Linksová hřiště vznikala na pobřeží nebo v těsné blízkosti moře. Místo bylo nevhodné pro stavbu domů kvůli pískovému základu a také se nedalo použít jako pastvina pro vysoký obsah soli. Co během tisíciletí nezařídila matka příroda, tedy duny, boule, kopce nebo hrboly, to pak ručně poupravili golfuchtiví muži. A žádné stromy, jen občas pichlavé keříky a vysoká, málokdy sekaná tráva. A pořádné hluboké bunkery. A pro úplnost − ještě déšť a vítr. Prostě paráda!Na celém světě je údajně 151 „pravých“ linksů, z toho 53 v Irsku. Část z nich sdružila síly do North & West links trust.
www.northandwestcoastlinks.com.
Severní Irsko. Kdo z nás by tento kousek Britského království považoval, co se golfu týče, za chudšího bratříčka zemí, jako jsou Skotsko, Anglie nebo Irsko, šeredně by se mýlil. Dvě z nejlepších světových golfových hřišť − The Royal County Down a Royal Portrush − jsou právě v této zemi a hráči jako Graeme McDowell, Rory McIlroy nebo Darren Clarke patří nyní k absolutní světové špičce.
Ardglass
Ardglass je malé městečko na východním pobřeží Severního Irska. Cestou z Dublinu, která trvá dvě hodiny, si ani nevšimnete, že jste v jiné zemi. Oficiálně. Hranice ani upozornění formou nějaké tabule tam prostě není. Jediný hmatatelný rozdíl je pak v placení, protože zde platí britská libra.
Mineme přístav s líně se pohupujícími rybářskými loďkami a zastavujeme u staré kamenné budovy, která je pozůstatkem středověkého hradu. Dnes je zde klubovna s útulnou restaurací. Historie místního klubu sahá až do roku 1896, kdy se zde hrál golf pouze na sedmi jamkách. Současná osmnáctka funguje od sedmdesátých let minulého století.
Když se připravuji na odpališti první jamky, nelze si nepřečíst tabulku o počtu ran, které „schytají“ golfové greeny. Pitchmarky se pak opravují nějak samozřejměji.
Jednička je hned ukázkou, jak bude hřiště náročné. Odpaliště se nachází u kamenné zdi klubovny, ránu je třeba zahrát do kopce a doufat, že nesjede dolů k útesům. Druhá rána na vyvýšený green. Velmi těžká jamka na rozehrání. Dvojka je asi nejtěžší jamkou na hřišti. Jste na vrcholku útesu, kde neskutečně fičí, před vámi třípar 150 metrů přes hlubokou rokli. Double-bogey je úspěch. Po těchto dvou pekelných jamkách se hřiště i má hra poněkud zklidňují. Další adrenalin přichází na začátku druhé devítky.
Desítka je úžasný třípar hraný z kopce s výhledy na zátoku s malými rybářskými domky a s vůní prosoleného vzduchu a vyvržených mořských chaluh. Jamka č. 11 − golfový masakr. Táhne se podél pobřeží, vlevo husté křoví a pichlavé ostružiní, vpravo aut na útesech. Je to o maximální přesnosti ran. Dvanáctka, par 3, opět z kopce proti moři a větru. Tuto část považuji za zdejší „Amen Corner“, tedy místo, kde se často láme výsledek.
Bonbonkem na závěr je poměrně jednoduchá čtyřparová jamka č. 18, která vám nabídne poslední pohled na Irské moře.
www.ardglassgolfclub.com
Narin & Portnoo
Skoro po třech hodinách jízdy jsme na druhém konci Irska, tedy přesněji Irské republiky. Že je zde golf tradičním sportem, demonstrují cestou malí kluci, kteří trénují čipy i na normálním fotbalovém hřišti. Po cestě míjíme několik drivingů a za pět eur stále více oblíbených pitch & putt hřišť.
Počasí zde silně ovlivňuje Atlantský oceán. První věc, co udělám v klubovně, je zakoupení kulicha. Přestože není vyloženě zima, vítr je neskutečný. „Na co jeden den stačí sand wedge, druhý den jen horko těžko pětka železo,“ říká mi Connor Mallon, místní profík, a jen pokrčí rameny.
„Tak tohle byl typicky irský,“ komentuje můj topnutý drive kolega s flightu. Topovat rány není samozřejmě cíl, ale držet rány nízko nad zemí je zde základ úspěchu.
Než se vydáte na podobná hřiště, doporučuji potrénovat. První devítka je celkem nezáludná, s dobře čitelnými jamkami. Adrenalin stoupne určitě u jamky č. 7, par 3. Rána přes strž proti větru vyžaduje velkou dávku přesnosti a i trochu štěstí. Trochu více slepých drivů vás čeká jen na druhé devítce, kde se zároveň můžete kochat pohledy na příboj bičující liduprázdnou pláž.
Lahůdkou je desítka, par 5. Drive přes horizont, klopená fairway sevřená mezi duny a skrytý green.
To, že nejsme místní, bylo dobře vidět na rychlosti naší hry. Hráli jsme ve třech, k dispozici jsme měli buggy a tři místní dámy v letech s vozíkem a v tričku byly stále v těsném závěsu za námi. Narin & Portnoo je kouzelné hřiště s osobitou irskou atmosférou.
www.narinportnoogolfclub.ie
Donegal
Opravdová golfová výzva se rozkládá na poloostrově Murvagh. Představte si hřiště jako ovál, nejprve obejdete vnější a pak vnitřní okruh. Hřiště je položeno jakoby na rovině, chráněno od Atlantiku mocným valem, ale tu rovinu někdo posypal spoustou kopců a kopečků. A k tomu je tam i překvapivě dost převýšení.
Hřiště s parem 73 má 6760 metrů, tedy nic moc krátkého. Názvy jamek jako Bogey Hill nebo Valey of tears říkají jasně, co vás čeká. A že foukal vítr, to se již opakuji.
Případné golfové neúspěchy vyrovnají nádherné výhledy do krajiny, obzvláště kolem jamek č. 6 a 8. „Dál už je jen Amerika,“ říká usměvavý marshal a ochotně se vydává na pomoc při hledání míčku. Po hře si na prostorné terase dejte panáka Paddy, nejoblíbenější irské whisky.
Pokud si chcete od golfu odpočinout, zajeďte se uklidnit a pokochat nádhernou scenérií útesů Slieve League. Jsou vzdálené přibližně 25 minut jízdy a jsou to nejvyšší útesy v Evropě! Jejich výška dosahuje závratných 600 metrů.
www.donegalgolfclub.ie
Rosapenna
Golfový resort a oblíbené prázdninové letovisko na rozeklaném severním pobřeží přitahuje golfisty již 120 let.
V roce 1891 navrhl Old Tom Morris první osmnáctku, která se táhla podél dun. V roce 2003 byla otevřena další osmnáctka, Sandy Hills, links z pera Pata Ruddyho. Ten nešel podél dun, ale rovnou cik cak skrz ně. Sandy Hills má přes své mládí nakročeno k tomu, aby se stalo jedním z nejlepších irských hřišť.
Obě hřiště hrajeme během jednoho dne, pouze s přestávkou na sandwich a Guinness.
Na Old Tom Morris links je znát, že je „syrovější a drsnější“. Přece jen je o něco starší…
Hřiště občas připomíná měsíční krajinu. Jakákoli nepřesnost končí v metrové trávě, která se seká jednou ročně. Jednou jsem se ocitl doslova na dně obřího kráteru, kam se tedy míček běžně nehraje. Díra o průměru přibližně 30 m a hloubky 10 metrů, kde mě obklopilo ticho a klid. Po chvíli pouštíme osamoceného golfistu s ručním vozíkem, v tričku a v kraťasech. Pro nás, v nepromokavých dlouhých kalhotách a bundě, zvláštní úkaz. „Díky, dnes mám již dvě birdie a trochu hřiště znám,“ prohodí bodrý chlapík a popoběhne za svým drivem. Inu místní, tak se nedivme.
Zde nemá smysl popisovat, která jamka je nejhezčí nebo nejtěžší. Každá je úžasná. Na závěr vyseknu před klubovnou poklonu Old Tomovi (tedy jeho soše) za mimořádný zážitek.
www.rosapenna.ie
