Pochází ze známého rodinného golfového klanu. Ve čtyřech letech udělal na Líšnici první golfové krůčky pod vedením svého otce Františka. Díky velkému talentu se o něm svého času mluvilo jako o „budoucím golfovém Mozartovi, českém Tigerovi Woodsovi“. Ondřej Lébl (1985).
„Na úplné začátky se přesně nepamatuju,“ říká Ondřej, „ale vzpomínám si na rok 1990, kdy jsme jeli na letní rodinnou dovolenou do Šilheřovic. Táta chodil hrát a my s mámou a sestrou jsme se koupali v kašně na osmnácté jamce. Večer, když už na hřišti nikdo nebyl, mě vzal s sebou na pár jamek. Mám dojem, že to bylo na dnešní desítku, jedenáctku a dvanáctku.“
Golfový růst
Vážně začal brát golf v roce 1996, kdy získal zelenou kartu. Za svůj skutečný start však považuje až první turnaj v roce 1998. „Jarní stableford, konal se na Líšnici. Týden předtím se mi se štěstím podařilo uhrát handicap, jinak bych na něm vůbec nemohl startovat.“
Do čtrnácti hrál fotbal, pak chvilku obojí, až nakonec definitivně zvítězil golf. Dnes občas přes zimu sáhne po badmintonové raketě, hraje hokej a lyžuje.
Studoval střední průmyslovou školu dopravní. Po maturitě chtěl zkusit univerzitu ve Spojených státech. „Kvůli golfu, samozřejmě, ale bohužel to nevyšlo, a tak jsem šel na jazykovku na angličtinu.“ Jenže to už se psal rok 2005 a o dalších dvanáct měsíců později přestoupil k profesionálům.
Ještě předtím se však stal v roce 2001, tedy ve svých šestnácti letech, členem české juniorské reprezentace. V roce 2005 zamířil mezi dospělé. „Reprezentovat byla pro mne vždy velká čest. Vidět lepší zahraniční hráče byla náramná škola.“
Zúčastnil se ME dorostu na Islandu a v ČR v Cihelnách, ME juniorů v Irsku a ME mužů v Británii. Absolvoval i evropskou juniorskou golfovou tour (EJGT). „Byla to cenná zkušenost. Poznal jsem jiný způsob organizace turnajů i různé typy hřišť. Hrál jsem v jiné konkurenci, kterou tvořilo poměrně ustálené hráčské zastoupení.“
V Čechách nejspíš nebylo a není mnoho golfistů, kteří tak dobře jako Ondřej ovládají jak hru venku, tak na golfových simulátorech, na nichž se může pochlubit ziskem několika mistrovských titulů. „Jde o naprosto rozdílné věci. Možná mám z amatérských let víc úspěchů v hale než ze hry venku, ale těm halovým jsem vždy přikládal menší význam. Většinou bývaly spojeny s menší konkurencí a byly to soutěže regionálního charakteru…“
Tréninky, turnaje, cestování, a zejména golf jako takový – to vše dominovalo a dominuje v životě Ondřeje Lébla i po přestupu k profesionálům. Rozhodl se pro něj po úspěšné kvalifikaci na Alps Tour a v roce 2006 se stal členem České profesionální golfové asociace. „Myslím, že to můj život nijak nezměnilo, v každém případě jsem si ale rozšířil znalosti a vědomosti o golfu. Vloni jsem úspěšně dokončil tříletý vzdělávací program Czech PGA.“
Základy mu vštípil otec, pak se ho ujal trenér juniorské reprezentace Karel Skopový starší, dnes se mu věnuje jeho syn Karel. Určitý podíl na Ondrově výkonnosti má i Karlův bratr Petr. „Od něj jsem totiž dostal nejlepší golfovou radu, kterou mi kdo dal! Přečíst si knížku 30vteřinový golfový švih. Dostal ji od svého otce a pak ji dal mně. Jde o mentální stránku golfu. Dokonale je v ní popsáno posledních třicet vteřin před ránou. A taky třicet vteřin po ní.“
V lednu 2009 podstoupil operaci slepého střeva, což ovlivnilo celou přípravu na sezonu, která však nakonec dopadla nad očekávání. Ondřej obsadil druhé místo v Pilsner Urquell Czech PGA Tour!
V životě každého sportovce jsou ale chvíle, kdy má chuť se vším praštit. Zranění, ztráta formy, neúspěchy… „Že bych chtěl někdy úplně skončit s golfem, to mě nepotkalo, ale se soutěžním, to ano. Naposledy po turnaji v Berouně. Byl jsem vážně rozhodnutý skončit, ale vyspal jsem se z toho a druhý den ráno šel zase trénovat.“ Začátek letošní sezony byl těžký. „Měnil jsem techniku a chvilku trvalo, než jsem si začal na hřišti věřit. Teď se cítím dobře, vím, co mám dělat, aby vše fungovalo, jak má. Někdy to nevyjde, ale co se dá dělat. Musí se to zkoušet dál. Takový je sport. Letos hraju jen Pilsner Urquell Czech PGA Tour, jednou jsem startoval na EPD Tour a teď na Czech Open v Čeladné,“ vypočítává Ondřej, jehož na golfu nejvíce fascinuje „umění zvládat emoce, vnitřní boj se sebou samým a pocit z perfektně trefené rány“.
„Sním si svůj golfový sen, ale nechám si ho pro sebe,“ říká na závěr Ondřej Lébl.
Že by sen o tom, jak se stát golfovým Mozartem…?
Golfové nádobíčko
První hole, které jsem měl, byly z dětského setu Wilson Bernard Langer, putter, PW, 8, 7, 5, 3 dřevo a driver. Pak jsem dostal k Vánocům po tátovi pánský set Titleist DTR 3-Sw a asi po dvou letech jsme objednali z Ameriky set i driver TaylorMade Burner . Ty jsem měl čtyři roky. Dalších šest let jsem hrál také s TaylorMade LT, měl jsem i dřeva a driver. Do této doby jsem měl putter Ping Anser 2 a v malé pauze Oddysey number 5. Před třemi roky jsem dostal nabídku od Titleistu. Vše na míru. O dva stupně snížené lofty u želez a o půl palce prodloužené shafty u všech holí.
Nosíte kromě holí, týček a balonů v bagu ještě něco navíc?
Plyšového pejska od snoubenky jako talisman pro štěstí. Pravidla, markovátka, tužky, fixy na míče.
Oblíbené golfové oblečení?
Gant, Lacoste, FootJoy.
Nejoblíbenější hřiště doma a v zahraničí?
Karlovy Vary, Falcon Fires na Floridě.
Hřiště, kde se vám většinou nedaří?
Kaskády.
Rána, na kterou se můžete vždycky spolehnout?
Driver.
Rána, na kterou nikdy nezapomenete?
Je to nezapomenutelná, nejkurióznější a nejnepovedenější rána, jakou jsem kdy zahrál. Kvalifikace na Alps Tour, čtyři jamky do konce, dvě rány k dobru. Deset metrů přede mnou je kolík, který musím obstřelit, bag mám v bezpečné vzdálenosti dvaceti metrů za sebou. Napálil jsem sedmičku železo přímo do toho kolíku a od něj se míček odrazil přímo do mého bagu! Zahrál jsem osm a o ránu se nekvalifikoval.
Oblíbená soutěž?
Rád hraju jamkovku v Ropici
Nejoblíbenější caddie?
Snoubenka Péťa.
Máte nějakou specialitu – „vychytávku“ – ve své technice?
Určitě ne, snažím se dodržovat základy.
Rána, o níž víte, že je vaší slabinou, a nedaří se vám ji odstranit?
Pull dlouhými železy, ale po změně techniky došlo k výraznému zlepšení.
„Na úplné začátky se přesně nepamatuju,“ říká Ondřej, „ale vzpomínám si na rok 1990, kdy jsme jeli na letní rodinnou dovolenou do Šilheřovic. Táta chodil hrát a my s mámou a sestrou jsme se koupali v kašně na osmnácté jamce. Večer, když už na hřišti nikdo nebyl, mě vzal s sebou na pár jamek. Mám dojem, že to bylo na dnešní desítku, jedenáctku a dvanáctku.“
Golfový růst
Vážně začal brát golf v roce 1996, kdy získal zelenou kartu. Za svůj skutečný start však považuje až první turnaj v roce 1998. „Jarní stableford, konal se na Líšnici. Týden předtím se mi se štěstím podařilo uhrát handicap, jinak bych na něm vůbec nemohl startovat.“Do čtrnácti hrál fotbal, pak chvilku obojí, až nakonec definitivně zvítězil golf. Dnes občas přes zimu sáhne po badmintonové raketě, hraje hokej a lyžuje. Studoval střední průmyslovou školu dopravní. Po maturitě chtěl zkusit univerzitu ve Spojených státech. „Kvůli golfu, samozřejmě, ale bohužel to nevyšlo,
a tak jsem šel na jazykovku na angličtinu.“ Jenže to už se psal rok 2005 a o dalších dvanáct měsíců později přestoupil k profesionálům.Ještě předtím se však stal v roce 2001, tedy ve svých šestnácti letech, členem české juniorské reprezentace. V roce 2005 zamířil mezi dospělé. „Reprezentovat byla pro mne vždy velká čest. Vidět lepší zahraniční hráče byla náramná škola.“ Zúčastnil se ME dorostu na Islandu a v ČR v Cihelnách, ME juniorů v Irsku a ME mužů v Británii. Absolvoval i evropskou juniorskou golfovou tour (EJGT). „Byla to cenná zkušenost. Poznal jsem jiný způsob organizace turnajů i různé typy hřišť. Hrál jsem v jiné konkurenci, kterou tvořilo poměrně ustálené hráčské zastoupení.“V Čechách nejspíš nebylo a není mnoho golfistů, kteří tak dobře jako Ondřej ovládají jak hru venku, tak na golfových simulátorech, na nichž se může pochlubit ziskem několika mistrovských titulů. „Jde o naprosto rozdílné věci. Možná mám z amatérských let víc úspěchů v hale než ze hry venku, ale těm halovým jsem vždy přikládal menší význam. Většinou bývaly spojeny s menší konkurencí a byly to soutěže regionálního charakteru…“ Tréninky, turnaje, cestování, a zejména golf jako takový – to vše dominovalo a dominuje v životě Ondřeje Lébla i po přestupu k profesionálům. Rozhodl se pro něj po úspěšné kvalifikaci na Alps Tour a v roce 2006 se stal členem České profesionální golfové asociace. „Myslím, že to můj život nijak nezměnilo, v každém případě jsem si ale rozšířil znalosti a vědomosti o golfu. Vloni jsem úspěšně dokončil tříletý vzdělávací program Czech PGA.“ Základy mu vštípil otec, pak se ho ujal trenér juniorské reprezentace Karel Skopový starší, dnes se mu věnuje jeho syn Karel. Určitý podíl na Ondrově výkonnosti má i Karlův bratr Petr. „Od něj jsem totiž dostal nejlepší golfovou radu, kterou mi kdo dal! Přečíst si knížku 30vteřinový golfový švih. Dostal ji od svého otce a pak ji dal mně. Jde o mentální stránku 
golfu. Dokonale je v ní popsáno posledních třicet vteřin před ránou. A taky třicet vteřin po ní.“ V lednu 2009 podstoupil operaci slepého střeva, což ovlivnilo celou přípravu na sezonu, která však nakonec dopadla nad očekávání. Ondřej obsadil druhé místo v Pilsner Urquell Czech PGA Tour! V životě každého sportovce jsou ale chvíle, kdy má chuť se vším praštit. Zranění, ztráta formy, neúspěchy… „Že bych chtěl někdy úplně skončit s golfem, to mě nepotkalo, ale se soutěžním, to ano. Naposledy po turnaji v Berouně. Byl jsem vážně rozhodnutý skončit, ale vyspal jsem se z toho a druhý den ráno šel zase trénovat.“ Začátek letošní sezony byl těžký. „Měnil jsem techniku a chvilku trvalo, než jsem si začal na hřišti věřit. Teď se cítím dobře, vím, co mám dělat, aby vše fungovalo, jak má. Někdy to nevyjde, ale co se dá dělat. Musí se to zkoušet dál. Takový je sport. Letos hraju jen Pilsner Urquell Czech PGA Tour, jednou jsem startoval na EPD Tour a teď na Czech Open v Čeladné,“ vypočítává Ondřej, jehož na golfu nejvíce fascinuje „umění zvládat emoce, vnitřní boj se sebou samým a pocit z perfektně trefené rány“. „Sním si svůj golfový sen, ale nechám si ho pro sebe,“ říká na závěr Ondřej Lébl.Že by sen o tom, jak se stát golfovým Mozartem…?
Golfové nádobíčko
První hole, které jsem měl, byly z dětského setu Wilson Bernard Langer, putter, PW, 8, 7, 5, 3 dřevo a driver. Pak jsem dostal k Vánocům po tátovi pánský set Titleist DTR 3-Sw a asi po dvou letech jsme objednali z Ameriky set i driver TaylorMade Burner . Ty jsem měl čtyři roky. Dalších šest let jsem hrál také s TaylorMade LT, měl jsem i dřeva a driver. Do této doby jsem měl putter Ping Anser 2 a v malé pauze Oddysey number 5. Před třemi roky jsem dostal nabídku od Titleistu. Vše na míru. O dva stupně snížené lofty u želez a o půl palce prodloužené shafty u všech holí.
| DŘÍVE |
NYNÍ |
|
Driver: Titleist 909 D3 9,5 °
(Diamana Blue Stiff Flex)
|
Driver:Titleist 909 D3 8,5 °
(Mitsubishi Fubuki Stiff Flex)
|
|
Dřeva: Titleist 909 F2 15,5 °, 18,5 °
(Aldila Woodoo Stiff Flex)
|
Dřeva: Titleist 909 F2 13,5 °
(Mitsubishi Fubuki Stiff Flex)
Hybrid: Titlesit 909H 17 ° Diamana Blue Stiff Flex
|
| Železa: Titleist ZB Forget 3 – Pw (Rifle Project X 5,5) |
Železa: Titleist AP2 4 – Pw
(Dynamic Gold SL S300)
|
|
Wedge: Titleist Vokey Design 54 °; 60 °
|
Wedge: Titleist Vokey Design 50 °; 56 °; 60 ° (Dynamic Gold SL S300) |
| Putter: Titleist Scotty Cameron Newport 2 |
Putter: Titleist Scotty Cameron Newport 2 |
Pochází ze známého rodinného golfového klanu. Ve čtyřech letech udělal na Líšnici první golfové krůčky pod vedením svého otce Františka. Díky velkému talentu se o něm svého času mluvilo jako o „budoucím golfovém Mozartovi, českém Tigerovi Woodsovi“. Ondřej Lébl (1985).
a tak jsem šel na jazykovku na angličtinu.“ Jenže to už se psal rok 2005 a o dalších dvanáct měsíců později přestoupil k profesionálům.Ještě předtím se však stal v roce 2001, tedy ve svých šestnácti letech, členem české juniorské reprezentace. V roce 2005 zamířil mezi dospělé. „Reprezentovat byla pro mne vždy velká čest. Vidět lepší zahraniční hráče byla náramná škola.“ Zúčastnil se ME dorostu na Islandu a v ČR v Cihelnách, ME juniorů v Irsku a ME mužů v Británii. Absolvoval i evropskou juniorskou golfovou tour (EJGT). „Byla to cenná zkušenost. Poznal jsem jiný způsob organizace turnajů i různé typy hřišť. Hrál jsem v jiné konkurenci, kterou tvořilo poměrně ustálené hráčské zastoupení.“V Čechách nejspíš nebylo a není mnoho golfistů, kteří tak dobře jako Ondřej ovládají jak hru venku, tak na golfových simulátorech, na nichž se může pochlubit ziskem několika mistrovských titulů. „Jde o naprosto rozdílné věci. Možná mám z amatérských let víc úspěchů v hale než ze hry venku, ale těm halovým jsem vždy přikládal menší význam. Většinou bývaly spojeny s menší konkurencí a byly to soutěže regionálního charakteru…“ Tréninky, turnaje, cestování, a zejména golf jako takový – to vše dominovalo a dominuje v životě Ondřeje Lébla i po přestupu k profesionálům. Rozhodl se pro něj po úspěšné kvalifikaci na Alps Tour a v roce 2006 se stal členem České profesionální golfové asociace. „Myslím, že to můj život nijak nezměnilo, v každém případě jsem si ale rozšířil znalosti a vědomosti o golfu. Vloni jsem úspěšně dokončil tříletý vzdělávací program Czech PGA.“ Základy mu vštípil otec, pak se ho ujal trenér juniorské reprezentace Karel Skopový starší, dnes se mu věnuje jeho syn Karel. Určitý podíl na Ondrově výkonnosti má i Karlův bratr Petr. „Od něj jsem totiž dostal nejlepší golfovou radu, kterou mi kdo dal! Přečíst si knížku 30vteřinový golfový švih. Dostal ji od svého otce a pak ji dal mně. Jde o mentální stránku 
golfu. Dokonale je v ní popsáno posledních třicet vteřin před ránou. A taky třicet vteřin po ní.“ V lednu 2009 podstoupil operaci slepého střeva, což ovlivnilo celou přípravu na sezonu, která však nakonec dopadla nad očekávání. Ondřej obsadil druhé místo v Pilsner Urquell Czech PGA Tour! V životě každého sportovce jsou ale chvíle, kdy má chuť se vším praštit. Zranění, ztráta formy, neúspěchy… „Že bych chtěl někdy úplně skončit s golfem, to mě nepotkalo, ale se soutěžním, to ano. Naposledy po turnaji v Berouně. Byl jsem vážně rozhodnutý skončit, ale vyspal jsem se z toho a druhý den ráno šel zase trénovat.“ Začátek letošní sezony byl těžký. „Měnil jsem techniku a chvilku trvalo, než jsem si začal na hřišti věřit. Teď se cítím dobře, vím, co mám dělat, aby vše fungovalo, jak má. Někdy to nevyjde, ale co se dá dělat. Musí se to zkoušet dál. Takový je sport. Letos hraju jen Pilsner Urquell Czech PGA Tour, jednou jsem startoval na EPD Tour a teď na Czech Open v Čeladné,“ vypočítává Ondřej, jehož na golfu nejvíce fascinuje „umění zvládat emoce, vnitřní boj se sebou samým a pocit z perfektně trefené rány“. „Sním si svůj golfový sen, ale nechám si ho pro sebe,“ říká na závěr Ondřej Lébl.Že by sen o tom, jak se stát golfovým Mozartem…?
