Kdo si počká, ten se dočká. Toto známé přísloví platí i pro Darrena Clarka ze Severního Irska, jenž v polovině července na dvacátý pokus dokázal vyhrát British Open. V minulosti byl nejblíže triumfu před čtrnácti lety, tehdy skončil na druhém místě. Ve svých dvaačtyřiceti se rovněž stal teprve sedmým hráčem v historii golfu, který svůj první major turnaj vyhrál až po svých čtyřicátých narozeninách.Clarke zvolil chytrou hru bez velkých ztrát a tato taktika se mu v průběhu celého turnaje vyplatila. V závěrečném dnu si před dotírající dvojící Phil Mickelson − Dustin Johnson dokázal své vedení udržet a zvednout nad hlavu slavný Claret Jug. Spolu s ním si domů odnesl i tučný šek na 900 000 liber. A že to byla odměna zasloužená, dokresluje i fakt, že pod par hřiště, tedy do záporných čísel, se dostali pouze čtyři hráči. Sám Clarke nakonec skončil s výsledkem minus pět úderů.
Triumf věnoval ženě a dětem
Severoirský hráč červencovým triumfem navázal na prvenství svého krajana Rorry McIlroye na nedávném US Open, a pouze tak potvrdil kvalitní školu své země. „Dlouho jsem čekal na tak důležité vítězství. Rozhodující moment posledního kola přišel na sedmé jamce, kde jsem proměnil eagle. Dál jsem se již mohl soustředit pouze na to, abych nedělal zbytečné chyby a zachoval klid. Jsem moc šťastný, oslavy budou trvat dlouho,“ prohlásil šibalsky šampion krátce po triumfu, který věnoval svým dětem a zesnulé ženě: „Vím, že mě Heather ze shora stále sleduje a že by na mě byla pyšná. Přesto si myslím, že mnohem více pyšná by byla na naše syny.“
Mimo tučné výhry obdrží Clarke také dva miliony liber od sponzora, který mu takovýto bonus za prvenství na turnaji major slíbil v době, kdy už měl podle všeho severoirský golfista nejlepší roky za sebou. Opak však byl pravdou.
Darren Christopher Clarke se narodil 14. srpna 1968 v severoirském městečku Dungannon. Ke golfu ho v jedenácti letech přivedl otec, kterému později dělal několikrát caddyho. Ve svých devatenácti reprezentoval severoamerickou univerzitu z Wake Forest a rovněž byl juniorským členem golfového klubu v Dungannonu, kde se již tehdy potkal se současnými profesionálními golfisty Alistairem Cardwellem, Barry Hamillem a Gary Chambersem. Clarke spolu s Cardwellem a Chambersem rovněž reprezentoval školu Royal School Dungannon.
Přechod k profesionálům
Ve dvaadvaceti vyhrál Spanish Amateur Open Championship a Irish Amateur Championship a přestoupil k profesionálům. V následujícím roce 1991 již odehrál celou sezonu na okruhu European Tour a zúčastnil se i svého prvního majoru. Na Open Championship skončil na děleném 64. místě. Další výkonnostní posun přinesl rok 1992, kdy na European Tour skončil 41. ve finančním žebříčku, čemuž pomohlo především druhé místo na Honda Open, kde skončil tři rány za vítězným Bernhardem Langerem.
Přelomovým byl pro Clarka rok 1993, kdy triumfoval na Alfred Dunhill Open v Belgii. Navíc v průběhu celé sezony neprošel jen šestkrát cutem. V roce 1995 se dokázal sedmkrát dostat mezi nejlepší desítku na turnajích evropské tour a na Portuguese Open skončil druhý, když až v play-off podlehl Adamu Hunterovi. Druhé vítězství na European Tour přišlo o rok později na Linde German Masters a zadařilo se i na Open Championship, kde skončil na jedenáctém místě.
Titul na Open Championship byl blízko
V roce 1997 útočil na stejném turnaji na svůj první triumf v této kategorii. Ještě po druhém kole vedl, ale postupně se před něj dostal Švéd Parnevik i pozdější vítěz Američan Leonard. I tak musel být Clarke se sezonou spokojen, vždyť na finančním žebříčku se propracoval až na čtvrtou příčku.
O rok později neprošel cutem na Players Championship, ale následně se mu podařilo na Masters v Augustě vybojovat výborné dělené osmé místo. Během několika dalších měsíců si připsal i další vítězství na European Tour, když kraloval na Benson & Hedges International Open, na Volvo Masters a na Compass Group English Open. K tomu přidal i desátou příčku na US Open.
Skalp Tigera Woodse
Dalším přelomovým obdobím bylo nové milénium, kdy na World Golf Championship porazil Tigera Woodse ve hře na jamky na hřišti La Costa Resort and Spa a na svůj účet si připsal milion dolarů. Slušně se mu vedlo i na PGA Championship, kde skončil na děleném devátém místě. Celkem si za sezonu vydělal 2,7 milionu eur a na finančním žebříčku se podruhé v kariéře umístil druhý.
Clarke si během roku 2002 vyzkoušel jak European, tak i US PGA Tour. Své deváté vítězství si připsal na oblíbeném Compass Group English Open, a stal se tak prvním hráčem v historii, který na tomto turnaji dokázal třikrát zvednout nad hlavu trofej pro vítěze. Rok poté se podruhé v kariéře radoval z titulu na WGC-NEC Invitational v Akronu ve státě Ohio, čímž se po Tigeru Woodsovi stal teprve druhým hráčem, jenž dokázal vyhrát více než jeden turnaj WGC. Navíc během posledních tří let neprošel pouze třikrát cutem a opět skončil druhý ve finančním žebříčku.
Přišlo kruté období
Nezvyklé pro něj byly výsledky v roce 2004. Tehdy totiž poprvé po sedmi letech během sezony nedokázal vyhrát žádný turnaj, přesto si vydělal více než dva miliony dolarů… Toto období však bylo pouhou předzvěstí toho, co Clarka mělo teprve potkat. V následujících třech letech totiž přišel pokles formy a prudký pád směrem dolů. Ačkoli se stále dokázal umísťovat mezi nejlepšími deseti, na výraznější umístění čekal marně. Do značné míry byl jeho golfový propad ovlivněn těžkou nemocí jeho manželky Heather, se kterou byl ženatý od roku 1996 a měli spolu dva syny Tyrona a Corona. Raději než golfu věnoval totiž svůj čas rodině, přesto 13. srpna 2006 Heather svůj boj s rakovinou v devětatřiceti letech prohrála.
Clarkeho přítel Paul McGinley okamžitě ukončil své působení na PGA Championship a vydal se podpořit svého dlouholetého známého. „Naše rodiny jsou si velmi blízké. Já s Darrenem a Heather s mou ženou Ali jsme byli nejlepší přátelé. Naše děti navíc chodí do stejné školy, takže je to pro nás všechny velmi těžké období,“ řekl tehdy McGinley.
Následující sezona byla po traumatizujícím zážitku pro Clarka nejhorší v kariéře. Ani jednou neskončil mezi nejlepšími deseti, zrušil účast na několika turnajích a ve finančním žebříčku skončil až 143. V té době však byly výsledky jeho nejmenší starostí.
Návrat formy
K lepšímu se vše začalo obracet v roce 2008, kdy v dubnu díky birdie na 72. jamce vyhrál BMW Asian Open. Bylo to jeho první vítězství skoro po pěti letech a celkově jedenácté v kariéře. Počet titulů následně rozšířil o prvenství na KLM Open v Nizozemí, kde za sebou nechal krajana a přítele Paula McGinleyho. V následujících dvou letech se spíše trápil, když dokázal uhrát jen páté místo na KLM Open a dvě druhé příčky – na Joburg Open nestačil na Charla Schwartzela a na Barclays Scottish Open byl nad jeho síly Edoardo Molinari.
Severoirský golfista hrál rovněž Ryder Cup, v tomto souboji nastoupil pětkrát a čtyřikrát se mohl − v letech 1997, 2002, 2004 a 2006 − radovat z výhry. Nejpozoruhodnějším bylo právě poslední vítězství, které přišlo pouhých šest týdnů po smrti manželky.
Letošní sezonu začal nepříliš vydařenými výsledky. Zlom přišel až v květnu, kde se po třech letech dočkal prvenství na European Tour, když ovládl turnaj na Mallorce. Následně však opět přišly slabší výsledky – 45. místo na BMW European PGA Championship, 46. příčka na Italian Open či 66. pozice na Barclays Scottish Open. Jako rána z čistého nebe pak působí již zmiňované prvenství na Open Championship…
Návrat ke kořenům
Po smrti manželky se přestěhoval zpět do Severního Irska, kde se seznámil s bývalou Miss země Alison Campbellovou. V prosinci 2010 pak oba světu ohlásili své zasnoubení.
Clarke je nadšeným rybářem a má velkou zálibu v automobilech. Navíc je velkým fanouškem fotbalového Liverpoolu. „Když mám čas, tak se moc rád na nějaký zápas podívám. Obdivuji především kapitána Stevena Gerrarda, jeho oddanost klubu je až neskutečná,“ řekl Clarke na adresu slavného celku, jehož barvy v minulosti oblékali například Češi Vladimír Šmicer s Milanem Barošem. Jeho neřestí, jak sám přiznává, jsou doutníky a kvalitní víno.
Triumfy Darrena Clarka:
PGA Tour
2000 − Andersen Consulting Match Play Championship
2003 − NEC Invitational
2011 − Open Championship
Týmové soutěže
1997, 2002, 2004
a 2006 − Ryder Cup
