Už se o něm neříká, že je tím třetím Angličanem vzadu. Už nedělá křoví Westwoodovi nebo Caseymu. Je jedním z nich. Nastal čas Jamese Iana Poultera, jak zní jeho celé jméno. Právě s Paulem Caseym obstarali v únoru historicky první anglické finále světové jamkovky. Poultera k vítězství katapultovala skvělá krátká hra. Dočkal se největšího úspěchu v kariéře.
„Jsou to opravdu skvělé pocity, které teď prožívám. Už na hřišti jsem se cítil pohodlně. Jsem strašně šťastný," pronesl Poulter po svém premiérovém triumfu na americké půdě. Vzápětí se objevil ve světovém žebříčku v TOP 5.Jeho příběh není žádná nuda, stejně jako on sám. Sebevědomý, arogantní, zábavný. Tak ho popisují soupeři a média. Pochází z typické golfové rodiny, začal hrát ve čtyřech letech. Tloukl míčky farvejovým dřívkem pod dohledem otce, který měl single handicap. Starší bratr Danny se také živí golfem, zatím hraje challengery. Ian Poulter oslavil v lednu 34. narozeniny, je ženatý, má tři děti a bydlí v Orlandu na Floridě.
Z prodavače triček profíkem
Ianova kariéra se klubala velmi nenápadně. Nebyl žádným golfovým géniem a nikdo mu nepředvídal závratnou budoucnost. Jen on sám prohlašoval, že se bude golfem živit. V devatenácti letech měl handicap 4, což je úroveň lepšího amatéra. Přesto se stal profesionálem. V klubu v Chesfieldu si přivydělával jako asistent trenéra. Šéfa mu dělal Lee Scarbrow, který v současnosti patří mezi pětadvacet nejlepších trenérů v Anglii a dodnes nechápe, proč Poultera zaměstnal.
„Byl to arogantní mladík, ale to se mi na něm líbilo, a tak jsem zariskoval. Nikdy nepřišel včas, 
ale když se pustil do práce, byl úžasný. Věděl jsem, že je přeborníkem ve skládání triček a svetrů v místním Pro shopu, který řídila jeho matka. Ian v něm prodával. Všechno, do čeho se pustil, dělal naplno a stejné to bylo při golfu," vzpomíná Scarbrow.
Každá vydělaná libra byla dobrá, hodně trénoval, ale nestíhal objíždět turnaje. Okolí ale stále přesvědčoval, že jednou bude bohatým golfistou. A všem, co nad ním kroutili hlavou, vyrazil dech hned při své první účasti na větším dotovaném turnaji v Anglii. Hrálo se na dvě kola. Poulter obě zahrál na 66 ran. Získal první profesionální titul, a přitom po prvním dnu skončil v nemocnici s astmatickým záchvatem! Ráno jel z nemocnice rovnou na hřiště.
Dokázal, že je nejen sebevědomý, ale že má obrovskou vůli a touhu být nejlepší. Triumf měl ještě jeden zásadní vliv na jeho kariéru. Poulter vyhrál tisíc liber. Zjistil, že za dva dny na greenu vydělal to co za šest týdnů v obchodě. Obchod nechal na své matce a vrhl se pouze na golf.
Italian Open, první velký turnaj, vyhrál v roce 2000. Byla to jeho premiérová sezona na evropské tour, na jejímž konci získal cenu pro nejlepšího nováčka. Od té doby jako by si dal cíl vyhrávat jednu významnou trofej ročně. Dařilo se mu hlavně na hřištích v Itálii a Španělsku.
Triumfoval na celkem dvanácti profesionálních turnajích (k 19. 3. 2010, pozn. aut.). Patří dlouho do širší světové špičky, ale radikální posun nastal loni. Skončil druhý na Players Championship, v listopadu vyhrál Singapore Open, letos v lednu byl druhý v Abú Dhabí a v únoru se dočkal zmíněného triumfu i v Americe. V Arizoně kraloval ve světové jamkovce. Na majorech byl nejblíže triumfu v roce 2008. Před závěrečným kolem vedl na British Open, nakonec skončil druhý za obhájcem Padraigem Harringtonem. Když ho kapitán Nick Faldo nominoval na divokou kartu do rydercupového týmu Evropy, byl za to silně kritizován. Jenže Poulter byl nakonec ze všech evropských hráčů nejlepší! Zkrátka nikdy nic nedostal zadarmo a při své divoké povaze má dvojnásobně těžší práci dokazovat, že golf hraje vážně moc dobře.
Sebevědomý Poulter
Šokovat za každou cenu je pro něho typické. A vždy originálně. Před časem se v rozhovoru pro Golf World porovnával s Tigerem Woodsem.
„Nevykládejte si to špatně, opravdu respektuju všechny profesionální golfisty, ale vím, že jsem ještě zdaleka nenaplnil svůj potenciál. Až se to stane, bude to jenom mezi mnou a Tigerem."
Ostatní golfisté mu to pak dávali doslova „sežrat" a světová jednička ho zásadně zdravila „Ahoj, dvojko..." Poulter už může na tu zmínku reagovat se smíchem. „Už to díky bohu neříká, ale Tigera mám fakt rád. Miluje takové škádlení stejně jako já."
Teď to ale vypadá, že ví, co říkal. Jestli mu vydrží forma, může Tigerovi brzy dýchat na záda.
Arogantní Poulter
Jestli se o Angličanech říká, že jsou ledově chladní a konzervativní, pak Poulter bude výjimkou i v tomto směru. V červenci 2009 hrál na prestižním Open de France skvělé finálové kolo. Až do 14. jamky měl skóre minus 5, když neudělal jedinou chybu.
Patnáctá jamka krásného hřiště Le Golf National, kde se hraje druhá rána na ostrovní green, se mu ale stala osudnou. Důvod? Vyrušil ho fotograf a Ian trefil vodní překážku.
„Je to k vzteku, když vám takhle někdo zkazí celý den a celý turnaj," nadával po skončení turnaje na adresu fotografa, jehož uzávěrka fotoaparátu údajně třikrát zacvakala ve chvíli Angličanova švihu, a to ve vzdálenosti asi dvaceti metrů. „Chtěl jsem vyhrát a nějaký pitomec mi to takhle zkazí," nebral si servítky rozzuřený Poulter, který nakonec skončil o tři rány za vítězem, když k bogey na zmiňované 15. jamce přidal další chybu na osmnáctce.
„Je to dobrý turnaj, ale příští rok už sem nepřijedu. Hrajeme tu o živobytí, o body do světového žebříčku a pak se na hřišti objeví takový idiot. Hrál jsem tady už mnohokrát a s podobnými lidmi bojuju každý rok." A to si ani veřejně nestěžoval, že přišel o více než 400 000 euro! Takový byl totiž v Paříži rozdíl mezi prvním a třetím místem.
Nebylo to poprvé, co ztratil nervy. V září 2007 na Mercedes-Benz Championship dostal pokutu za to, že po odpalu zahodil vzteky týčko mezi diváky. Na Irish Open v roce 2006 platil 5000 liber, protože sprostě urazil marshala.
Zábavný Poulter
Kontroverzní anglický golfista má mnoho obdivovatelů, ale ještě mnohem víc nepřátel a pochybovačů. Ti si dělají legraci z jeho pestrobarevných kalhot, které ho proslavily a začaly odlišovat od ostatních. Šokoval s modelem kalhot ve stylu britské a americké vlajky. Snaží se, aby jeho outfit maximálně ladil. Sluneční brýle má v barvě kšiltu nebo čepice, potrpí si na křiklavé barvy, a to i v případě vlasů. V roce 2007 svoje kreace zhmotnil. Z golfisty se stal ještě podnikatel. Založil značku Ian Poulter Design, která produkuje kšilotvky, svetry, pásky v různých barvách a samozřejmě kalhoty.
Kromě módy jsou jeho vášní auta. Nijak se luxusním vozovým parkem netají. Na svých internetových stránkách má sekci nazvanou Garáž. Z ní na obrazovku vyjíždějí Poulterovi mazlíčci – Bentley Continental GT 2008, Ford GT, Mercedes Benz GL 550. Vše s osobním komentářem majitele.
Miluje fotbal. Je až za hrob fandou londýnského Arsenalu, kvůli kterému si dokonce v roce 2006 objednal soukromé letadlo, aby stihl finále Ligy mistrů v Paříži. Arsenal tehdy prohrál s Barcelonou 1:2 a smutný Poulter se v noci vrátil do Irska, kde hned ráno startoval v 7.50 první kolo Irish Open. Turnaj se mu nepovedl. Skončil až šedesátý.
O Anglii se mluví jako o kolébce fotbalu, ale v Británii má své kořeny také golf. Ten dělá momentálně tamním příznivcům velkou radost. Tři Angličané jsou ve světové desítce. Poulter má proti Weestwoodovi a Caseymu určitě jedno nej. Je nejkontroverznější. Převtělil se do evropského Johna Dalyho, ale vzal si z něho tu lepší stránku. Hraje skvěle golf, umí bavit a šokovat.
