V minulém čísle jsme se věnovali tomu, jak si můžete spočítat vlastní hrací handicap a s jeho využitím zjistit svůj osobní par na daném hřišti. Stejně tak jsme si přiblížili, jak od osobního PARu odvodit množství získaných stableford bodů. To se nám dnes bude zčásti hodit. Přiblížíme si totiž tři formy nejčastějších turnajových her.
Stableford
S tímto typem her se setká největší část hráčů. Především proto, že se tímto systémem hraje řada amatérských komerčních turnajů. Ve většině případů hrají hráči rozdělení do tří kategorií podle svého HCP a bez rozdělení na muže a ženy. Kategorie jsou 0–18, 18,1–36 a 37–54. Není to ovšem stoprocentní. Handicapové kategorie určuje vždy pro daný turnaj soutěžní výbor. O nich ale budete vždy včas informováni. Rozdělení do kategorií je hlavně z důvodů větší objektivity dosažených výsledků. Vítězi jednotlivých kategorií se pak stávají hráči s nejvyšším dosaženým počtem stablefordových bodů. Pokud se stane, že dva hráči dosáhnou stejného počtu bodů, rozhoduje o vítězi vyšší bodový výsledek na posledních 9 jamkách. Když je i ten stejný, jde se na výsledek posledních 6 jamek, případně 3 jamek a nakonec na závěrečnou jamku. Pokud jsou všechny tyto výsledky shodné, měl by rozhodnout los. Při těchto turnajích by se nemělo stávat (nikoli nesmí), že se hraje v jedné kategorii. U hráčů s HCP 37–54 (tzv. klubový handicap) jsou běžné výsledky kolem 50 stablefordů, i vyšší, což je pro hráče s HCP např. 12 téměř nedosažitelné. Tím pádem by takový turnaj ztrácel pro hráče s nízkými handicapy smysl.
Na rány (Stroke Play)
Tento typ hry je v převážné většině doménou profesionálních hráčů a také se s ním nejčastěji setkáte v televizních přenosech. Dále se hojně využívá při klubových turnajích k určení mistra klubu pro daný rok. Jediným kritériem pro určení vítěze je nejnižší dosažené skóre v daném turnaji. V případě profesionálních turnajů se v drtivé většině jedná o skóre za čtyři hrací dny. Po prvních dvou dnech (36 jamek) je turnajovými rozhodčími nastavena hranice kvalifikačního skóre (tzv. cut) stanoveného kvůli omezení počtu hráčů v daném turnaji. Pouze hráči, kteří zahrají tento nebo lepší výsledek, mohou pokračovat v turnaji po další dva dny (dalších 36 jamek). V případě, že dva nebo více hráčů dosáhne stejného výsledku, následuje rozehrávka (též play-off, rychlá smrt atd.) zpravidla na první nebo na osmnácté jamce. Vítězem se stává ten hráč, který na rozehrávkové jamce dosáhne nižšího skóre. Pokud se tak nestane na této jamce, pokračuje se na další až do rozhodnutí. Na které, případně kterých jamkách daného hřiště se bude rozehrávka hrát, určuje soutěžní výbor. Stejně tak může rozhodnout, že se rozehrávka nebude hrát na jednotlivých jamkách systémem rychlé smrti, ale rozhodne skóre po třech jamkách, případně po odehrání celého, tedy pátého kola (dalších 18 jamek).
Jamkovka (Match Play)
Hra na jamky je původní variantou golfové hry a jedná se o přímý souboj, ve kterém proti sobě stojí dva soupeři či strany. Na každé jednotlivé jamce se uděluje bod tomu, kdo ji vyhrál, případně žádný bod při stejném počtu ran. Nejznámějším turnajem hraným tímto způsobem je Ryder Cup hraný každé dva roky. Tam při zahrání stejného počtu ran na dané jamce (tzv. square) získává každý hráč půl bodu. V jamkové hře se také můžete setkat s jednou specialitou, a tou je nedohrávání jamek. Pokud má jeden z hráčů o několik ran víc než druhý a je evidentní, že už jej nedostihne, ten lepší většinou horšímu daruje ránu. Toto je možné učinit kdykoli, když je míč v klidu. Pak se výsledek počítá, jako by soupeř zahrál následující ranou do jamky. Nejčastěji se s tím setkáte na greenu, když míček skončí v těsné blízkosti jamky a je pravděpodobné, že by následující ranou jamku dohrál. Hráč následně míček zvedne a již v puttování nepokračuje. Darování jamky není možné odvolat ani odmítnout. Dalším pojmem, se kterým se v jamkovce často setkáte, je tzv. dormie. Jedná se o situaci, kdy jedna ze stran vede o tolik jamek, kolik jich zbývá do konce hry. Vedoucí strana už hru nemůže prohrát, druhá může pouze remizovat, pokud vyhraje všechny zbývající jamky. Když tedy vedoucí strana některou jamku vyhraje nebo půlí, lze ukončit hru, protože vítěz je znám.
