V zimě lyže, lyže a zase lyže. Takový je život Martina Koukala, jednoho z nejlepších českých běžců na lyžích. V létě ale nepohrdne ani jinými sporty a jedním z těch doplňkových je golf.
Z lyžařů není sám, často hraje se svým reprezentačním partnerem Lukášem Bauerem, na greenech jsou mnohdy vidět i další, především sjezdaři.
Martina Koukala jsme zastihli při hře v golfovém klubu v Mladé Boleslavi, kde byl v doprovodu své manželky Vandy. Tam také vznikl rozhovor, a to nejen na golfové téma...
Golf je pro vrcholové sportovce relax
Golf bere jako většina vrcholových sportovců. „Je to pro mě obrovský relax. Předpokládám, že takto odpovídá mnoho lidí, ale věřte mi, tak, jak si odpočinu na golfu, tak si neodpočinu nikde jinde. Hlava se mi pročistí a po hře se můžu věnovat běžným a všedním věcem,“ řekl dvaatřicetiletý rodák z Nového Města na Moravě, který ale v současné době žije střídavě ve Žďáru nad Sázavou a v Liberci.
Nejraději hraje na Machníně
Golfovou hůl vzal do rukou poprvé v roce 2003 a před třemi lety se zatím dostal na handicap 34,7. „Rád si zahraji na golfovém hřišti v Machníně. Mám to tam prostě rád. Znáte to, když se někam naučíte chodit, většinou neměníte. Samozřejmě, že si zahraji i na jiných hřištích jako třeba teď v Mladé Boleslavi, ale za domovské považuji Machnín.“ Ovšem zahrál si i mimo českou kotlinu a stejně jako rád chodí jedno hřiště, tak rád hraje se známými. „Znám docela dost běžců na lyžích, kteří hrají golf, já osobně si rád zahraji s Lukášem Bauerem. Hodně se hraje golf mezi běžci ve Švédsku, tam jsem byl skutečně překvapen. Zažil jsem třeba dvě ženy (maminky), které v devět ráno táhnou kočárky a přímo jejich součástí je golfový bag. Něco neuvěřitelného, jak je tam tento sport chápán, to se tady nikdy stát nemůže,“ míní Koukal, který má syna Sebastiana a dceru Sandru.
Golf si úspěšný lyžař hodně zamiloval, ale podle jeho slov na něj nemá tolik času, kolik by si přál. „Chtěl bych chodit hrát alespoň jednou týdně, ale to není možné. Nemám na golf tolik času, a co si budeme povídat, ta hra je přece jen hodně časově náročná i na té rekreační úrovni. Mimochodem, ambice na lepší handicap je tu stále, ale čas a chuť trénovat − tak to už je bohužel horší.“
Obdivuje stále Woodse
Každý hráč golfu má z řad světových es svůj vzor. A jiný není ani Martin Koukal. „Jednoznačně, stále a neotřesitelně je jím fenomenální Tiger Woods. A to i poté, že mu to v současné době nejde tak jako v minulých letech. A obdivuji jej bez ohledu na to, co provedl…,“ vysypal bez váhání Koukal a překvapil i tím, na co by se jej zeptal při osobním setkání. „To není lehká otázka, protože jedna otázka je prostě málo. Ale zeptal bych se: ,Teď pravdu, kolik jich tedy opravdu bylo?‘“
Golf sleduje i v televizi. „No jistě. Koukám na ty hlavní a nejdůležitější turnaje. Ty sleduji opravdu rád a také porovnávám svoje herní schopnosti s profesionály. A bohužel musím konstatovat, že trochu zaostávám,“ směje se Koukal. Ve své bohaté sportovní kariéře každý sportovec zažije pocity zklamání a beznaděje. V případě Koukala je to nejen v lyžařské stopě, ale i na golfu. „Co se týká psychické stránky, tak je to dost podobné. Já to mám na golfu takto: po třetí jamce bych nejraději zlomil hole, pak plánuji lekce s trenérem, abych po devítce hole prodával. A naopak, kolem sedmnáctky už kupuji nejlepší značku. Myslím, že to je podobné u mnoha tuzemských golfistů...“
U zdi se nedrží
Jako správný sportovec se nebojí riskovat, ale snaží se držet nervy na uzdě. „Nejsem sice úplně horká hlava, ale je fakt, že u zdi se nedržím. Dalo by se říct, že si věřím a pak to podle toho vypadá. Buď se to povede a hra mi jde, anebo také ne. Ale to je myslím ve všech sportech. Na velká vítězství asi nejde myslet bez zdravého risku.“ Všeobecně se říká, že kdo hraje golf, tak musí investovat do vybavení a oblečení, a v některých případech i do přítelkyně. „Tak to u mne nehrozí. Předně, já už jsem investoval do své manželky, takže mne v této oblasti nic jiného nezajímá. A oblečení? Tak to moc neřeším. Nepatřím k těm borcům, co potřebují za každou cenu vypadat jako z časopisů o módě. A co se týká holí, tak ty jsem dostal,“ překvapil Koukal, který by rád, kdyby se jeho děti daly na golf. „Asi ano, je to hra budoucnosti. U sportu budou každopádně, kdo z rodičů by chtěl, aby jeho děti seděly u počítače a nedělaly žádný sport. Co to nakonec bude, to ukáže čas a jejich přirozený talent. Třeba ale nakonec žádný sport dělat nebudou a myslím, že ani v tom případě se můj život nezhroutí,“ pokračoval Koukal, který pozitivně vnímá značný rozmach golfu v České republice. „Je to bezva, co víc si můžeme přát. Už jsem ale mluvil o Švédsku a myslím si, že takového rozmachu asi nikdy nedosáhneme. Ale i tak jsem spokojen, je jistě na čem stavět. Jen bych vynechal tu přehnanou soutěživost a hraní si na HCP. To je někdy na škodu, ale jinak, jak říkám, Česká republika je golfu zaslíbena.“
V zimě lyže, lyže a zase lyže. Takový je život Martina Koukala, jednoho z nejlepších českých běžců na lyžích. V létě ale nepohrdne ani jinými sporty a jedním z těch doplňkových je golf. Z lyžařů není sám, často hraje se svým reprezentačním partnerem Lukášem Bauerem, na greenech jsou mnohdy vidět i další, především sjezdaři. Martina Koukala jsme zastihli při hře v golfovém klubu v Mladé Boleslavi, kde byl v doprovodu své manželky Vandy. Tam také vznikl rozhovor, a to nejen na golfové téma...
Golf je pro vrcholové sportovce relax
Golf bere jako většina vrcholových sportovců. „Je to pro mě obrovský relax. Předpokládám, že takto odpovídá mnoho lidí, ale věřte mi, tak, jak si odpočinu na golfu, tak si neodpočinu nikde jinde. Hlava se mi pročistí a po hře se můžu věnovat běžným a všedním věcem,“ řekl dvaatřicetiletý rodák z Nového Města na Moravě, který ale v současné době žije střídavě ve Žďáru nad Sázavou a v Liberci.
Golfovou hůl vzal do rukou poprvé v roce 2003 a před třemi lety se zatím dostal na handicap 34,7. „Rád si zahraji na golfovém hřišti v Machníně. Mám to tam prostě rád. Znáte to, když se někam naučíte chodit, většinou neměníte. Samozřejmě, že si zahraji i na jiných hřištích jako třeba teď v Mladé Boleslavi, ale za domovské považuji Machnín.“ Ovšem zahrál si i mimo českou kotlinu a stejně jako rád chodí jedno hřiště, tak rád hraje se známými. „Znám docela dost běžců na lyžích, kteří hrají golf, já osobně si rád zahraji s Lukášem Bauerem. Hodně se hraje golf mezi běžci ve Švédsku, tam jsem byl skutečně překvapen. Zažil jsem třeba dvě ženy (maminky), které v devět ráno táhnou kočárky a přímo jejich součástí je golfový bag. Něco neuvěřitelného, jak je tam tento sport chápán, to se tady nikdy stát nemůže,“ míní Koukal, který má syna Sebastiana a dceru Sandru. Golf si úspěšný lyžař hodně zamiloval, ale podle jeho slov na něj nemá tolik času, kolik by si přál. „Chtěl bych chodit hrát alespoň jednou týdně, ale to není možné. Nemám na golf tolik času, a co si budeme povídat, ta hra je přece jen hodně časově náročná i na té rekreační úrovni. Mimochodem, ambice na lepší handicap je tu stále, ale čas a chuť trénovat − tak to už je bohužel horší.“
Obdivuje stále Woodse
Každý hráč golfu má z řad světových es svůj vzor. A jiný není ani Martin Koukal. „Jednoznačně, stále a neotřesitelně je jím fenomenální Tiger Woods. A to i poté, že mu to v současné době nejde tak jako v minulých letech. A obdivuji jej bez ohledu na to, co provedl…,“ vysypal bez váhání Koukal a překvapil i tím, na co by se jej zeptal při osobním setkání. „To není lehká otázka, protože jedna otázka je prostě málo. Ale zeptal bych se: ,Teď pravdu, kolik jich tedy opravdu bylo?‘“Golf sleduje i v televizi. „No jistě. Koukám na ty hlavní a nejdůležitější turnaje. Ty sleduji opravdu rád a také porovnávám svoje herní schopnosti s profesionály. A bohužel musím konstatovat, že trochu zaostávám,“ směje se Koukal. Ve své bohaté sportovní kariéře každý sportovec zažije pocity zklamání a beznaděje. V případě Koukala je to nejen v lyžařské stopě, ale i na golfu. „Co se týká psychické stránky, tak je to dost podobné. Já to mám na golfu takto: po třetí jamce bych nejraději zlomil hole, pak plánuji lekce s trenérem, abych po devítce hole prodával. A naopak, kolem sedmnáctky už kupuji nejlepší značku. Myslím, že to je podobné u mnoha tuzemských golfistů...“
U zdi se nedrží
Jako správný sportovec se nebojí riskovat, ale snaží se držet nervy na uzdě. „Nejsem sice úplně horká hlava, ale je fakt, že u zdi se nedržím. Dalo by se říct, že si věřím a pak to podle toho vypadá. Buď se to povede a hra mi jde, anebo také ne. Ale to je myslím ve všech sportech. Na velká vítězství asi nejde myslet bez zdravého risku.“ Všeobecně se říká, že kdo hraje golf, tak musí investovat do vybavení a oblečení, a v některých případech i do přítelkyně. „Tak to u mne nehrozí. Předně, já už jsem investoval do své manželky, takže mne v této oblasti nic jiného nezajímá. A oblečení? Tak to moc neřeším. Nepatřím k těm borcům, co potřebují za každou cenu vypadat jako z časopisů o módě. A co se týká holí, tak ty jsem dostal,“ překvapil Koukal, který by rád, kdyby se jeho děti daly na golf. „Asi ano, je to hra budoucnosti. U sportu budou každopádně, kdo z rodičů by chtěl, aby jeho děti seděly u počítače a nedělaly žádný sport. Co to nakonec bude, to ukáže čas a jejich přirozený talent. Třeba ale nakonec žádný sport dělat nebudou a myslím, že ani v tom případě se můj život nezhroutí,“ pokračoval Koukal, který pozitivně vnímá značný rozmach golfu v České republice. „Je to bezva, co víc si můžeme přát. Už jsem ale mluvil o Švédsku a myslím si, že takového rozmachu asi nikdy nedosáhneme. Ale i tak jsem spokojen, je jistě na čem stavět. Jen bych vynechal tu přehnanou soutěživost a hraní si na HCP. To je někdy na škodu, ale jinak, jak říkám, Česká republika je golfu zaslíbena.“
