15 ° a 19 °) Fttour shaft Aldilla RIP X stiff. Železa: X forged 3–9 se shaftem project X 6,5, wedge X series: 48,54,58 °(bounce: 8, 12, 8). Grip: Golf Pride Medium podmotaný třemi páskami.
A konečně putter. To je můj klenot. Dlouho jsem používal Ping Answer s 36´ shaftem. Až ke konci minulého roku jsem v Golf USA v Průhonicích vyzkoušel Scotty Cameron Button Back Newport2 Special edition. Dal jsem si tři putty a hned jsem věděl, že ten putter musím mít! Má parádní kožený grip s velmi výrazným švem, který přesně zapadne mezi články prstů při úchopu. A v úderové ploše duraniovou vložku pro měkčí pocit při úderu.
