V dětství se věnoval celé řadě sportů, hrál házenou, stolní tenis, donedávna ještě rekreačně hokej. „Ale nic vrcholově, golf mi dneska úplně stačí,“ říká jeden z nejlepších českých profesionálů současnosti Petr Nič (1982).
Pražák křtěný Vltavou začal s golfem v devíti letech. Šlo o naprosto logický krok, pochází totiž z golfové rodiny. Jeho otec Pavel Nič, který syna zároveň dodnes trénuje, ho už jako malého brával s sebou do Motola. Na jediné hřiště, které tehdy v Praze existovalo. „To jsem ještě nehrál, ale pamatuju si, že úplně poprvé jsem hrál právě v Motole, kde jsem si později udělal i handicap.“
Golfový růst
Golf začal dominovat nad ostatními sporty po seznámení s Alexem Čejkou. Petr obdivoval jeho švih. Jednou si rodáka z Mariánských Lázní natočil a dlouhé hodiny se poté pokoušel Čejkův švih napodobovat. „Když jsme s Alexem chodili hrát, vůbec jsem to nevnímal, byl jsem ještě malej kluk. Neuvědomoval jsem si, že hraje European Tour a jak je těžké se tam dostat. Bral jsem ho jako kamaráda. Videozáznamy jsem si točil v Erpetu, pak jsem se na to doma díval a v Erpetu jsem se snažil napodobovat jeho švih. Odehrál jsem třeba osm set míčů za den, hlavně abych švihal jako on.“ Hnacím motorem mu byl také starší bratr. Snažil se ho dohnat, a proto začal s intenzivnějším tréninkem. A výsledky se brzy dostavily.
Ve čtrnácti mu přišla domů pozvánka k prvnímu startu za českou reprezentaci, v níž pak působil až do konce své amatérské kariéry. „Poprvé jsem byl na reprezentačním výjezdu na Bledu, kde se hrálo mistrovství Evropy dorostenců. Moc se mi to líbilo, seznámil jsem se lépe s klukama z golfu a taky jsem viděl Garciu. Už tenkrát byl hvězda!“
Rok 1997 zakončil jako 21. hráč amatérského žebříčku České golfové federace. Poté již následoval strmý vzestup a v závěru roku 2001 se mohl poprvé radovat z první pozice mezi amatéry a také z ocenění Hráč roku. V té době už měl za sebou dva tituly mezinárodního mistra ČR na rány, ale také tituly mistra ČR dorostu i juniorů. „Asi to bude znít blbě, ale ocenění Hráč roku (což se mu pak podařilo zopakovat ještě v roce 2003 a 2004, pozn. aut,.) pro mne v podstatě nic neznamená. Snažil jsem se jen hrát dobře. A vždycky jsem věděl, že i když jsem nejlepší golfista České republiky, v Evropě to nic neznamená!“
Zdravotní problémy
V zimě 2001 přišly první vážnější zdravotní potíže, které kariéru Petra Niče notně zbrzdily. Onemocněl mononukleózou. Dlouhý výpadek v tréninku vedl k tomu, že v roce 2002 nezopakoval skvělé výsledky z předchozích sezon. Přesto se dokázal udržet v absolutní špičce. Stal se vítězem Czech Golf Amateur Tour a v žebříčku České golfové federace obsadil druhé místo.
Vše si vynahradil v následujících dvou sezonách. Sbíral jeden úspěch za druhým, včetně dvojnásobného titulu mistra České republiky ve hře na jamky. Hrál vynikající golf! Dařilo se mu i na zahraniční scéně, když na mistrovství Švýcarska a Turecka skončil shodně druhý. Roky 2003 a 2004 nemohly dopadnout jinak než nejvyšší příčkou na amatérském žebříčku.
Na konci roku 2005 se kvalifikoval na Alps Tour, čímž začala nová etapa jeho kariéry. V lednu následujícího roku přestoupil k profesionálům. Stal se mistrem České PGA, čímž dokázal zopakovat umístění z minulé sezóny, tehdy ještě s příslušností amatéra.
To už ovšem nějakou dobu bojoval s dalším zdravotním problémem. V létě 2003 se mu na vnitřní straně malíčku levé ruky objevil výrůstek. S nepříjemným ganglionem zápolil téměř čtyři roky, poté už se operace stala nevyhnutelnou. Výrůstek mu bránil v držení golfové hole. Následovala dvouměsíční rekonvalescence, a když se mohl konečně vrátit na golfové trávníky, poranil si koleno a musel podstoupit artroskopický zákrok. Dohromady téměř tříměsíční absence tréninku na přelomu let 2006 a 2007 se projevila.
„Každé zraněni či nemoc vás hodně zpomalí,“ vzpomíná na neradostná období Petr Nič. „Pak bylo jen a jen na mně, jak moc budu trénovat. Naštěstí se mi vždycky podařilo vrátit se docela dobře, ale trvalo to třeba i rok.“
Dokázal sice vyhrát Order of Merit české PGA, ale protože neabsolvoval zimní kondiční ani herní přípravu, začaly se v závěru předloňské sezóny kupit neúspěchy na Alps Tour. Petr Nič neprocházel cuty a nakonec se mu nepodařilo udržet si kartu. A protože nezvládl ani kvalifikační školu, v další sezoně Alps Tour jeho jméno na seznamu startujících chybělo.
„Neúspěchy jsou ve sportu normální. Samozřejmě, že každý neúspěch zabolí. Kolikrát jsem si jen říkal: Dal jsem do toho všechno – a nic! Ale ono se to vždycky vrátí, chce to jen čekat. Kupříkladu letos třeba čekám skoro celou sezonu,“ říká s nadsázkou Petr, který momentálně hraje převážně turnaje EPD, PGA Czech a na pozvání turnaje Alps Tour. Přes veškeré „golfové i negolfové peripetie“ však optimismus neztrácí. Věří, že pokud mu vydrží zdraví, dokáže pracně vydobyté pozice na Alps Tour získat zpět. Nebo sní o tom, že se mu je podaří ještě překonat? „Každý má svůj sen, já taky. Hrozně rád bych si alespoň jednu sezonu zahrál v Americe!“
Golfové nádobíčko
První hůl, kterou jsem měl v ruce, byla nějaká uříznutá žiletka, kterou táta už nepotřeboval. V tu dobu jste u nás na pořádné dětské hole nenarazili. Hráli jsme s tím, co bylo. První půlset, který jsem dostal asi v osmi letech, byl Wilson Bernhard Langer. Mám dojem, že to byl první dětský set, co se k nám začal dovážet. Ve čtrnácti jsem pak dostal dámský set Wilson 1200, na tu dobu to byly skvělé hole, něco jako jsou nyní Titleist AP1. O dva roky později jsem dostal první panské hole. Titleist Oversize, to byly obrovský plácačky! Následovaly Titleist 762, Titleist 990, s nimiž jsem byl naprosto spokojený.
Jenže v roce 2002 jsem u Alexe viděl Mizuna MP33 a hrozně se mi líbily. Okamžitě jsem si je koupil. To byly nejlepší hole, jaké jsem kdy měl v ruce! Dokonale mi sedly, vyhrál jsem s nimi spoustu turnajů. Dodnes je mám doma, takové hole se schovávají! Hrál jsem s nimi téměř čtyři roky, pak už byly hodně opotřebované.
Při výběru dalších holí jsem se dohodl s firmou Titleist, kterou zastupuje Petr Tomášek. Dal mi skvělou nabídku, byl jsem moc spokojený.
Loňskou sezonu jsem odehrál s holemi značky Callaway Prototype. Jenže pak Mizuno na podzim udělala nové hole MP68, které jsou téměř totožné s modelem MP33. Volba na letošní sezonu byla jasná… Driver. První i druhé hole, s nimiž jsem hrál, měly svá vlastni dřeva. Byly to klasické sety, které se prodávaly dohromady. Žádná velká sláva. Opravdová dřeva John Letters jsem „zdědil“ ve čtrnácti po tátovi. Měla tak malé hlavy, že dnes nechápu, jak jsem s tím mohl hrát.
Pak už jsem měl Callaway Great Big Bertha. Kdo v té době neměl „bertu“, nebyl hráč! Následovaly Titleist 903 J. V.S., Titleist 905R, ten byl ze všech nejlepší. Rok jsem hrál s Clevelandem, pak Titleist 907D2 a minulou sezonu jsem hrál s Callaway FT9. Letos jsem ho vyměnil za novější model FT Tour. Libí se mi menší hlava a potřeboval jsem trosku tvrdší shaft.
Trojka dřevo. Začínal jsem s Callaway Big Bertha, pak jsem se Slávou Syřištěm vyměnil driver za jiný driver a trojku dřevo Callaway. Byly z European Tour, měly tvrdé shafty a hlava trojky byla stejně velká jako míček.Ta se mi moc líbila. Potom jsem dlouhé roky hrál s Titleist PT. Malá železná hlava, neuvěřitelná hůl! Předpoklad je dobře trefovat míč. Jinak se s ní dá poztrácet hodně balonů. V sezoně 2009 jsem měl Callaway a letos Titleist 909F3.
Wedge. Střídám značky Titleist, Cleveland a Callaway. Nejoblibenější wedge, které jsem kdy měl, byly série 485 a 900 od Clevelandu. Bohužel už je nelze sehnat. Letos se povedly CG15.
Putter. Začínal jsem s takovou „žehličkou“ od Wilsona, když nepočítám „hokejku“, která byla v dětském setu. Potom jsem chvilku hrál s další „hokejkou“, tentokrát Titleist Bulls Eye. Chvilku jsem měl putter Odysseus a pak nasledovala série holí Ping Anser, což byly opravdu dobré puttery. V sedmnácti jsem začal puttovat s Titleistem Newport 2, s nímž puttuju dodnes. Když mi to moc nešlo, tak jsem si občas pořídil i jiný putter, ale vždycky jsem se k Titleistu vrátil.
Obecně musím říct, že žádné speciální požadavky na hole nemám. Hraju se standardními holemi, jenom s tím rozdílem, že mám radši těžší hlavy. Normálně se používá D2, já mám D3, tvrdši shafty a kordové gripy.
