Olšovkám nelze vytknout téměř nic, je to prostě golfová klasika. Pouze snad driving trošku z ruky a ruch ze silnice na horních jamkách, který ale golfisté zabraní do hry prý vůbec nevnímají. Krásný areál, absolutní domácí špička, pyšnící se „zoologickou" raritou – kolonií nejlepšího „kamaráda správců golfových hřišť" – sysla obecného. Hraje se tu nádherně. Karlovy Vary jsou výborné technické hřiště, přičemž jejich největší devizou je vyzrálost, usazenost v krajině, stromy a lesopark okolo. Nenajdete tu žádnou průměrnou jamku. Všechny jsou krásné.
Historie českého golfu začala v Karlových Varech. První hřiště tu vzniklo už v roce 1904 a bylo postaveno v Gejzírparku na břehu řeky Teplá. V lázeňských sezonách před první světovou válkou bylo hojně navštěvované, a proto se již v roce 1908 začalo uvažovat o vybudování nového, osmnáctijamkového hřiště. V roce 1909 se dokonce začaly hledat nové pozemky a připravovat materiály k financování výstavby. Ozbrojený konflikt všechno změnil. Město se proměnilo v lazaret a golfové hřiště u Březové začalo pustnout.Ve 20. letech se počet hráčů zvýšil natolik, že myšlenka nového hřiště začala být znovu aktuální. Vybíralo se z několika lokalit, a tak dnes klub najdete na golfovém hřišti Karlovy Vary-Olšová Vrata, které projektoval architekt C. Noskowski v průběhu roku 1931. Dva roky nato se začalo stavět. Oficiálně bylo hřiště otevřeno v roce 1935. Jeho výstavbu neohrozila ani hospodářská krize. V letech 1930 až 1935 pracovali na stavbě nezaměstnaní z karlovarských hotelů a restaurací.
Slibný rozvoj golfu v Karlových Varech byl opět zmařen válkou. V roce 1939 se sice na místních hřištích golf ještě hrál, ale bylo to na delší dobu naposled. Poválečný odsun Němců a osidlování pohraničí přinesly další peripetie.O hřiště se nikdo nestaral, zarostlo a zpustlo. V roce 1949 byl golfový areál doporučen kynologickému spolku jako ideální místo pro výcvik psů. V opuštěné klubovně nalezli členové několik golfových holí, což v nich podnítilo zájem o tuto hru tak, že začali na mírně upraveném hřišti hrát. Posléze se tato parta nadšenců pustila do obnovy hřiště. Jedna jamka, dvě, tři, šest! Jeden člověk se staral vždy o jednu jamku, stříhal ji vlastníma rukama. Materiál na výstavbu klubovny získali golfoví „obrozenci" rozebráním staré klubovny v Gejzírparku. V roce 1951 se už hrál první turnaj...V roce 1967 bylo hřiště obnoveno komplet celé. Na místě původního hřiště byl postaven autokemp Motel Březová, jenž byl v provozu do konce 20. století. Nyní se zde nachází chatové městečko pro ruskou klientelu lázní s názvy ulic v ruském jazyce. Na staré hřiště si už skoro nikdo ani nevzpomene.
A dnes...
Osmnáctijamkové hřiště s parem 72 má kopcovitý charakter, je plně modernizované se závlahovým systémem, drenážemi a vodními plochami. Jamky probíhají jak po loukách, tak mezi lesním porostem. Každá je jiná, každá má svoje soukromí a svoji osobitost, což zvyšuje atraktivnost hřiště. Nechybí cvičný bunkr, driving range a putting green. Na své si přijdou i vyznavači společenského a klubového života, který ke golfu neodmyslitelně patří. Mohou se občerstvit v místní restauraci s terasou nebo využít klubovnu. Specialitou je občerstvení na malé terase v půlce hry na jamce č. 9 a možnost objednání jídla přímo z jamky č. 18, kde je umístěn telefon. Pokud někoho hra zmůže natolik, že potřebuje vydatnější odpočinek, není nic snažšího než navštívit relaxační centrum Aquila Wellness. Areál disponuje i širokými možnostmi ubytování. Samozřejmostí je půjčovna holí a vozíků s GPS a nakonec skvělá kuchyně. O vše se stará parta lidí, celkem sedmnáct zaměstnanců, jejichž nadšení se na hodiny počítat nedá.
V průměru je hřiště vytížené asi ze 60 %, takže prostor pro hráče je. Ne každý je totiž ochoten investovat 2000 korun za green fee. Ale svou klientelu si na Olšovkách našli. A když si chce zahrát kupříkladu pan prezident, nelze mu oznámit, že na hřišti je plno! To je vždy jen jednou do roka v době konání karlovarského festivalu, kdy je na Olšovkách největší frekvence.
Olšovky jsou nádherné v kteroukoli roční dobu. Jsou jiné na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Málokde totiž existuje tak dokonalá symbióza listnatých stromů s jehličnany jako tady. Nejkrásnější je na Olšovkách jaro, když vše raší. V létě je všechno zelené, podzim zase nádherně barevný. I zima je zajímavá... především pro vyznavače běžek.
Ale hřiště má ještě jednu raritu – sysly pobíhající po fervejích a panáčkující, aby „lépe viděli, jakže to ti lidičkové hrají." Pokud balon zapadne do nory na fervejích – do grýnů a bunkerů syslové „nejdou", nemusíte truchlit, máte free drop. Kolonie, která tu byla „odjakživa", byla téměř vyhubena, své sehrály silné zimy a posléze prudké oblevy. Voda z rychle tajícího sněhu hlodavce vytopila, zbývalo jen asi dvacet kusů. Posléze se situace vylepšila, při prvním sčítání časně zjara jich bylo asi padesát. Lze předpokládat, že nyní už jich může být asi sto. Což už je silná kolonie nejzápadnějšího výskytu sysla obecného v Evropě.
