Jsou fotbalisté příjemní a komunikativní, ale i méně příjemní a nekomunikativní. Radek Bejbl (39) rozhodně patří do té první kategorie. A navíc je to golfista. Proto nebyl problém si s ním domluvit rozhovor a s dalšími bývalými fotbalisty Vladimírem Šmicrem a Petrem Koubou obejít pár jamek na hřišti D´Este Course na Konopišti.Poměrně dost aktivních i bývalých fotbalistů se nyní věnuje golfu. Jak jste se dostal k tomuto sportu?
Golf mě lákal již dříve, než jsem s ním začal. Prvně jsem se na něj vrhl na jaře v roce 2000, když jsem začal hrát v Atlético Madrid. Na hřiště mě přivedl spoluhráč Carlo Aguillera. V úvodu jsem měl trenéra a se spoluhráči chodil na driving range. Ale po přestupu do Francie do Racingu Lens jsem měl pauzu, tam jsem hrál jen občas a intenzivněji jsem začal až po návratu do Slavie v roce 2002.
Je golf jen móda, či mají oba sporty něco společného?
Pro mě to nikdy jen móda nebyla, hledal jsem nějakou kompenzaci k fotbalu. Vypnout, relaxovat, a přesně to golf umožňoval. Po konci fotbalové kariéry jej hraji o hodně častěji a hrozně mě baví.
Mnoho lidí golf neuznává jako sport. Jaký je na to váš názor?
Já si myslím, že golf samozřejmě sport je. Když se mezi sporty počítá bowling, šipky, tak jak by někdo mohl zpochybňovat golf jako sport. A navíc je hodně populární. Za poslední desítky let bylo do olympijské rodiny přizváno plno nových sportů, tak zcela pochopitelně se tam dostal i golf.
Co vás na golfu baví a přitahuje?
V poslední době je to asi nejvíce fakt, že se mohu setkat s kamarády se společnou vášní, společným koníčkem. Hrajeme zajímavé souboje a je to o koncentraci, psychice a sebekontrole. Baví mě i to, že člověk má neustále možnost zlepšovat se, a to mě žene dopředu.
Na fotbalovém trávníku jste byl vyhlášeným atletem, ale spíše defenzivního typu. Vyznáváte podobnou taktiku i na golfovém trávníku?
Jak kdy. Když hrajeme zápasy dvojic, tak záleží na situaci, jak se zápas vyvíjí. Rozhodně nejsem přehnaně opatrný, zkouším i těžší rány, i když jsou to někdy nesmysly. Ale především záleží na situaci, baví mě, že se musí při golfu přemýšlet.
Jak byste se charakterizoval. Jste klidný a rozvážný, či spíše odvážný?
Já jsem kliďas, potřebuji klid. Neprožívám každý nezdar a beru to tak, že nejsem na takové úrovni, abych se musel rozčilovat.
Kde nejraději hrajete, která hřiště jsou vaše nejoblíbenější?
Jsem členem v Poděbradech, kde je hřiště náročné a technické. A to je jeden z aspektů, který mi vyhovuje. Musí se myslet, promýšlet každá rána, správná taktika. Oblíbenou mám i Ypsilonku, Konopiště, často jezdím na Dýšinu a do Berouna. Když jsem hrál ve Vídni, tak jsem často chodil hrát na hřiště Gutenhoff, které je podobné Konopišti, ale je náročnější.
Máte na golf tolik času, kolik byste si představoval?
Já myslím, že ano. Věnuji se trénování mládeže ve Viktorii Žižkov. To mě fotbalově, spolu s působením u mládežnických reprezentací, kde jsem jako patron, naplňuje. Na golf mám tolik času, kolik si představuji.
Někdo raději hraje turnaje, někdo jen s kamarády. Do které skupiny patříte vy?
Mám rád obojí. Jsem spokojen, když se sejdeme s kamarády, ale rád se účastním i turnajů, kde poznávám nové lidi. Tam se člověk musí víc koncentrovat, protože má za cíl zahrát slušný výsledek. Ale většinou se dokážeme smluvit na turnaje s kamarády na společném flightu.
Ve fotbale jste toho prožil hodně. Myslíte, že při golfu bude těch zážitků také tolik?
To je těžké říci. Snažím se hrát golf i v zahraničí, na různých pobytech a dovolených. Ale fotbalové zážitky asi zatím ty golfové předčí. Rád vzpomínám na zahraniční angažmá, titul ve Slavii, jsem rád, že jsem poznal Liberec, nezapomenutelné jsou zápasy v Lize mistrů a stříbro z mistrovství Evropy.
Mátě nějaký golfový sen a myslíte, že je splnitelný? Jak často hrajete?
Nevím, nic zvláštního mě nenapadá. Možná si zahrát opravdu nějaké pěkné hřiště, třeba kde se hrál velký turnaj Evropské tour či v Americe. A hraji tak dvakrát v týdnu a handicap mám 12,1.
Ve fotbale jste asi měl nějaké vzory. Je tomu také v golfu?
Neřekl bych, že mám vzory, ale velmi sympatičtí jsou mi hráči ražení Mickelsona, který hraje nalevo jako já, a hrozně rád mám Jiméneze. Nejsou to vzory, ale oblíbení hráči.
Sledujete také golf v televizi?
Sleduji, ale třeba jen půl nebo tři čtvrtě hodiny. Ale abych zůstal u celého přenosu, to jsem zvládl jen jednou při Masters.
Jakým sportovním směrem se vydávají vaše děti. Budete je tlačit do golfu?
Já myslím, že jsou na tom oba kluci podobně jako já. Na prvním místě je u nich fotbal, občas si zajdou na driving range. Nyní je pro ně ale jasná volba fotbal. Oba hrají ve Viktorii Žižkov, Ondřejovi je sedmnáct, Martinovi jedenáct a myslím, že talentu mají víc, než jsem měl já. Hlavně je pro mě potěšitelné, že je to hrozně baví.
Letos se poprvé hrál Chairman Cup mezi fotbalisty a umělci. Fotbalisté jasně vyhráli. Byl to prestižní turnaj či spíše přátelské setkání?
Atmosféra byla výborná, kluci od umění to vzali za správný konec. Pobavit, setkat se a myslím, že tím byla založená tradice. Nálada na Albatrossu byla uvolněná a přátelská a nás fotbalisty potěšilo, že jsme vyhráli. Já uspěl v singlu proti Ondřeji Soukupovi, ale až v závěru na posledních jamkách.
Jak byste se charakterizoval jako golfista? Je vaší silnou stránkou dlouhá či krátká hra?
Vždy jsem byl lepší v kratší hře, ale letos mi to kolem greenu až tak nejde. Ale po koupi nového driveru jsem zase naopak své rány prodloužil.
S kterými soupeři nejraději hrajete? Sázíte se a o co?
Hodně hraji s Petrem Koubou, Vláďou Šmicrem a Petrem Mikolandou. A pak mám pár známých, hodně je jich z řad bývalých fotbalistů. Vždy se o něco hraje, náboj musí být. O občerstvení či drobné peníze, nerad se ale sázím o nějaké extrémy. Musí to být na přátelské bázi, abychom se neokrádali.
Je golf poslední sport, na nějž jste se dal?
To je dobrá otázka. Rád hraji i tenis, ale ten již od mládí. Nyní mě nic neláká, nenapadá, ale co vím?
Radek Bejbl
Narodil se 29. srpna 1972 v Nymburku
Je bývalý český fotbalový reprezentant, vicemistr Evropy 1996
Hrál za Nymburk, Mladou Boleslav, Slavii, Atlético Madrid, RC Lens, Slavii, Rapid Vídeň a Liberec
