Co nosíte kromě holí, týček a míčku v bagu navíc?
Tak v první řadě čepičky na hole. Na 5 dřevu mám opičku a na driveru prase. A protože mám ta zvířátka ráda, na bagu mám jako talismany opičku a prasátko. Uvnitř mám vždycky lékárničku, v níž je zásoba všeho možného. Náplasti na puchýře, desinfekce na ruce, krém na opalování, léky, repelenty. Jedu na turnaj a jsem vybavená kompletně vším, na dovolené nemám nic. Když mám bag, jsem zachráněná! A ještě byste v něm našli zásobu rukavic, taky kompletní sadu. Je horké léto, a já mám s sebou „winter“ rukavice. Tohle mám už odmalička. Nic z bagu nevyndávám, měla bych pak pocit, že v něm něco chybí.
Vaše nejoblíbenější hřiště doma a v zahraničí?
Mariánky, samozřejmě! Je to moje domácí hřiště. A pak mám ráda Sokolov. Krásné hřiště, není jednoduché, a když fouká je to ještě mnohem zajímavější. Líbí se mi i Kunětická hora. Taky těžká a hlavně dlouhá… V zahraničí jsem hrála hodně hřišť, ale nejvíc se mi líbil Las Margas – Sabinanigo ve Španělsku, které navrhoval Jose Mario Olazabal. Každá jamka jiná, jedna skorovací, na další je potřeba bojovat takticky, jinde riskovat. S citem navržené a postavené hřiště, na němž je všechno!
Hřiště, kde se vám většinou nedaří?
Když jsem byla malá, nebyla jsem schopná pořádně zahrát doma v Mariánkách. Třeba ve Varech mi to šlo, ale doma ani náhodou. Až po letech se to najednou změnilo, ať jsem v Mariánkách hrála, jak jsem hrála, pořád jsem chodila v paru. Ale že bych měla vyloženě hřiště, kde je mi jasné, že to bude špatný? Tak to nemám.
Existuje ve vašem repertoáru rána, na kterou se můžete vždycky spolehnout?
No… dřeva! Na ta se mohu spolehnout. Jsem schopná trefit se trojkou dřevem blíž k jamce než s wedge. Je to možná zvláštní, ale je to tak. Driver a fervejová dřeva mi nedělají problém.
Rána, na kterou nikdy nezapomenete?
Moje první mezinárodní mistrovství republiky. Hrálo se v Mariánských Lázních, jamka číslo 14, mírný dogleg. Drive se mi moc nepovedl, zůstala jsem sice na ferveji, ale další ránu jsem musela hrát přes stromy. Fangle byla za nimi, jakoby „za rohem“. Vzala jsem si wedge a zahrála neskutečnou ránu! Trefila jsem to neuvěřitelně čistě. Malinko jsem si otevřela úderovou plochu a byl z toho, ani nevím, jak to nazvat – gagarin s polo sockitem! Míček se zastavil dvacet centimetrů od tyče!
Vaše oblíbená soutěž?
Jako menší jsem raději hrála na rány. Co jsem si uhrála, to jsem měla. Postupem času se to změnila a přišla jsem na chuť jamkovce. Podle mne je jakoby volnější, víc si to užiju. Takže kdybych mohla, vybrala bych si jamkovku. Pokud jde o turnaje, nemám jich jako profesionálka zatím odehraných tolik, abych mohla říct, že se někam ráda vracím. Ale každopádně španělská túra, kterou jsem nedávno odehrála, tak to mi spadla čelist. Nádhera!
Nejoblíbenější caddie?
Kamarádka Markéta, výborně čte hru. Když jsem dostala divokou kartu na evropskou túru, kedila mi maminka. Je typ, že když člověk zkazí ránu, tak se nic neděje, když zahraje dobře, je to naopak super. Dobrý kedík je i taťka, ale moc to prožívá. Míval větší strach, než já. V poslední době mi kedí přítel Martin. Každý má něco do sebe, ale kdo je nejlepší, to nelze říct.
Máte ve své technice nějakou specialitu, „vychytávku“, která je charakteristická pouze pro vás?
Asi ne…
Oblíbené golfové oblečení?
Ráda chodím na hřiště „zkompletovaná“, jinými slovy, aby to ladilo. V šatníku mám řadu oblečení nejrůznějších barev, ale nemohu říct, že bych nějaké konkrétní dávala přednost. Naprostou klasiku, to ne, ale nějaké extravagantnosti, to také ne! Zlatá střední cesta. Jediné, co opravdu preferuji, jsou kraťasy. Když je ale zima, samozřejmě se ráda obléknu tepleji.
Máte nějakou slabinu, o níž víte, a nedaří se vám ji odstranit?
Lob, vysoká rána přes překážku. Když ji mám zahrát, doslova to nesnáším. Při tréninku mi nevadí, ale v turnaji volím jakoukoli jinou variantu než tohle. Pokud to tedy jde. Jinak pro mne kamenem úrazu. Nevím proč.
Nejnepovedenější rána, kterou jste kdy zahrála?
Nějaké „mrcky“ samozřejmě byly, ale že by byla nějaká extrémní, to se říct nedá. Ve Finsku jsem jednou na první jamce zahrála devět! Ať jsem vzala do ruky cokoli, nebyla jsem schopná dát ránu. Minula jsem dvaceticentimetrový pat! Totální black out! Sedmnáct jamek přede mnou. Jestli to tak půjde dál, zahraju kilo! Pak ale bum, začala jsem hrát a zbylých sedmnáct jamek jsem došla dvě pod par. Takže spíš nejnepovedenější začátek.
Nejkurióznější rána?
No přece ta v Mariánkách!
