V současné době celosvětová krize, kdy se pozornost světa a Evropy přesunuje od krachujícího Řecka k Itálii, v době, kdy cena zlata na světových trzích rekordně stoupá a akciové trhy hrozivě padají, v době, kdy podle nejčernějších odhadů by státní dluhopisy či papírové peníze nemusely mít žádnou cenu, je podobná otázka zcela na místě.Dnes mi jde především o úvahy à la „kdybychom přece jenom tenkrát koupili toho Gauguina“ – úvahu, kterou člověk vždycky znovu slýchává, když čte nebo se dozvídá o nějaké úspěšné aukci umění, antikvit, poštovních známek či oldtimerů. Člověk při takových příležitostech dostává pocit, že by měl takovou odpovídající věc prostě jen koupit. Starožitníci a poradci v umění (stejně tak jako investiční a bankovní poradci) nám pomohou při správném výběru a pak už je třeba jen nechat čas, aby pro nás nebo pro příští generace pracoval tak, abychom jednou na nějaké aukci vydělali velké peníze.
„Nějakého toho Gauguina by člověk měl mít.“ Jeho olejomalba „Cavalier devant la Casa“ byl prodán v roce 1902 v přepočtu za 100 švýcarských franků a v roce 2001 změnil majitele příklepem kladívka na aukci za 7,326 milionu švýcarských franků.
V roce 1750 si carská rodina v Rusku nechala vyrobit u klenotnictví Fabergé šperky v přepočtu za 10 000 švýcarských franků a na aukci v roce 2004 byly prodány za 2,442 milionu švýcarských franků. „The Shilling Banco“, jedna velmi vzácná švédská dopisní známka z konce 19. století, která se ještě vzácněji vyskytuje v chybotisku v barvě žluté namísto zelené, se obchodovala v roce 1886 v přepočtu za 7 franků a v roce 1996 byla přiklepnuta za 2,785 milionu.
Pokud s tím srovnáme akciový trh, tak podle Dimsona z Londýnské obchodní školy dosahovaly v průměru akciové trhy rendity mezi cca 6–8 % p.a. Konkrétně to znamená, že investice ve výši 1000 CHF v roce 1900 by na dnešním švýcarském akciovém trhu vystoupala na hodnotu 1,2 milionu CHF.
Kdo v březnu roku 1986 koupil balík akcií Microsoftu v hodnotě 21 000 USD (1000 akcií v emisní hodnotě 21 USD/akcii), vlastnil o pětadvacet let později majetek v hodnotě přes 7 milionů amerických dolarů.
To samé v případě Warrena Buffetta a Berkshire Hathaway, který od roku 1965 dosahoval pro akcionáře roční rendity přes 20 %. Tedy z částky 1000 USD až na hodnotu přes 4 miliony USD.
Výsledky tedy mohou být pro mnohé překvapující. Při veškerých sympatiích k obrazům je jejich roční výnosnost přibližně stejná jako u akcií.
A Gauguin? Překrásný obraz, úžasný klenot na zdi a zcela jistě velmi významný v dějinách moderní klasiky. V roce 1902 ho ale nikdo nechtěl mít. Ten, kdo tehdy měl ten „správný nos“ vybrat si ho mezi tisíci obrazy od stovek malířů, mohl být zajisté udiven jeho výnosností ve výši 12 % p.a. A právě tento problém správného výběru a tedy toho „dobrého nosu“ na to vycítit tu správnou volbu není při nákupu akcií nepodobný.
Přirozeně se dá o shora uvedených úvahách dlouze diskutovat. Také tyto příklady nejsou zcela reprezentativní ať už výběrem uměleckých děl, či cenných papírů. Rovněž tak uváděná čísla jsou přibližná. Ať už nás ale současná světová a evropská krize dovede kamkoli, tak mistrovská díla to přečkají a lidi je zase budou chtít vidět a kupovat.
Koneckonců motto velkých mecenášů umění, manželů Mládkových, uvedené na zdi muzea Sovových mlýnů na pražské Kampě říká, že „Přežije-li kultura, přežije i národ“.
