Po deseti minutách v její kanceláři jsem ji požádal o svolení odložit si sako. „Teplo, že?“ kývla na souhlas. „To víte, tahle kancelář je kousek mé vlasti v Praze. Plakáty připomínající jednu z našich nejkrásnějších pláží a hřiště, kde jsem před lety začala zkoušet hrát golf. Cigára, originální třtinový rum, vše k dispozici,“ usmála se Leila Boasier-Budecker, ředitelka pro střední a východní Evropu Národního turistického úřadu Dominikánské republiky.
Hrajete golf i nadále?
Jsem v Praze od loňského července a za tu krátkou chvíli jsem zjistila, že golf je u vás velmi populární a že ho hraje mnoho lidí. Bohužel jsem časově tak zaneprázdněná, že na něj nemám čas. A prakticky ani na nic jiného. Práce, práce, práce! Kromě jedné návštěvy Karlových Varů jsem tady dosud nebyla na hřišti. Snad příští rok.
Ale když budete chtít hrát, tak si určitě čas najdete. Jaké byly vaše golfové začátky?
Zkusila jsem to doma v Dominikánské republice, ale byl to velký problém. Vůbec nevím, co a jak mám udělat, aby míček letěl požadovaným směrem. Trenér mi řekl: jamka je támhle, tak hraj tímto směrem, ale mně míček letěl úplně někam jinam.
Golf tedy zatím nehrajete, ale co jiné sporty?
Hraju tenis, ale od loňského roku jsem si na něj vůbec nenašla čas. Začala jsem v osmi letech, rodiče mě přihlásili do tenisové školy. Hrála jsem regulérní soutěže od mládeže až po dospělé. Tenis mám pořád ráda, je to dodnes můj nejoblíbenější sport, i když na něj nemám čas. A přitom vím, že sport a pohyb patří k životu. Momentálně jenom pracuju nebo cestuju po Evropě.
Neříkejte, že si nenajdete čas vůbec na nic. Tomu nevěřím…
Strašně rána tančím, podobně jako všichni Dominikánci. Merengue, bachatta, salsa, původní latinskoamerické tance, které jsou u nás nesmírně populární.
Kudy vedla vaše cesta z ostrova uprostřed Karibiku do města v srdci Evropy?
Narodila jsem se v Santo Domingo, kde jsem chodila i do školy, na střední školu a potom i na univerzitu. V devatenácti jsem odjela do Německa, kde jsem nakonec zůstala sedmnáct let. Až do loňského odjezdu do Prahy.
Co jste v Německu dělala?
Celou dobu jsem žila ve Frankfurtu nad Mohanem. Nejprve jsem pracovala v oddělení marketingu jedné německé firmy, ale když se v roce 1999 objevila šance pracovat na ministerstvu turistiky Dominikánské republiky, neváhala jsem. Turistika mě vždycky bavila a lákala. Dostala jsem na starost Německo, Švýcarsko, Rakousko a země východní Evropy.
Z jakého důvodu jste se rozhodla po deseti letech odejít do Prahy?
Před dvěma lety jsem měla v Berlíně schůzku s dominikánským ministrem turistiky. Mezi řečí jsem se mu svěřila, že jsem byla nedávno pracovně v Praze. A on se mě zeptal, co bych řekla tomu, kdybychom otevřeli kancelář pro střední a východní Evropu. V té době jsme už měli signály, že zájem o Dominikánskou republiku v této oblasti narůstá, že jde o stále populárnější turistickou destinaci.
Vy jste ale měla východní Evropu v popisu své práce už ve Frankfurtu?
To je sice pravda, ale je to přece jen něco jiného, než když působíte přímo v některé z těch zemí, které máte na starosti. Náš úřad má po celém světě čtyřiadvacet kanceláří, a nyní se mě ministr zeptal, kde bych si ji představovala pro střední a východní Evropu. Řekla jsem mu, že jediným místem může být Praha. Oponoval, že by to mělo být v Polsku, které má několikanásobně větší počet obyvatel. Ačkoli to možná vypadá divně, argumentovala jsem tím, že Česko má s Dominikánskou republikou řadu věcí společných.
Co máte konkrétně na mysli?
Praha leží v srdci Evropy, Dominikánská republika zase uprostřed Karibiku. Obě země mají v názvu slovo republika, ale můj nejsilnější argument byl, že Santo Domingo je pro mě nejkrásnější město v Karibiku a Praha zase nejkrásnější město Evropy. Pořád se divil, ale přesvědčila jsem ho, ať mi dá šanci otevřít kancelář v Praze. Neznámé prostředí, jiná mentalita lidí, jiná kultura.
Neměla jste z toho strach?
Z Německa jsem měla už řadu zkušeností, byla to pro mne obrovská výzva. A s těmi rozdíly to není tak žhavé. Tohle město miluju, i lidi, kteří jsou nám, Dominikáncům, v mnohém podobní. Rádi jedí, pijí…
Máte ráda pivo?
Zbožňuju ho! Vždyť také první věta, kterou jsem se při hodinách češtiny naučila, byla: „Prosím jedno pivo!“
Co můžete nabídnout českému turistovi, který se rozhodne navštívit Dominikánskou republiku?
Především stovky kilometrů nádherných pláží a slunce. To je podle mne pro Čechy to nejdůležitější. Průměrná celoroční teplota se pohybuje kolem 27 stupňů, voda má pětadvacet. Říká se, že naše vlast leží „na dráze slunce, což znamená, že celý rok je tam prakticky stejné a stálé počasí. Teplota neklesá pod 25 a nepřesahuje 32 stupňů, slunce svítí každý den. Zaprší jen občas, nejčastěji v září. Prudký tropický déšť, ale po pár desítkách minut už zase svítí slunce.
Ale vaše vlast, to nejsou jenom krásné pláže a teplé moře…
Vyniká především neuvěřitelnou pohostinností místních lidí, kteří jsou velmi přátelští a přívětiví. Ale Hispaniola, na níž Dominikánská republika leží, má jako jeden z mála ostrovů v Karibiku oblasti s různorodým klimatem. Hory vysoké téměř tři tisíce metrů, kde sice není sníh, ale v prosinci tam mrzne. Dole na plážích je třicet, a vy vyjedete autem nad dva tisíce metrů nad mořem a je tam pár stupňů nad nulou. A na druhé straně tu najdete tropické deštné lesy, neprostupnou džungli.
Vypadá to, že naši turisté mohou u vás najít téměř vše, na co si vzpomenou…
Přesně tak! Pláže, slunce, ubytování v luxusních resortech, hory, národní parky, hluboké tajemné jeskyně, jedno z největších solných jezer na světě, kde je ostrůvek, na němž jako na jediném místě na ostrově žijí aligátoři. A od prosince do března připlouvají ze studených severních vod velryby porodit mláďata…
A co sport?
Potápění, hlavně na jihu, kde břehy ostrova omývá Karibik. Klidná, krystalicky průzračná, čistá voda. Na severu na vlnách Atlantiku zase najdou ráj surfaři. Ale můžete
si zahrát golf, tenis, basketbal, nebo se jít podívat třeba na baseball, na jeden z nepopulárnějších sportů u nás. Každé mužstvo americké profesionální MBL má minimálně jednoho hráče z mé vlasti.
Kolik našich turistů navštívilo Dominikánskou republiku za vašeho působení v Praze?
Když jsem loni v červenci přišla, bylo to kolem 5000, koncem roku jsme zaznamenali nárůst 24 procent, letošní rok je zatím přibližně na stejné výši. Ale sezona pro Čechy začíná v říjnu a končí přibližně v dubnu. To je přesně v době, kdy se u nás golf hrát moc nedá… U nás si každý přijde na své! Váš úřad se stal pro příští rok partnerem Českomoravské golfové tour.
Co si od tohoto spojení slibujete?
Další nárůst počtu českých turistů. Abychom jim ukázali, co všechno vedle golfu mohou uprostřed Karibiku prožít.
Je vám v tom případě jasné, že byste se v příštím roce měla některého turnaje ČMGT zúčastnit?
To bych asi měla začít hrát, že?
