Phil Mickelson patří ve světě golfu mezi naprostou špičku. K tomu, abyste spočítali ještě známější aktivní hráče, by vám stačily prsty na jedné ruce. Přesto Mickelsonovi chybí nejeden velký triumf, a to především umístění na prvním místě v oficiálním světovém žebříčku, i když k tomu byl několikrát velice blízko. Navíc je přeborníkem v získávání druhých míst na US Open, kterých má pět, a v tomto ohledu není na světě nikdo lepší. O poznání větší radost pak určitě má ze tří titulů z Masters či ze sedmi výher v Presidents Cupu.Philip Alfred Mickelson se narodil 16. června 1970 v San Diegu v Kalifornii Philu Mickelsonovi staršímu, který byl pilotem, a Mary Mickelsonové. Dětství prožil napůl v Kalifornii a ve Scottsdale v Arizoně. S golfem začal pod vedením svého otce ještě před nástupem do školy a právě od něho mnohé okoukal. Mimo jiné i držení hole, takže ač je Phil Mickelson mladší levák, hůl drží jako praváci.
Během studií získával samá ocenění
Mickelson si golf zamiloval a nadále se mu věnoval. Na Arizonské státní univerzitě dokonce získal golfové stipendium a v roce 1992 školu úspěšně dokončil. Během studií se stal tváří amatérských hráčů v USA, když se mu hned třikrát podařilo získat ocenění NCAA, a rovněž se může pyšnit třemi Haskins Awards, jež získal v letech 1990–1992. Není se co divit, jeho golfové umění bylo již tehdy na tak vysoké úrovni, že se mu jeho vrstevníci nemohli rovnat.
V roce 1990 se stal vůbec prvním levákem v historii, kterému se podařilo vyhrát amatérské US Open, což bylo až do roku 1991 jeho největším úspěchem. Tehdy se totiž poprvé, ještě coby amatér, radoval z triumfu na turnaji okruhu PGA Tour, když ovládl Northern Telecom Open v Tusconu. Stal se tak teprve šestým hráčem v historii PGA, a prvním od roku 1985, který vyhrál Western Open Scott Verplank a který se radoval na některém turnaji této prestižní tour s amatérským statusem.
Mickelson nechtěl překazit Tigerovi sérii
K profesionálům přešel záhy, těsně po absolvování vysoké školy, a díky triumfu v Tusconu měl i pro další dva roky jistotu startu na PGA Tour. V následujících několika letech se ještě zlepšil a pomalu začal sbírat tituly. Nejlepší byl například na Byron Nelson Golf Classic či World Series of Golf v roce 1996, o dva roky později pro změnu nenašel přemožitele na AT&T Pebble Beach National Pro-Am. Přelom milénia oslavil výhrou na Colonial Nation Invitation a v následujících dvou letech vyhrál Greater Hartford Open. Rok 2000 byl pro něho úspěšný i na půdě Buick Invitational, kde porazil Tigera Woodse, a ukončil tak jeho skvostnou sérii šesti výher v řadě. „Nechtěl jsem být tím, kdo zkazí Tigerovi sérii. Chtěl jsem pouze předvést to nejlepší, co umím, a vyhrát turnaj,“ řekl tehdy Mickelson, jako by se za výhru omlouval.
Mickelson byl schopen pravidelně zahrávat velmi slušné výsledky. Nejlépe si vedl 24. listopadu v roce 2004 na PGA Grand Slam of Golf, které se hrálo v Poipu Bay Golf Course na Havaji, kde zahrál na osmnácti jamkách neskutečných 59 ran. Navzdory těmto skvělým výsledkům a předváděné hře byl dlouho přezdíván jako „nejlepší golfista, který nikdy nevyhrál major“. Přitom na majorech hrál vždy dobře. Mezi roky 1999 až 2003 dokázal hned šestkrát skončit těsně pod vrcholem a třikrát na příčce třetí.
První triumf na majoru přišel na Masters
Každá série však jednou skončí a skončila i ta neúspěšná Mickelsonova. V roce 2004 se na Masters díky závěrečnému birdie puttu radoval z výhry na svém prvním major turnaji, když porazil Ernieho Else. V témže roce se navíc rozhodl k radikální změně, když opustil značku Titleist a přešel ke značce Callaway. Že to nebylo špatné rozhodnutí, se ukázalo záhy. V Baltusrolu dokázal v roce 2005 vyhrát PGA Championship a druhý major titul měl v kapse. Vděčit za to mohl především skvělému úderu na osmnácté jamce závěrečného hracího dne, kterým se dostal do blízkosti jamky a následný putt s přehledem proměnil do birdie. V konečném hodnocení pak měl náskok právě jednoho úderu před Stevem Elkingtonem a Thomasem Bjornem.
Své druhé zelené sako udělované za triumf na Masters vyhrál Mickelson o rok později, když o dvě rány porazil nejbližšího pronásledovatele Tima Clarka. Navíc se díky tomuto prvenství dostal na druhé místo oficiálního golfového žebříčku za Tigera Woodse. Pak ovšem přišlo méně úspěšné období, které vyvrcholilo v dubnu 2007, kdy byl Mickelson natolik frustrován svým švihem, že se rozhodl k zásadní změně, a to výměně trenéra, takže se Rick Smith musel pakovat. Změna přinesla ovoce již za dva měsíce, kdy se mu povedlo vyhrát The Players Championship s jedenácti ranami pod par hřiště.
Na US Open neprošel cutem
V témže roce však zaznamenal i jednu nelichotivou statistiku. Poprvé od roku 1999 neprošel na majoru cutem, osudným se mu stalo US Open. Nutno však podotknout, že bojoval se zraněním zápěstí, ke kterému přišel několik týdnů před turnajem při tréninku. Začátkem září 2007 vyhrál Deutsche Bank Championship, tedy druhý podnik FedEx Cupu. Hned druhý den však oznámil, že další turnaj této série již absolvovat nebude. Důvodem, jak se později ukázalo, byla Mickelsonova snaha o lepší kondici. Díky svému trenérovi Seanu Cochranovi shodil skoro deset kilogramů, zapracoval na pružnosti i na síle. Jedl pět menších jídel denně, cvičil aerobik a sám si nosil bag.
O dva roky později dokázal obhájit titul na Northern Trust Open hraném v Riviera Country Clubu, když byl o pouhou jednu ránu lepší než druhý v pořadí Steve Stricker. Byla to již pětatřicátá Mickelsonova výhra na tour. O měsíc později vyhrál i své první World Golf Championship, když na WGC-CA Championship opět o jeden úder tentokráte předčil Nicka Watneyho.
Rakovina byla čárou přes rozpočet
Špatnou zprávu se Mickelson dozvěděl 20. května 2009, když u jeho ženy Amy lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Zkušený golfista na tuto smutnou událost zareagoval tak, že na dobu neurčitou odvolal svou účast na veškerých podnicích PGA Tour. Přišel tak o start na HP Byron Nelson Championship a rovněž o možnost obhajovat titul z Crowne Plaza Invitational. Během posledního kola na BMW PGA Championship si Mickelsonovi přátelé a rodina oblékli růžová trička, aby podpořili Amy. Hned na následujícím turnaji byli již v růžovém všichni hráči. Jedenáct dní poté, co se Phil dozvěděl o nemoci své manželky, přišlo uklidnění. Lékaři mu totiž řekli, že nemoc odhalili v raném stádiu a že vše bude v pořádku. Hned poté Mickelson oznámil svůj návrat na PGA Tour.
Stihl tak US Open, kde to vypadalo, že by mohl prolomit svou sérii druhých míst. V závěrečném kole zahrál na třináctce eagle a dotáhl se na čelo, ale bogey na patnáctce a na sedmnáctce ho opět srazilo těsně pod vrchol. Připsal si tak již zmiňovaný rekord – pět druhých míst na US Open.
Štěstí však Mickelsonově rodině nadále nepřálo. Šestého července téhož roku lékaři objevili rakovinu prsu i u jeho maminky. Ta podstoupila operaci ve stejné nemocnici jako Amy a Mickelson opět ohlásil svůj odchod z Tour.
V září dokázal podruhé vyhrát The Tour Championship, když za sebou o tři rány nechal Tigera Woodse. I díky tomuto prvenství zakončil sezonu v pořadí FedEx Cupu na druhém místě právě za Woodsem a ještě před koncem roku stihl vyhrát WGC-HSBC Championship v Šanghaji.
Třetí výhra na Masters
V dubnu 2010 si Mickelson mohl potřetí v kariéře obléci zelené sako pro vítěze Masters, když v Augustě zahrál 16 ran pod par hřiště a druhého ve výsledkové listině Lee Westwooda porazil o tři rány. Po birdie na poslední jamce se dlouze objal s manželkou, která v tu dobu měla za sebou již jeden rok od doby, co jí lékaři našli rakovinu. Se zhoubnou chorobou se však dokázala vypořádat a i Philova matka si v boji se zákeřnou nemocí vedla dobře. Komentátor CBS Sports Jim Nantz po posledním Mickelsonově úderu řekl: „Je to vítězství pro celou rodinu.“ Celé Masters mělo v televizi obří sledovanost a mohl za to Mickelsonův příběh a také návrat legendárního Tigera Woodse na scénu.
Mickelson měl kvůli Woodsově pauze nejednu šanci dostat se vůbec poprvé na čelo oficiálního golfového žebříčku, ale nepodařilo se mu to. V průběhu 2010 PGA Championship Mickelson oznámil, že trpí artritidou. Následně zahájil léčbu a v naději na zlepšení svého zdravotního stavu se stal vegetariánem. Prognózy vypadaly dobře a byla velká šance, že nemoc nebude mít vážnější průběh a tedy ani vliv na jeho golfovou kariéru.
Loňskou sezonu nezačal příliš vydařeně, v Abu Dhabi obsadil až 37. místo, ale hned následující víkend si náladu spravil, když na Buick Invitational skončil druhý. Začátkem dubna si připsal další prvenství na okruhu PGA. Do své již tak bohaté sbírky trofejí přidal další, tentokráte z Shell Houston Open. V polovině července obsadil své „oblíbené“ druhé místo na Open Championship potom, co na prvního Darrena Clarka ztratil tři rány. V roce 2011 vyhrál pouze jeden turnaj, ale letos by si rád vše vynahradil. Navíc, než ukončí kariéru, by chtěl mít na svém kontě padesátku vyhraných turnajů na PGA Tour, včetně triumfu na British Open a především na US Open, které mu ve sbírce major turnajů zatím chybějí.
Mickelson strávil více než 650 týdnů mezi prvními deseti hráči oficiálního golfového žebříčku, na post nejvyšší však stále čeká marně. Během své kariéry vyhrál 48 profi turnajů, z toho bylo hned 39 na okruhu PGA. V listopadu 2011 byl zvolen jako nový člen Světové golfové síně slávy a uveden do ní bude v květnu tohoto roku. „Být označen za člena Síně slávy mi zní, jako bych už byl starý. Naštěstí se ale tak necítím a doufám, že toho mám ještě hodně před sebou,“ řekl.
Pro tohoto jedenačtyřicetiletého golfistu je charakteristická agresivní hra a silový švih, který ovšem bývá často nepřesný. Tento nedostatek však bohatě vynahrazuje excelentní krátkou hrou a jeho puttování patří také do kolonky „výtečné“.
Mickelson je ve světě golfu, a ve sportovním světě vůbec, uznávaným a velmi populárním člověkem. Mimoto je také velmi dobře vydělávajícím, přičemž jen „malá“ část jeho výdělků pochází z prize money. Například v roce 2007 si na své konto připsal neskutečných 51 milionů dolarů, z čeho pouze 4 miliony pramenily z prize money… Je totiž tváří několika nadnárodních společností, jako jsou například Rolex, Barclays či KPMG.
S manželkou Amy má tři děti – Amandu, Sophii a Evana − a všichni společně bydlejí v exkluzivní lokalitě Rancho Santa Fe v Californii. Mickelson přezdívaný „Lefty“ má jeden velký koníček, a tím je, jak sám říká, vyhrávání turnajů. „Vím, není to zrovna nejběžnější záliba,“ říká s úsměvem. Mimoto se také rád vznáší v oblacích, k čemuž mu náramně slouží pilotní licence. S Mickelsonovým jménem je spojeno i mnoho charitativních programů zaměřených převážně na pomoc válečným veteránům.
