Golf má mnoho specifických vlastností. Například různorodost profesí svých milovníků. Jedním z nich je i Country Manager divize ESSN společnosti Hewlett-Packard Pavel Klimuškin.
Jak jste se ke golfu jako takovému dostal?
Od čtyř jsem sportoval a zhruba před deseti lety mě vzal kamarád na driving range. Dal mi do ruky sedmičku a já míček odpálil na sto metrů. Připadalo mi to strašně lehké. Také to byl pro ten den jediný dobrý odpal. A to mě právě chytilo, možnost neustále se zlepšovat.
Díky sportům, které jsem odmalička pěstoval, jsem byl zvyklý na rovnici: Trénink rovná se zlepšení. Ze začátku své vášně pro golf jsem na to zapomněl a chtěl jsem se zlepšovat velmi rychle, což pochopitelně nešlo. Od chvíle, kdy jsem se myšlenkově srovnal s faktem, že kvalita hry se přímo rovná množství, kvalitě a intenzitě tréninku, si golf maximálně užívám.
Co vás na golfu bavilo na začátku a co vás na něm baví dnes?
Já mám všeobecně problém spíš sportům nepropadnout a golf nebyl výjimkou. Ale na začátku mě asi nejvíce lákalo a bavilo zvládnout to a golf se naučit. Dnes mne nejvíc přitahuje osobní boj mezi mnou a hřištěm.
Jste klidný, nebo nervózní hráč?
Já bych to vyjádřil jinak. S postupující kvalitou mé hry přicházela také větší pokora k tomuto sportu. A s ní lepší zvládání špatných ran. Zároveň jsem se naučil užívat si golf, i když mám den blbec. Jeden dobrý hráč mi řekl, že zkažená rána se musí brát jako zkažená, musí se na ni zapomenout a hrát dál. Hlavně se nepokoušet nic dohánět. Od chvíle, kdy jsem se s tím vnitřně vyrovnal, došlo v mé hře k výraznému posunu.
Snažil jste se stejně jako většina lidí, kteří golfu propadli, pro něj nadchnout i své okolí?
Ano, tím si prošli snad všichni. Ze začátku jsem se snažil všem vysvětlovat, jak je golf skvělý sport. A setkával jsem se s reakcemi typu: „Ty už jsi také zblbnul a děláš ten golf?“ Dřív bych se je vehementně snažil dál přesvědčovat. Dnes se při podobných reakcích pouze zeptám, zda to někdy zkusili.
Co byste řekl člověku, který by vás na základě zjištění, že hrajete golf, nazval snobem či zbohatlíkem?
Pouze bych se usmál a nechal bych ho při tom. Dřív bych se mu ale zoufale snažil vysvětlit, že to tak není.
Jaký typ hřišť preferujete?
Líbí se mi hřiště, kde si po jedné hře dokážu zapamatovat všechny jamky. Čili rozmanitá. Pokud bych měl uvést dva příklady, tak Karlštejn a Cihelny.
Kam jste za golfem dojel nejdále?
Zatím to bylo Maroko. Po pracovním setkání jsme zůstali o den déle a zahráli jsme si v královském golfovém klubu. Nikdo z nás neměl s sebou hole, tak jsme si je půjčili. Na mě zbyly profesionální žiletky. Takže jsem si tehdy s handicapem 30 zkusil, co to je hrát s profesionálními holemi. Dost jsem se natrápil, ale byl to skvělý zážitek.
Co v nejbližší době společnost Hewlett-Packard – a tedy i vás – čeká? Chystá se nějaký velký nákup nebo změny?
Když se podívám na společnost Hewlett-Packard, která byla založena v roce 1939, tak počet změn či akvizic stoupá takřka geometrickou řadou. Ve firmě se s nadsázkou říká, že jedinou jistotou v Hewlett-Packard je, že žádnou jistotu nemáte. Z toho důvodu bych chtěl být na všechny následné změny připraven tak, abych je zvládl.
Co se vám jako zaměstnanci na firmě líbí?
Určitě velice otevřená a přátelská firemní kultura. Všichni si například tykají, což ovšem nemusí vyhovovat každému.
Co by se podle vás mělo líbit na Hewlett-Packard lidem zvenčí?
Jednoznačně dlouhá tradice, která je důkazem stability. Všem, kteří s Hewlett-Packard spolupracují, poskytuje jistou záruku.
Hewlett-Packard je původem americká firma. Vypadá zevnitř tak, jak jsme zvyklí vídat v amerických filmech? Vše je skvělé, všichni se usmívají a žádný problém není neřešitelný?
Tady je důležité to slovo „původem“. Firma prošla obrovským vývojem a množstvím akvizic. Takže dnes by se dalo říct, že není americká, ale stoprocentně nadnárodní. Najdete v ní velké množství etnik a národností, které již v současnosti pracují jako jeden homogenní celek.
Bude Hewlett-Packard do budoucna stále klást důraz na kvalitu a životnost výrobků? Nebo se zaměří na samostatné taháky jako třeba Apple?
Hewlett-Packard není firma, která dělá pouze počítače a tiskárny. To je velmi častý omyl. Hodně se zaměřujeme na služby pro datová centra. Všechny změny ve firemní politice či strategie akvizic směřují k jednomu cíli. Není náhodou, že Hewlett-Packard je dnes největší technologická firma na světě. Každý její krok má svou logiku, ačkoli jednotlivcům bez dostatku informací a bez globálního pohledu mohou některé dílčí kroky připadat zpočátku špatně čitelné. S odstupem času však zaměstnanci i analytici přiznávají, že každý měl své opodstatnění a vedl ke zvýšení náskoku před konkurencí. Z tohoto vývoje jednoznačně nejvíc profitují zákazníci, kteří u nás nacházejí řešení svých aktuálních problémů.
Často se spekuluje, zda to, co postihlo Českou republiku v minulém roce, nebyla ekonomická krize, ale pouze konec období blahobytu. Jak to vidíte vy?
Jednou jsem v ekonomickém časopise četl, že krize, která tady byla, neplynula z nadvýroby, ale z nadspotřeby. S tím souhlasím. A obecně se podle mého z některých odvětví vytratila pokora.
Oblast informačních technologií má jistá specifika a zaměstnanci jednotlivých firem často přicházejí od konkurence. Nebo k ní odcházejí. Odkud jste do Hewlett-Packard přišel vy?
V letošním roce slavím dvacetileté výročí práce v IT oblasti. Během této doby jsem měl možnost poznat informační technologie z různých úhlů, neboť jsem pracoval na straně partnera, distributora i koncového zákazníka. V současnosti jsem tyto zkušenosti doplnil také o znalost práce u výrobce a jsem rád, že je to právě Hewlett-Packard, společnost, která je absolutní jedničkou.
První odpal vás zlákal. Neodrazovaly vás naopak ty nepodařené?
