Golf & Style

Pomalu ale jistě si podmaňují Evropu a párkrát už vystrašili největší golfová esa na majorech.

Největší pozornost si ale bezpochyby užívali během slavného Ryder Cupu ve Walesu. Když kapitán evropského týmu Colin Montgomerie na konci srpna po turnaji v Gleneagles vyhlašoval nominaci svého týmu, definitivně potvrdil, o čem se několik měsíců jen spekulovalo. Po téměř půlstoletí si prestižní týmovou bitvu Evropy proti USA zahrají bratři! V roce 1963 se to povedlo Bernardu a Geoffreymu Huntovým. Ale to bylo ještě v době, kdy se Ryder Cup hrál jen jako souboj Velké Británie a Spojených států.

O nominaci na Ryder Cup

se rozhodlo ve Skotsku

Na Johnie Walker Championship ve skotském Gleneagles triumfoval Edoardo Molinari, a tím si na poslední chvíli vysloužil od „Montyho“ jednu ze tří divokých karet. Edoardo obešel závěrečné kolo turnaje s bratrem Franceskem. Bylo to poprvé v historii European Tour, kdy finálovou dvojici tvořili bratři.

Edoardo měl skvělý finiš. Na šestnáctce birdie, na sedmnáctce další díky úžasnému puttu, kterým se dostal na stejné skóre jako Australan Rumford. Byl to klíčový okamžik turnaje.

„To, co předvedl Molinari na posledních třech jamkách, bylo naprosto úžasné. Když jsem se mu na osmnáctce díval do tváře, viděl jsem, že dokáže ten enormní tlak zvládnout,“ řekl Montgomerie.

Na závěrečné jamce se dostal do problémů mladší bratr Francesco a musel dropovat. Zato Edoardo se ze třiceti metrů málem trefil do jamky! V tu chvíli bylo jasné, že ani největší soupeř Australan Rumford se už dál zahřívat na případné play-off nemusí. Edoardo nemohl poslat přesvědčivější vizitku své formy.

„Slibuji Colinovi, že jestli mě vybere a budeme hrát s bratrem, tak neprohrajeme ani bod,“ vzkázal kapitánovi Evropy Edoardo Molinari už v polovině turnaje. Teď měl Montgomerie jistotu, že když tomuhle Italovi o něco jde, umí pořádně zapnout. Přesně takový typ hráče je pro Ryder Cup potřeba.

Edoardo – nejlepší sezona kariéry

Letos o prázdninách vyhrál první dva velké turnaje na European Tour. Je sice Ital, ale druhý domov by mohl mít ve Skotsku. Dominoval tam nejprve na Barclay´s Scottish Open a pak na zmíněném Johnie Walker Championship.

Titul na Scottish Open hraném na známém hřišti Loch Lomond znamenal zápis do golfových dějin i z toho důvodu, že se s bratrem stali třetími sourozenci v historii European Tour, kteří mají na svých kontech vítězství v této tour Francesco to svoje vybojoval roku 2006 na Italian Open. Kromě Molinariových to dokázali Španělé Seve a Manuel Ballesterosovi a Antonio a German Garridovi.

Předzvěstí výtečné sezony byl nečekaný úspěch v Americe. V březnu se Edoardo zúčastnil Arnold Palmer Invitational, kde skončil o dvě rány druhý za Erniem Elsem. Vydělal své největší golfové peníze během čtyř dnů – 528 000 dolarů!

Že to nebyl náhodný vpád do golfové elity, dokazují jeho loňské úspěchy na Challenge Tour, kterou vyhrál. I jako amatér dokázal ve Spojených státech prorazit, v roce 2005 triumfoval na amatérském šampionátu. To pro něho znamenalo automatickou vstupenku na tři majory v další sezoně. A tak si poprvé zahrál Masters, US Open a britské The Open. Pouze zde prošel cutem a skončil osmašedesátý. Ale právě zkušenosti  ze slavných akcí mu dodaly sebevědomí.

O rok později vyhrál na dvou turnajích Challenge Tour, mnohem výraznější skok přišel loni. Zvítězil na dvou italských akcích a na Kazachstan Open, jednom ze dvou mezinárodních profiturnajů, které se konají na území bývalého Sovětského svazu. Na dalších čtyřech skončil druhý. Celkově vydělal na Challenge Tour téměř 250 000 eur. Triumfem roku byl titul na Dunlop Phoenix Tournament, který se hraje v rámci Japan Tour. Rázem se stal v Asii obletovanou hvězdou, protože zvítězil na akci, kterou v letech 2004-5 ovládal Tiger Woods, takže nejde o žádný „pouťák“. Edoardo porazil v play-off Švéda Karlssona a stal se prvním Italem, který dokázal vyhrát turnaj na Japan Tour. Během sezony 2009 postoupil ve světovém žebříčku ze 753. pozice do první padesátky. Místo skokan roku by se mělo říkat „letec“ roku.

Francesco – rodinný typ, fandí Interu Milán a jezdí na snowboardu

Vyrůstali s bratrem v Turíně. Ke golfu se dostali díky otci, vášnivému hráči, který se živí jako zubař. Matka je architektka. Edoardo koketoval s fotbalem, je velkým fanouškem Juventusu, ale nakonec se rozhodl pro golf. Poprvé držel hůl v osmi letech. Mezi hráči je známý jako Dodo. Tuhle přezdívku mu předurčil mladší bratr, který ho tak oslovoval. Ke každému úspěšnému hráči patří dobrý trenér a caddie. O bratry se stará Angličan Denis Pugh. Edoardo spolupracuje také se zkušeným kedíkem Colinem Byrnem. Je to Ir, který s předchozími hráči získal dvacet titulů. Mimo jiné pomáhal Jihoafričanu Retiefu Goosenovi, s nímž vyhrál jeden major.

Francesco je téměř o dva roky mladší, na začátku listopadu oslaví osmadvacáté narozeniny. V počtu úspěchů za Edoardem zaostává, ale v jedné důležité věci ho porazil. Titul na European Tour získal dřív. V roce 2006 vyhrál Italian Open na domovském hřišti nedaleko Turína. Po šestadvaceti letech se stal prvním Italem, který zvítězil na největším italském profesionálním turnaji. Před ním to naposledy dokázal Massimo Mannelli. Díky tomuto úspěchu si Francesco zajistil pravidelnou účast na European Tour. V roce 2008 se v žebříčku výdělků dostal na 24. místo, což mu zaručilo účast na bohatě dotovaném finále sezony v Dubaji, kde obsadil 14. pozici. Když není na golfových turnajích, kam ho doprovází manželka Valentina, vezme snowboard a užívá si volna v Alpách. S Edoardem jsou bratři, jak se patří, ale v jedné věci se neshodnou. Edoardo fandí Juventusu, Francesco je příznivcem Interu Milán. Často svádějí fotbalové bitvy na playstation. Každý za svůj oblíbený tým.

Franceskovi se také zatím víc daří na major turnajích. Loni se dokonce na PGA Championship vešel do první desítky, na britském The Open skončil třináctý.

Společný triumf na Světovém

poháru v Číně

V Itálii momentálně nemají bratři Molinariovi konkurenci. Proto také reprezentovali na konci loňské sezony na Světovém poháru v Číně. A v tuhém boji do posledním jamky ukázali, jak jsou silní jako tým. Uhájili těsný náskok jedné rány před irskými soupeři, kteří vedli tři dny a svou pozici ztratili až na druhé devítce závěrečného dne.„Myslím, že jsme si zasloužili vyhrát. Útočili jsme každým puttem, každou ranou jsme se snažili skórovat a uhrát co nejvíce birdie. A to se nám vyplatilo,“ prohlásil Francesco.

Edoardo fungoval v rozhodujících fázích poháru jako „nahrávač“ mladšímu sourozenci. Ten proměnil tři důležité putty, kterými se Italové dostali do před Iry, s nimiž šli v závěrečném flightu. Francesco vygradoval svůj puttovací výkon na dvanácté jamce, kde se trefil zhruba z deseti metrů.

Itálie se do pětapadesátileté historie soutěže zapsala jako patnáctá země, jejíž reprezentanti získali pohár Johna Jaye Hopkinse. Zároveň si Molinariovi vydělali 1,7 milionu dolarů.

Což byla ale jen generálka na to, co je čekalo na přelomu září a října ve Walesu na Ryder Cupu. Z výsledků je patrné, že byli tajnými trumfy evropského týmu. Věděli, že nemohou zklamat, už samotná účast pro ně byla senzačním úspěchem. Ale jak to všechno dopadlo, už je jiná kapitola… 