Malý rodinný podnik
Hřiště se začalo stavět v roce 2000 a bylo otevřeno na podzim 2004. O dva roky později přibyla klubovna. „A od té doby jen pilujeme, zlepšujeme a zkrášlujeme,“ řekl Jiří Hamr. „Jsme malý rodinný podnik, areál patří mně a bratrům Karlovi a Radkovi,“ pokračuje Jiří Hamr. Všichni tři hráli hokej a nejdále to dotáhl Radek. Hrál doma ve Spartě, dále pak v Ottawě NHL, ve Švédsku, ve Švýcarsku a nyní žije se svou švédskou manželkou a dětmi v Karlstadu. „Já hrál v Kanadě v univerzitním týmu. Mám hokej rád, ale neumím ho, jen Radek to trochu umí,“ říká přehnaně skromně Jiří Hamr.
Studoval na Ostrově prince Edwarda, populární kanadské golfové destinaci. „V zimě hokej, v létě golf. Nevěděl jsem, co budu v životě dělat, ale chtěl jsem se udržet u sportu. Jsem tvořivý člověk, a tak jsem se začal golfu více věnovat. Studoval jsem, jak stavět hřiště a podnikl jsem cestu na Floridu. Tam jsem začal dělat údržbáře na hřišti a později pracovat i jako trenér. Ale hlavně jsem se připravoval na návrat do Čech,“ prozradil své golfové začátky Jiří Hamr.
Domů se vrátil v roce 1998 a hned začal hledat pozemky pro stavbu hřiště. „V průběhu roku jsme našli tuto lokalitu. Nížina mezi městy Litoměřice a Terezín s nádherným výhledem na České středohoří a všemi potřebnými atributy pro stavbu a následný úspěšný provoz golfového hřiště. Optimální dostupnost, dostatek vody, kvalitní půda a podloží atd. „Má dlouhodobý potenciál s dostatečnou rozlohou 35 hektarů pro devítijamkové hřiště,“ říká Jiří Hamr k začátkům na Litoměřické kotlině u Terezína. Architekta prý ani nehledal. „Budoval jsem to s Janem Hubáčkem. Příprava a následná výstavba byla pro nás oba obrovským zážitkem. Golfové hřiště musí splňovat několik zásad, které by se měly aplikovat všude, a některé nepsané nutnosti s ohledem na lokalitu. K těm prvním rozhodně patří dobře poskládané jamky, klubovna u drivingu, parkoviště, první a poslední jamky. Je potřeba, aby areál byl kompaktní a měl krátké přechody, jamky by měly být zábavné a hráč musí mít možnost použít co nejvíce holí. A hlavně musí být bezpečné. Když hráč netrefí přesně, aby se minimalizovalo riziko zranění. To jsme se snažili maximálně aplikovat a z větší části se to podařilo. Nyní ale přesto vidím, že bych něco udělal lépe,“ tvrdí Jiří Hamr, který by prý upravil trochu jinak usazení greenů do terénu. „To ale průměrný hráč ani nevnímá. Udělali jsme to trochu jednodušší, než by si hřiště zasloužilo,“ přiznává Jiří Hamr, který při výstavbě dbal na to, aby překážky byly umístěny tak, aby hru zpestřily a aby ten, kdo si na Kotlině zahraje, odešel s dobrým zážitkem. „Lidi si pamatují jamky a těší mě, že si odnášejí devět různých zážitků a že hra pro ně byla pestrá a zábavná.“
Dostatečně přísné, ale pohodlné
Když má nějak hřiště Kotlina charakterizovat, tak upozorňuje na to, že se při výstavbě snažil o to, aby hřiště bylo dostatečně přísné pro hráče s nízkým handicapem, ale dostatečně pohodlné pro hráče, kteří si chtějí zahrát a nedosahují nijak velké výkonnosti. „Je těžké zahrát v paru pro hráče s HCP 5 a níže, a naopak pro hráče s vyšším je pohodlné ke hře. Vidíme, jak lidé jsou překvapeni, že hřiště přidává, ale po odehrání přijdou na to, že přidá jen tomu pokornému. Kdo riskuje, tak toho to řádně potrestá. Jsou zde jednoduché jamky, a když neriskujete, tak hrajete dobře. Pokud se ale tlačíte do birdie, tak každá chyba je hodně drahá. Ze žlutých odpališť je hřiště relativně pohodlnější, z bílých je to již těžší,“ popisuje devítku Kotlina Jiří Hamr, který se snaží, aby hřiště bylo podle jeho slov nadstandardní devítkou.
Kromě devíti jamek mají v Terezíně 17 zastřešených odpališť, dalších deset otevřených, dva putting greeny a jednu chip areu. „Pořádáme i dětské kempy, máme celosezonní dětský program, který vede trenér John Horsky a pomáhají mu čtyři cvičitelé. V současné době je v tréninkovém programu 30 dětí, většinou ze zdejšího regionu. Podobné je to i s hráči. Jezdí sem lidé z Litoměřic, Lovosic a Ústí, zbytek hlavně ze severu Prahy. Snažíme se profilovat tak, že jsme cíleně stavěli pouze devět jamek. Jsem přesvědčen, že v dnešní době získává na popularitě, vzhledem k nedostatku času, hra na devíti jamkách s kvalitním zázemím. Pro lidi, kteří nechtějí na golfu strávit celý den, je to ideální. To osmnáctka nenabízí. A potvrzuje to trend z Anglie a Švédska, kde pravidelná hra devítky je optimální a jako nadstavba je jednou týdně či za čtrnáct dnů si zahrát osmnáctku,“ tvrdí Jiří Hamr. „Udržet koncentraci na mistrovské osmnáctce je složité, a dobře to dokážou jen soutěžní hráči,“ míní a tvrdí, že pokud golf chce získávat další hráče, tak jim musí vyjít vstříc. „A to se zatím moc neděje, ale pokud chceme hřiště naplnit, tak lidem musíme nabídnout to, co chtějí,“ říká Jiří Hamr a dokládá to i cenou kompletního menu, která na jeho hřišti vyjde na sto korun. „Snažíme se připravit dostatečně kvalitní jídla za dostupnou cenu. Máme čerstvé bagety do hry, širokou škálu salátů, těstovin, ale i steak ze svíčkové na grilu je samozřejmostí,“ zve hosty do klubové restaurace.
Na Kotlině také rádi pořádají turnaje. „Ale do sportovního golfu se nijak nehrneme, i když v loňském roce jsme jeden prvoligový turnaj uspořádali. Ale hodně populární jsou naše nedělní celosezonní turnaje o Krále & Královnu Kotliny. Letos se hraje túra již čtvrtý rok, ale poprvé pod tímto názvem, a již letos na něm startovalo několik stovek hráčů,“ je spokojen Jiří Hamr. Největší snahou je prý získávat nové hráče a přitáhnout stávající golfisty. „Nejlepší propagace je z úst spokojených hráčů, a to se daří. Spolupracujeme i s místními školami, snažíme se dětem ukázat, že golf je dobrá forma zábavy a že to není předražené.





