Rozhovor se Zdeňkem Vaclem, marketingovým manažerem značky Pirelli, jsme sice začali na golfové téma a dozvěděli se mnoho o jeho přístupu k bílému sportu a vášni pro soutěžení, ale jen co jsme zabředli na téma nových technologií či zvyšování výkonu, hned přišly na řadu pneumatiky. A jak by taky ne. Vždyť Pirelli je značka dynamická, oslovuje zákazníky esencí dravosti, zprostředkovává emoce k řízení, člověk má pocit maximálního bezpečí, ale zároveň nejvyššího výkonu. Možná byste se divili, kolik společného má tato světově uznávaná značka s golfem. Její slogan „Síla pod kontrolou” by měl být blízký každému hráči.Začněme úplně jednoduše: Jak jste se ke golfu dostal a čím vás oslovil?
Moje láska ke golfu začala v roce 2003 a přivedli mě k němu vlastně bratr a příbuzní, kteří pobývali delší dobu v zahraničí a měli k tomuto sportu větší přístup. Dnes je to pro nás ideální příležitost setkat se, neformálně si popovídat, ale také si zasportovat. Golf mě zkrátka chytil za srdce. Jsem sportovně založený člověk a v tomto případě se mi líbila kombinace disciplín, které člověk musí umět, aby ovládl třeba golfový švih. Také je velmi důležitá určitá míra koncentrace, tělesné přípravy, koordinace… a navíc je to celé zasazené do oázy klidu a příjemného prostředí.
Už to tady zaznělo: golf je náročný na koncentraci, míra stresu je taky poměrně vysoká a navíc v dlouhodobějším rámci – na hřiště jdete na pět šest hodin. Pro někoho to může být plus, pro jiného naopak zátěž navíc. Vy jste vytížený manažer, jak k této oblasti přistupujete? Je pro vás golf jistým tréninkem síly a vůle?
Já golf beru ryze sportovně amatérsky. Vždy mám radost, že si můžu zasportovat, pohybovat se v příjemném prostředí, většinou obklopen kamarády. A je to i jistá forma vyčištění hlavy a odpoutání se od tradičních starostí. Koncentrace je tam nezbytně nutná, ale vzhledem k tomu, že jsem amatérským hráčem, neberu to tak vážně. Víte, já jsem asi dvacet let hrál „profesionálně“ basketbal, ale také fotbal a s tenisem jsem se taky docela vypořádal. Takže vím, že k tomu, aby člověk ve sportu něčeho dosáhl, je nezbytná příprava a důslednost v tréninku. A přiznám se, že nejsem ten typ hráče, který by trávil dlouhé hodiny na drivingu a snažil se pilovat všechny formy úderu či švihu. Znám několik kamarádů, kteří začínali se mnou a dneska jsou herně daleko výkonnější. Ano, vím, že tudy cesta vede, ale já bych si chtěl nechat určitou formu radosti ze hry, abych se příliš „nestresoval“ nepovedeným výsledkem nebo nějakou zátěží.
Chodíte hrát golf i s rodinou? Vidíte v golfu i tu společenskou stránku?
Golf je perfektní příležitost pro rodinu najít nějaký společný element. Většinou to individuální sporty nenabízejí, ale ke golfu přece jen potřebujete více společníků, a navíc se dají kombinovat herní úrovně. Takže do budoucna bych byl rád, kdyby k tomu měla i rodina pozitivní vztah a mohli jsme spolu strávit třeba hezké sobotní dopoledne.
Řadíte se mezi soutěživé hráče? Jak jste říkal, máte zkušenosti z jiných sportů, patříte mezi ty, kteří chtějí v každém „zápase“ porazit trochu i sami sebe?
Já se v golfu snažím být hlavně pozitivní. Pro ten sport je to důležité. Nebýt hned zklamán nepovedeným úderem. Jistá míra soutěživosti tam být musí, a to i napříč kamarády, se kterými se u golfu vídáme. Tam ten adrenalin a napětí patří. Ale nejsem přehnaně ambiciózní a nešel bych za hranice regulérnosti.
Nelze se nezeptat, jaký je váš největší sportovní úspěch? Máte v kapse „hole in one“? Nebo jste šel turnaj a zázračně snížil handicap…
Ono vždycky snížení handicapu je svým způsobem zázračné. Ale kdybych se měl zmínit o své nejlepší ráně, tak ta se mi povedla na hřišti na Konopišti v rámci golfového turnaje Auto Palace. Tam jsem skončil 25 centimetrů od jamky, což je při zhruba stošedesátimetrovém tříparu asi můj nejlepší úder. Jinak každá slušně odehraná „runda“ je pro mě malým vítězstvím.
Ke golfu patří i móda. Sledujete trendy? Víte, co je právě „in“? Nebo jste spíš praktik…
Určitě nejsem ten, kdo přináší na hřiště módní výstřelky. Zůstávám u tradičních barev a stylu odívání. Spíš se snažím sledovat praktičnost s ohledem na materiály. Dovedu ocenit kvalitu materiálu, který má příjemné vlastnosti díky novým technologiím.
To mi nahrává na otázku pokroku technologií ve vašem oboru – v pneumatikách. Lze dnes sledovat nějaký zásadní technologický zlom? Existuje i něco jako módní trendy v rámci automobilového obutí?
Začnu trochu zeširoka. Pirelli je reprezentantem prémiového segmentu a i v rámci něho má své výsadní postavení, především v kategorii vysoce výkonných pneumatik. V tomto směru jsou zmiňované nové technologie a materiály nezbytností. Vytvořili jsme celou řadu unikátních patentů, především proto, že pneumatika už dávno není jen obyčejnou součástí vozidla, ale aktivně přispívá k bezpečnosti, komfortu a k výkonu vozu. Doba se mění, náročnost narůstá a majitelé sportovních vozů už nechtějí ztrácet nic z výkonu vozidla ani v zimním období. Zkrátka trh s pneumatikami zaznamenává neustálý posun dopředu a právě Pirelli jednoznačně stojí v popředí všech těchto změn a určuje nové trendy.
Neustále se mluví o ekologičnosti výroby, recyklaci, přístupu k přírodě… Dotýká se tento pohled i vašeho oboru?
Samozřejmě. Nejen pro Pirelli jsou teď aktuální takzvané EKO pneumatiky, které odpovídají legislativním požadavkům Evropské unie. Mají nulový obsah aromatických olejů, takže i snížený dopad na životní prostředí. Na druhou stranu je počítáno s vyšší životností, nižším valivým odporem a s tím související úsporou ve spotřebě. Jsou zde tedy i ekonomické aspekty. A ještě jedna, řekněme ekologická iniciativa: máme před sebou proces štítkování pneumatik. Bude to velmi podobné jako u tzv. bílého zboží, kde se třída jakosti označuje písmeny A, B, C.
Již tady zaznělo v souvislosti se značkou Pirelli několik superlativů, ale můžete zmínit pár slov o její historii?
Jde o italskou značku, která vznikla na konci devatenáctého století, když se Jean Baptista Pirelli rozhodl vyrábět gumové, respektive pryžové potahy kol, kterým dnes říkáme pneumatiky. Zpočátku firma neprodukovala jen pneumatiky, ale byla zaměřena na produkci různých gumových součástí. Donedávna do koncernu například patřila i divize výroby kabelů a optických vláken. Je pravdou, že už od samotného vzniku je značka Pirelli tak trochu svázaná se sportem a s motosportem obzvláště. Nicméně Pirelli je známo také jako vlastník a sponzor italského veleúspěšného fotbalového klubu Inter Milán, který v loňském roce získal titul v Lize mistrů. A v tomto směru máme i jednu horkou novinku: po dvaceti letech jsme podepsali kontrakt s FIA a stali se na tři roky jediným a oficiálním dodavatelem pneumatik pro formuli 1. Je to pro nás velmi prestižní záležitost.
Pirelli o sobě dává vědět různými způsoby a především v reklamě je velmi znát vytříbený italský vkus. Imageové plakáty nepostrádají vtip, preciznost a jistou dávku výstřednosti…
Pirelli se vždy chtělo lišit a být ojedinělou značkou. Už jen to prodloužené P v logu patří celosvětově mezi top značky v podvědomí zákazníků. Myslím, že k tomu přispívá i samotný styl komunikace. Italský rukopis se projevuje jak při tvorbě pneumatik, například jejich dezénu, tak právě ve formě a pojetí reklamy. Možná si někteří fanoušci vzpomenou na dnes už legendární snímek, na kterém sprinter Carl Lewis startuje z bloků a na nohou má rudé lodičky na jehlovém podpatku. Fantastický úspěch zaznamenala i reklamní kampaň s fotbalovou hvězdou Ronaldem. Fotbalista roku 1997, který zrovna hrál za Inter Milán, byl vyobrazen na krásném pozadí Rio de Janeira, oblečený ve svém slavném černo-modrém dresu s číslem 10, se široce roztaženými pažemi a svou „zázračnou“ nohou obutou pro tuto příležitost do značky Pirelli.
Nakonec si nechávám tu největší lahůdku a tou je Pirelli kalendář.
Ano, s jistou dávkou nadsázky lze říci, že i ti, kteří se o auta a potažmo pneumatiky nezajímají, znají Pirelli kalendář. Poprvé byl představen v roce 1964 a hned se stal významnou kulturní, a zejména fotografickou událostí na světě. Především tím, že k jeho zpracování byli postupně zváni přední světoví fotografové, např. Richard Avedon, Annie Leibovitz nebo Peter Lindbergh. Každý z nich se snažil po svém ztvárnit aktuální společenskou náladu, mnohdy postavení ženy ve společnosti nebo náhled na ženskou krásu. Kalendář je svým způsobem fenoménem, a to také díky tomu, že každoročně vychází v limitovaném nákladu. Každý kus má své sériové číslo a není předmětem prodeje, ale je to dárek exkluzivním partnerům a řada obdarovaných celebrit je velmi dlouhá. Figurují v nich jak jména ze zábavního průmyslu, tak i hlavy států či panovníci. V České republice ho tradičně předáváme do rukou pana prezidenta. Kalendář Pirelli hraje svou roli i na charitativním poli, protože jeho prostřednictvím přispíváme v Masarykově onkologickém ústavu na léčbu těžce nemocných pacientů. Právě jeho každoroční dražbou, která má elektronickou podobu na stránkách idnes.cz., jsme za deset ročníků vygenerovali částku přesahující 2 miliony korun. A ještě dodám, že ten úplně nejdražší kalendář jsme vydražili za 501 tisíc korun!
