Ing. Dalibor Wijas je spojen s Českomoravskou Golfovou Tour téměř od jejího počátku. Zatímco Českomoravská zavítala na Slavkov letos teprve podruhé, Dalibor hrál tohle nesmírně těžké hřiště poprvé již před sedmi lety. Má s ním tedy své zkušenosti.
PRVNÍ DEVÍTKA
První devítka je starší, vyzrálejší část hřiště. Hned úvodní pětiparová jamka č. 1 je
dost obtížná, neboť při drivu čekají dva rybníčky! Delší hráči mohou zkusit přestřelit levý rybník. Pokud ze žlutých odpališť zahrajete ránu dlouhou přes dvě stě metrů, jste za ním. Zato veškeré rány, které se stáčejí doprava, tedy šlajsy, končí téměř stoprocentně ve druhém rybníku. Druhou ránou se snažte dostřelit co nejblíže ke greenu, neměl by to být problém. Ale je lepší se držet při levé straně fairwaye, vpravo číhají bunkery. Ránu do greenu je potřeba důkladně promyslet. Je totiž velký rozdíl, jestli je jamka navrtaná vpravo vzadu nebo vlevo vepředu. Jestliže platí druhý případ, útočíme na tyč a můžeme počítat s šancí na birdie.
Druhá čtyřparová jamka je mírný dogleg doleva. Dlouzí hráči mohou zvolit ránu vlevo podél cesty. Dvě stě metrů v pohodě stačí k přestřelení bunkerů umístěných na této straně fairwaye. Kdo si netroufá, ať zkusí kratší ránu vpravo, kde je fairway otevřená. Druhá, přibližně stometrová rána do greenu je pak velice jednoduchá. Green je podlouhlý, členitý a svažuje se směrem k fairwayi, takže doběh bude kratší. Je proto potřeba přihrát si tak, abyste puttovali do kopce.
Trojka, kratší čtyřpar, na němž se někteří „bombeři“ dokáží dostat už první ranou na green. Ale nedoporučuju, vyžaduje to velmi dlouhou ránu, 250 až 260 metrů. 
Takže hrajte na jistotu, čeká vás hodně nástrah. Především hluboké bunkery, vyhrát se z nich přestavuje ránu navíc. Na pravé straně je out, který „chytá“ veškeré rány stáčející se příliš doprava. Vytáhněte dlouhé železo nebo trojku dřevo, abyste se dostali před bunkery a druhou ránu hráli 8 nebo 9 železem do kopce. Green je velký, putt a tím pádem i par by neměly dělat problémy.
Následují jamka č. 4 je rovněž čtyřpar, ale velmi náročný. Stoupá prudce do kopce, navíc na levé straně dráhy leží velký bunker, v němž v naprosté většině končí krátké rány, případně se do něj míček skutálí. Takže je nutné dobře trefit drive, abyste se přes něj dostali. Kromě toho je vlevo velice hustý rough, kde se míčky téměř nedají najít. Držte se raději více vpravo, druhou ránu máte 100 až 110 metrů do greenu. Je však nutné počítat s tím, že fairway stoupá strmě do kopce, takže je potřeba vytáhnout železo o jedno až dvě čísla delší. Taky je nutné vzít v úvahu, kde je navrtaná jamka. Pokud vzadu, počítejte minimálně s dvaceti metry navíc.
Pětka je dlouhý a těžký pětipar. Dlouhým drivem je nutné přestřelit trojici bunkerů na pravé straně, kde je navíc out, což opět nenahrává „šlajserům“. Ale namířit rovnou ránu doleva také není řešením, skončíte totiž v nepropustném roughu. Zachovejte tedy chladnou hlavu. Hrozí ztráta míčku! Pokud jste na fairwayi, případně v její blízkosti, kde zpočátku rough není tak hustý, snažte se o jediné. Aby druhá rána skončila opět na fairwayi! Jakmile se i podruhé dostanete do roughu, je konec nadějím na dobrý výsledek. Green chrání několik bunkerů, které nepřesné rány z roughu téměř stoprocentně pochytají. Takže zvolte raději kratší ránu, aby míček dopadl ještě před bunkery, které jsou přibližně 80 metrů před greenem. Třetí rána krátkým železem – devítka nebo wedge – do greenu by měla být pohodová. Pozor na to, kde je navrtaná jamka! Green má uprostřed bouli, takže se z jeho přední části puttuje do zadní hodně špatně. Pokud se vám podaří přihrát co nejblíže k jamce, máte šanci na birdie, minimálně par.
Šestka je čtyřpar, který zatáčí mírně doprava a je lemován hustým roughem. Doporučuju nikam se „nervat“ a snažit se zůstat na fairwayi. Hra z roughu je na Slavkově obtížná na jakékoli jamce. I když skončíte v bunkeru, pořád je šance vyhrát se na fairway před green a při dobrém chippu nebo pitchi lze na vcelku rovném greenu zaskórovat.
Sedmička je opět lákadlem pro dlouhé hráče. Kratší par 4, nicméně velmi
technická jamka, která vyžaduje hrát s rozmyslem. Ani dlouhá rána přes kopec na 80 metrů od greenu, nemusí být po zásluze odměněna, protože obzvlášť dlouzí hráči fairway přehrají a končí v roughu nebo v bunkerech. Ti, jimž se míček na fairwayi zastaví, jsou sice osm desítek metrů před greenem, ale stojí šikmo do kopce. Příhra z takové pozice je obtížná i pro velmi zkušené hráče. Doporučuji vzít kratší hůl, než je driver – hybrid nebo 3 dřevo –, a hrát po fairwayi do zlomu doglegu, tedy do výhledu na green. Potom hrajeme z roviny z nějakých 140 metrů, ale do kopce. Spíše než sedmičku vytáhněte raději šestku, a pokud fouká, tak dokonce i pětku a pokuste se trefit green. Je sice chráněn bunkery, nejsou však nijak zákeřné. Pokud se dobře trefíte, máte jistotu, že míček přistane před greenem nebo až na něm. Potom už je potřeba jen dobře číst. Green má na levé straně bouli a svažuje se směrem k fairwayi. Určitě je lepší puttovat do kopce než z kopce.
Osmička má ze žlutých odpališť 165 metrů. Nijak náročný třípar, ale pozor – pro změnu z kopce. Takže v tomhle případě bych jednu hůl ubral. Jenže v protivětru je to přesně naopak. Kdo hraje 160 metrů pětkou, tak v protivětru nehraje pětkou, ale čtyřkou. Snažte se zahrát rovnou ránu, bez rotace, aby míček šel nejkratší cestou na green. Nespekulujte, kde je jamka navrtaná, nejdůležitější je být první ranou na greenu a pak si dát pozor, v jaké je green kondici. Ve vrchní části hřiště bývají greeny vysušené a rychlé, takže hodně „brejkují“. Putt je výrazně rychlý a má tendenci zatáčet.
Devítka je čtyři sta metrů dlouhý par 4, který budí respekt biozónou před odpalištěm, která je hodně dlouhá. Kratším hráčům připadá nemožné ji přestřelit. Ve skutečností končí na přibližně 150 metrech, takže dostat se přes ni by měl být schopen každý hráč. Nicméně těm, kteří nemají odvahu pustit se do dlouhé rány, doporučuji hrát po pravé straně. Je to sice delší, ale bezpečnější cesta. Druhou ránou se netlačte na green, jsou před ním hluboké a těžko vyhratelné bunkery. Přihrávka 40 metrů před green je naprosto ideální. Další rána, chip nebo krátký pitch v závislosti na pozici jamky, by už měla mířit na green. Při troše štěstí doklepnete do paru, pokud ne, zahrajete klidné bogey, což je na devítce skvělý výsledek.
DRUHÁ DEVÍTKA
Druhá devítka se zdá být jednodušší, ale zdání klame. Desítka je par 5 vedoucí z kopce. Dlouhý drive je ideální, ale pozor na šlajs – vpravo vede podél celé jamky 
out. Miřte proto více doleva, kde jsou sice bunkery, ale nepředstavují až tak velký problém. Jamka je dostatečně dlouhá na to, abyste se i z bunkeru dostali třetí ránou na green. Pokud skončíte po drivu na fairwayi, máte šanci druhou dlouhou ránou atakovat green. Ale je to riskantní. Green je úzký, navíc umístěný na vyvýšené homoli obklopené hustým roughem a na levé straně vodou. Navíc těsně před ním je velká prohlubeň. Pokud míček skončí na jejím svahu, přístup na green je velice obtížný, protože budete muset hrát přihrávku ve sklonu. Volte proto bezpečnou ránu necelých 100 metrů před green a odtud si pohodlně přihrajte wedge k jamce. Green je dobře čitelný, skórovat lze i z poměrně dlouhé vzdálenosti.
Na jedenáctce vám i po dobrém drivu zbude do greenu dobrých 180 až 200 metrů. Cíl na odpališti tohoto dlouhého čtyřparu je tedy jasný – dostřelit co nejdále. Navíc je nutné dostat se drivem přes bunkery, které jsou umístěné ve vzdálenosti asi 150 metrů ještě před fairwayí. Pak můžete směle uvažovat o druhé ráně do greenu, který má výhodu v tom, že leží v protisvahu. Pokud fouká vítr, což je nejčastěji zprava, ránu většinou zkrátí. Je potřeba zahrát dlouhou nízkou ránu, počítejte s tím tedy při volbě hole. Green je chráněn hlubokými bunkery. Jestli si nevěříte, že je přestřelíte, přihrajte si raději asi 50 až 80 metrů před green a další ránu hrajte wedge k jamce. Green je čitelný, bez jakýchkoli záludností, dobře drží míče. Když dobře přečtete putt, máte šanci zachránit par.
Dvanáctka je nejspektakulárnější jamka na hřišti s nádherným výhledem na Slavkov. Ale zároveň je i nejzáludnější. Designér se tady opravdu „vyřádil“. Green posadil na hřbet svahu tak, že jakákoli rána, která neskončí na greenu, odskáče buď do hlubokého roughu vlevo, nebo ji vpravo zachytí dlouhý bunker. Navíc je položen o tři čtyři metry níže, takže pokud v něm skončíte, vůbec nevidíte vlajku. Natož green! Vyhrát se ven je skutečně adrenalinová záležitost.Na tomto tříparu, který má ze žlutých 175 metrů, hraje obrovskou roli vítr. Pokud ho máte v zádech a je dostatečně silný, můžete hrát do greenu osmičkou železem. Jamka je totiž z kopce a převýšení je výrazné – dobrých deset metrů. V protivětru vytáhněte trojku železo, ale pokud je vlajka vzadu, nemusíte k ní dostřelit. Úplně nejhorší situace nastává ve chvíli, kdy fouká z boku. Jakákoli rána s rotací se ve větru stočí tak, že budete mít problém míček najít. Dobře si rozmyslete volbu hole, protože tady platí jediná zásada – hrát rovně! Klidně kratší ránu a pak si přihrajte wedge z 15 až 20 metrů před greenem. Je to mnohem jednodušší, než vyhrávat míč, který je sice na úrovni jamky, ale v hlubokém roughu. A to ještě musíte mít štěstí, že ho vůbec najdete.
Po náročné jamce následuje většinou jamka jednodušší, a to platí i na Slavkově.
Třináctka je kratší čtyřpar, kde lze dobrým drivem zahrát na 80 až 100 metrů před green. A odtud se pohodlně přihrát krátkou wedge do greenu. Jediné nebezpečí číhá vpravo na začátku fairwaye. Z odpaliště tam sice není vidět, ale podél cesty, která jde kolem plotu sadu, vede out. Takže „šlajserům“ opět není přáno.
Čtrnáctka, 169 metrů dlouhý třípar, patří opět mezi těžší jamky. Prvních sto metrů lemuje voda, ale je to čistě psychologická hrozba. Na její přestřelení stačí rána kolem 140 metrů. Avšak abyste skončili na greenu, je potřeba zahrát dobrou ránu kolem 150 metrů carry. Před greenem jsou totiž bunkery, které neumožňují hrát na doběh. Pokud v nich skončíte, čeká vás poměrně těžká záchranná rána. Bunkery jsou hluboké a není z nich pořádně vidět na green. Ten je zvlněný, uprostřed je boule, která putty dost komplikuje. Pokud je jamka navrtána vepředu, hrajte z odpaliště vyšší a kratší ránu. Jestliže je vzadu, nebojte se a vytáhněte delší hůl, čtyřku železo. Green je dlouhý, takže v tomhle případě může mít jamka i 180 metrů!
Na patnáctce vás opět čeká hra do kopce. Dlouhý par 5, na němž bývá při turnajích velmi často vložená soutěž longest drive. Na odpališti tedy není nad čím spekulovat. Drive je potřeba „narvat“, co nejdále. Fairway je široká, obavy z toho, že by mírně nepovedená rána skončila v problémové pozici, nejsou na místě. Pro druhou ránu platí stejná zásada – hrajte co nejdál směrem na green. Zkuste vytáhnout třeba trojku dřevo, a pokud se trefíte, zbývá zhruba sto metrů na green. Třetí rána ale musí být pokud možno přesná, protože green je zrádný. Prudce do kopce, ale sklon svahu se mění. V každém případě je lepší puttovat kolmo nahoru proti svahu než po vrstevnici nebo šikmo do kopce. Volte tedy bezpečnou strategii přístupu k jamce a snažte se třetí ranou zůstat kolmo pod jamkou.
Šestnáctka nemá žádná zvláštní úskalí. Kratší čtyřpar, jasná skórovací jamka. Nemiřte přímo na green, dopadová plocha je úzká, začíná tam rough. Jakákoli dlouhá rána driverem vlevo od bunkeru, která skončí na fairwayi, je dobrou výchozí pozicí, abyste si pomocí wedge přihráli na green. V případě, kdy je jamka vpředu, nejlépe na jeho levou stranu. A zkusili skórovat. Pokud je vzadu, hrajte na zadní plato nebo rovnou k jamce.
Kratší třípar přes vodu, kde hru opět ovlivňuje vítr, vás čeká na předposlední sedmnáctce. Hráčům, kteří mají problém s přestřelením vody, se tu zvyšuje tep. Pokud se ale nebojíte, je to poměrně jednoduchá jamka s velkým greenem, který není nijak složitý na čtení. V případě, že fouká zleva, hrajte drive mírně doleva. Jinak hrozí, že vítr stáhne míček do vody po pravé straně. Stejně jako na začátku, i na závěr vás čeká obtížná, strategicky velice složitá jamka.
Osmnáctka je dlouhý čtyřpar, na němž se drive hraje mezi dva rybníky. Hrát před ně nepomůže, do greenu bude chybět dobrých 180 metrů do kopce. Pokud chcete zahrát par, musíte být z odpaliště co nejdelší a dostat se za rybníky. Chce to nebát se a doufat, že to vyjde! Pokud ano, do greenu zbývá 100 metrů a máte velkou šanci. Ale ani v případě, že skončíte ve vodě, se nic moc neděje. Dropnete si podle místa vstupu do vody, v závislosti na něm jste 120 až 140 metrů od greenu. I z této vzdálenosti je možné si dobře přihrát a zachránit par či zahrát bogey.
