Golf & Style

Dnes je: 18. 05. 2012

Poslední aktualizace: 08:08:04 PM GMT

Prohlížíte Rubriky Blog - drive nezarazene clanky Skotsko pro tělo i duši

Skotsko pro tělo i duši

Hrad BalmoralJaká to náhoda, že zrovna Golfský proud pozitivně ovlivňuje Britské ostrovy. Golf a Golfský proud sice nemají z hlediska původu slova vůbec nic společného, ale každému, kdo byl lapen do propletených sítí golfové vášně, to všechno moc pěkně ladí.


 

Ke golfovým kořenům
Pořád se ale můžeme sami sebe ptát, co nás žene na hřiště v zemi, kde vlastně pořád prší a fouká vítr a celkově tu není dvakrát vlídno. Snad je to právě syrovost místní krajiny, která odsouvá civilizaci na míle daleko. Snad bezprostřední kontakt s mořem a přírodou, jen nepatrně kultivovanou pro potřeby golfistů. Možná je to pocit nebývalé sounáležitosti s prostředím, které uniká globalizačním procesům. Snad zklidnění duše při pohledu do rozbouřených mořských vln, do nichž by v plavkách skočil jen hazardér. Nebo touha stát se aspoň na pár hodin součástí nezasaženého kusu země, kam stroje a jiné výdobytky současnosti mají vstup zapovězen. Či neodolatelné pokušení nasát atmosféru doby, kdy ještě neexistovaly luxusní golfové resorty s mnoha-hvězdičkovými hotely?
Tady se člověk vrátí k opravdovým golfovým kořenům. Jediným závanem moderní doby bývá nová klubovna. I ta ale zůstává skromná a její srdce bije v duchu nejstarších tradic. Kdo chce své ego potěšit nefalšovaným golfovým zážitkem s nádechem nejdrsnějšího skotského ovzduší, musí se vydat do hrabství Aberdeenshire na severovýchodě Skotska.
Fotbaloví fanoušci si možná vzpomenou na rok 1981, kdy FC Aberdeen senzačně vyhrál tehdejší Pohár vítězů pohárů. Dodnes pamětníci vzpomínají, jak skotští chasníci vyprovodili ve finále slavný Real Madrid. Tehdy seděl na lavičce týmu, jehož stadion leží v bezprostřední blízkosti moře, jakýsi Alex Ferguson. Ano, to je ten pán, který se už pár let pyšní titulem sir a přes dvacet let vede od jednoho úspěchu k druhému Manchester United.
Asi jen ve Skotsku se ale poštěstí sledovat současně fotbal a ragby. Jeďte do města Ellon asi 30 kilometrů na sever od Aberdeenu. Na východním konci Ellonu jsou vedle sebe dvě hřiště. Na tom vlevo se hraje fotbal a hned vedle ragby. Kde je víc diváků? Na ragby! Otázkou zůstává, jestli kvůli kvalitnějšímu sportovnímu zážitku nebo lepším klobásám… Čecha určitě potěší, že ve fotbalovém týmu narazí na krajana. Václav Paleček hrával svého času druhou ligu za Mladou Boleslav a pak se vydal za fotbalem i za prací do Skotska. Dnes je z něho velmi slušný golfista s hadicapem 13. Golf začal hrát ve Skotsku…
Jde to i bez karty
V okolí Aberdeenu si každý golfista může vybrat ze spousty hřišť nejrůznějšího charakteru, kvality, tradice i ceny. Nejlepší je vyzkoušet hřiště, která jsou pro ostrovní zemi typická – tzv. links a parkland. Pořádný links v kontinentální Evropě aby jeden pohledal. Tady jich je nepřeberné množství. O St. Andrews už slyšel asi každý, ale posvátné místo golfové historie vynechme, protože svou neopakovatelnou atmosféru mají i „obyčejné“ linksy v okolí Aberdeenu. Kdo hledá opravdu drsné skotské hřiště, nechť se vydá do obce Newburgh on Ythan. Na březích zátoky Severního moře si užije všech „krás“ pravého skotského golfu. V recepci relativně nové klubovny, kterou otvíral někdejší vítěz The Open Paul Lawrie, se na vás usmívají a všichni mají dobrou náladu. Když jsem jim podal registrační kartičku, zírali na mě, co to mám v ruce. Po dvojím vysvětlení, že to je karta, která potvrzuje, že opravdu hraju golf a patřím do svého klubu, se začali smát ještě víc. Kartu si schovej, my nic takového nepotřebujeme. Hlavní je, aby se ti u nás líbilo a aby sis to užil! To jsem zíral pro změnu já. Ale hřiště jsem si opravdu užil. Poznal jsem na vlastní kůži úskalí linksu včetně nejrůznějších keřů a vysokých trav uprostřed fairwaye, hlubokých bunkerů, vřesů, všudypřítomného větru a blízkosti mořské hladiny. Stačilo udělat pár kroků a člověk šlapal ve slané vodě. Nic z toho ale nevadilo. Tváře jsme měli krásně prokrvené a celé odpoledne i večer bylo o čem povídat.
Kdo by chtěl trochu větší luxus a známější hřiště, ať popojede pár mil na Cruden Bay. Nízko střižené fairwaye, šlechtěné greeny, ale také neporovnatelně vyšší fee. Místo newburghských 25 liber se tady platí 70!
Hospoda v kostele
Aberdeen a okolí ale nenabízejí jen golf a věčně foukající vítr od moře. Ve městě, odkud vozí speciální lodě dělníky na ropné plošiny, se rozmáhá zajímavá novinka. Jdete kolem kostela a nikdy by vás nenapadlo, že se za mohutnými vraty ukrývá hospoda. Stačí otevřít a vstoupit. Člověk má pocit, jako by se ocitl ve světě Harryho Pottera. Všude starý nábytek a od země až ke stropu police s knihami, v nichž se ukrývají dveře do nejrůznějších místností. Hospoda nabízí spoustu zvláštních zákoutí i horní patro, z nějž získáte perfektní přehled o dění na „place“. V centru města jsou hned dva takové podniky. Charlies Bar je velmi příjemný pub v boční ulici blízko tepny Union Street. Právě na Union Street je pak Soul Café, což je trochu luxusnější restaurace. Do Charlies se chodí hlavně dobře popít, případně něco menšího sníst. V Soul Café je to naopak. Něco většího sníst a menšího popít. Dovolím si ale doporučit ještě jeden podnik. Nesmírně pohodová španělská restaurace je snadno k nalezení na Union Street. Můžete si dát typické tapas, paellu, ryby na všechny možné i nemožné způsoby a spoustu dalších lahůdek. Vaří skutečný Španěl
a je to znát.
Hrady, zámky, Glenfiddich
Na sever Skotska se také jezdí poznávat krásné a někdy i trochu strašidelné malé hrady. U každého městečka se mezi lesy a loukami ukrývají různě velké kamenné stavby, v nichž už mnohdy nikdo nebydlí. Z některých se staly hotely, z dalších letní a víkendová sídla, v jiných je třeba jen kavárna. Nebo hrad zůstává zamčený a není v něm vůbec nic.
Na jih od Aberdeenu určitě stojí za náv-
štěvu Dunotar Castle. Zřícenina se tyčí na útesu v těsném sousedství Severního moře. Atmosféra i prostředí vracejí naši duši i mysl o stovky let zpátky. Dobývat takový hrad bych rozhodně nechtěl. A bydlet v něm? Taky ne!
Skoti jsou hrdí na své „velké“ hrady a zámky. Klikatá silnice oblastí Deeside podél řeky Dee má svůj cíl u hradu Balmoral. Každý si může vybrat, kam půjde dřív. Jestli navštíví skotské sídlo britské královské rodiny, nebo se vydá do palírny Royal Lochnagar, která je hned za rohem. Osobně doporučuji upřednostnit palírnu s ochutnávkou velmi zvláštní whisky, která je určena pro zkušené konzumenty tradičního skotského nápoje. Na Balmoralu se každý může dlouze procházet obrovským parkem nebo podél řeky Dee. Je tak čistá, že se v ní i přes dosti velký proud dají pozorovat ryby. Za zmínku stojí i interiéry hradu. Vstup je pochopitelně povolen jen do určitých prostor, ale taneční sál se prostě musí líbit každému. V areálu Balmoralu se setkáte s koňmi a nebývalým výběrem kočárů. A kdo má štěstí, možná zahlédne i Charlese nebo Camillu, kteří do Skotska velmi rádi jezdí. Na Balmoral dokonce mířili ještě večer po svém sňatku v dubnu 2005. Balmoral koupil v roce 1852 jako skotské sídlo pro královnu Victorii princ Albert. Okolní krajina, lesy, řeka i louky poskytují úžasný prostor k báječnému odpočinku. Takže šlo určitě o královský výběr.
Když už byla řeč o palírně Royal Lochnagar, nemůžeme vynechat ani jednu z nejuznávanějších a nejproslavenějších palíren Glenfiddich. Pracovat pro Glenfiddich, to má ve Skotsku zvuk a každý si této příležitosti nesmírně váží. Od Balmoralu neleží daleko, ale cesta vede přes hory a Tomintoul, nejvýše položenou vesnici ve Skotsku. Podél silnice se rozkládají nekonečné louky. Sem tam zahlédneme nějakou menší či větší farmu a všude jsou krávy a ovce. Nádherná cesta nedotčenou, ale hodně drsnou přírodou. A najednou – z ničeho nic – Glenfiddich, malinkaté městečko v mírném kopečku. Na návsi odbočka k palírně, která je známá po celém světě už od roku 1886, kdy ji založil William Grant. Svou chuť whisky tady objeví úplně každý. Počínaje opravdu chlapskými až po vyvoněnou medovou whisky pro dámy. Jako ideální kompromis si pak dovolím označit patnáctiletou Glenfiddich Solera Reserva, která zraje v sudech po cherry. Protože tu rádi oslovují turisty, kteří si chtějí odnést hezkou vzpomínku, tak si na láhev zakoupenou v místním obchůdku můžete nechat nalepit etiketu s libovolným textem. Získáte tak ještě větší originál. Své kouzlo má i prohlídka celé palírny. To nejlepší čeká ve finále – degustace. Při ochutnávce buďte opatrní. Ač jste ve Skotsku, při nalévání se tu jako Skot nikdo neprojevuje.
Golfová pohoda
Cestou z Balmoralu nebo Glenfiddichu přichází ta pravá chvíle zahrát si golf. Hřišť se i ve vnitrozemní nabízejí desítky. Nejde jen o nehostinné a zmoklé linksy, přivítají vás také příjemná parková hřiště, která si ale zachovávají přirozený charakter. Třeba osmnáctka v Aboyne. Mírně zvlněný terén, ale hlavně nekonečná pohoda už od příchodu do recepce. I tady se všichni usmívají, jsou v klidu a nic není problém. Jen člověk musí pořádně poslouchat, aby rozuměl ryzí „skotštině“, protože ta má ve své rychlé verzi s angličtinou pramálo společného. Je třeba naznačit, že jaksi původem do Skotska nepatříte – a místní se vám bleskově přizpůsobí. Už jsou zvyklí, že s cizincem nemohou mluvit jako s našincem. Žádná členská karta je pochopitelně nezajímá. Převezmou peníze za fee a popřejí hezkou hru. Pozitivně naladěni odcházíte na první odpaliště a pohoda vás neopustí až do konce. Dostatečně okysličený vzduch roztahuje průdušky, osvěžuje mysl a dokonale čistí hlavu. Procházka, jak má být. A je vám celkem jedno, jestli hrajete birdie nebo bogey. Široké fairwaye a dobře čitelné greeny přispívají k tomu, že téměř nehledáte míčky a v poklidném tempu směřujete od jamky k jamce. Osmnáctka uteče jako Messi soupeřovým obráncům a na duši zůstává osvobozující pocit z bezvadně stráveného času. Nejen z golfu, ale z celého skotského pobytu. Jak ho zakončit? Navrhuji vyrazit na kus dobrého žvance a pár pint místního piva do některé z kostelních hospod. Ať si tělo i duše užijí. O to přece jde! 

Ke golfovým kořenům

Pořád se ale můžeme sami sebe ptát, co nás žene na hřiště v zemi, kde vlastně pořád prší a fouká vítr a celkově tu není dvakrát vlídno. Snad je to právě syrovost místní krajiny, která odsouvá civilizaci na míle daleko. Snad bezprostřední kontakt s mořem a přírodou, jen nepatrně kultivovanou pro potřeby golfistů. Možná je to pocit nebývalé sounáležitosti s prostředím, které uniká globalizačním procesům. Snad zklidnění duše při pohledu do rozbouřených mořských vln, do nichž by v plavkách skočil jen hazardér. Nebo touha stát se aspoň na pár hodin součástí nezasaženého kusu země, kam stroje a jiné výdobytky současnosti mají vstup zapovězen. Či neodolatelné pokušení nasát atmosféru doby, kdy ještě neexistovaly luxusní golfové resorty s mnoha-hvězdičkovými hotely? Tady se člověk vrátí k opravdovým golfovým kořenům. Jediným závanem moderní dobyHrad Balmoralbývá nová klubovna. I ta ale zůstává skromná a její srdce bije v duchu nejstarších tradic. Kdo chce své ego potěšit nefalšovaným golfovým zážitkem s nádechem nejdrsnějšího skotského ovzduší, musí se vydat do hrabství Aberdeenshire na severovýchodě Skotska. Fotbaloví fanoušci si možná vzpomenou na rok 1981, kdy FC Aberdeen senzačně vyhrál tehdejší Pohár vítězů pohárů. Dodnes pamětníci vzpomínají, jak skotští chasníci vyprovodili ve finále slavný Real Madrid. Tehdy seděl na lavičce týmu, jehož stadion leží v bezprostřední blízkosti moře, jakýsi Alex Ferguson. Ano, to je ten pán, který se už pár let pyšní titulem sir a přes dvacet let vede od jednoho úspěchu k druhému Manchester United. Asi jen ve Skotsku se ale poštěstí sledovat současně fotbal a ragby. Jeďte do města Ellon asi 30 kilometrů na sever od Aberdeenu. Na východním konci Ellonu jsou vedle sebe dvě hřiště. Na tom vlevo se hraje fotbal a hned vedle ragby. Kde je víc diváků? Na ragby! Otázkou zůstává, jestli kvůli kvalitnějšímu sportovnímu zážitku nebo lepším klobásám… Čecha určitě potěší, že ve fotbalovém týmu narazí na krajana. Václav Paleček hrával svého času druhou ligu za Mladou Boleslav a pak se vydal za fotbalem i za prací do Skotska. Dnes je z něho velmi slušný golfista s hadicapem 13. Golf začal hrát ve Skotsku…

Jde to i bez karty

V okolí Aberdeenu si každý golfista může vybrat ze spousty hřišť nejrůznějšího charakteru, kvality, tradice i ceny. Nejlepší je vyzkoušet hřiště, která jsou pro ostrovní zemi typická – tzv. links a parkland. Pořádný links v kontinentální Evropě aby jeden pohledal. Tady jich je nepřeberné množství. O St. Andrews už slyšel asi každý, ale posvátné místo golfové historie vynechme, protože svou Golf ve Skotskuneopakovatelnou atmosféru mají i „obyčejné“ linksy v okolí Aberdeenu. Kdo hledá opravdu drsné skotské hřiště, nechť se vydá do obce Newburgh on Ythan. Na březích zátoky Severního moře si užije všech „krás“ pravého skotského golfu. V recepci relativně nové klubovny, kterou otvíral někdejší vítěz The Open Paul Lawrie, se na vás usmívají a všichni mají dobrou náladu. Když jsem jim podal registrační kartičku, zírali na mě, co to mám v ruce. Po dvojím vysvětlení, že to je karta, která potvrzuje, že opravdu hraju golf a patřím do svého klubu, se začali smát ještě víc. Kartu si schovej, my nic takového nepotřebujeme. Hlavní je, aby se ti u nás líbilo a aby sis to užil! To jsem zíral pro změnu já. Ale hřiště jsem si opravdu užil. Poznal jsem na vlastní kůži úskalí linksu včetně nejrůznějších keřů a vysokých trav uprostřed fairwaye, hlubokých bunkerů, vřesů, všudypřítomného větru a blízkosti mořské hladiny. Stačilo udělat pár kroků a člověk šlapal ve slané vodě. Nic z toho ale nevadilo. Tváře jsme měli krásně prokrvené a celé odpoledne i večer bylo o čem povídat.Kdo by chtěl trochu větší luxus a známější hřiště, ať popojede pár mil na Cruden Bay. Nízko střižené fairwaye, šlechtěné greeny, ale také neporovnatelně vyšší fee. Místo newburghských 25 liber se tady platí 70! 

Hospoda v kostele

Aberdeen a okolí ale nenabízejí jen golf a věčně foukající vítr od moře. Ve městě,Skotsko odkud vozí speciální lodě dělníky na ropné plošiny, se rozmáhá zajímavá novinka. Jdete kolem kostela a nikdy by vás nenapadlo, že se za mohutnými vraty ukrývá hospoda. Stačí otevřít a vstoupit. Člověk má pocit, jako by se ocitl ve světě Harryho Pottera. Všude starý nábytek a od země až ke stropu police s knihami, v nichž se ukrývají dveře do nejrůznějších místností. Hospoda nabízí spoustu zvláštních zákoutí i horní patro, z nějž získáte perfektní přehled o dění na „place“. V centru města jsou hned dva takové podniky. Charlies Bar je velmi příjemný pub v boční ulici blízko tepny Union Street. Právě na Union Street je pak Soul Café, což je trochu luxusnější restaurace. Do Charlies se chodí hlavně dobře popít, případně něco menšího sníst. V Soul Café je to naopak. Něco většího sníst a menšího popít. Dovolím si ale doporučit ještě jeden podnik. Nesmírně pohodová španělská restaurace je snadno k nalezení na Union Street. Můžete si dát typické tapas, paellu, ryby na všechny možné i nemožné způsoby a spoustu dalších lahůdek. Vaří skutečný Španěl a je to znát. 

Hrady, zámky, Glenfiddich

Zřícenina DunnottarNa sever Skotska se také jezdí poznávat krásné a někdy i trochu strašidelné malé hrady. U každého městečka se mezi lesy a loukami ukrývají různě velké kamenné stavby, v nichž už mnohdy nikdo nebydlí. Z některých se staly hotely, z dalších letní a víkendová sídla, v jiných je třeba jen kavárna. Nebo hrad zůstává zamčený a není v něm vůbec nic. Na jih od Aberdeenu určitě stojí za návštěvu Dunotar Castle. Zřícenina se tyčí na útesu v těsném sousedství Severního moře. Atmosféra i prostředí vracejí naši duši i mysl o stovky let zpátky. Dobývat takový hrad bych rozhodně nechtěl. A bydlet v něm? Taky ne!Skoti jsou hrdí na své „velké“ hrady a zámky. Klikatá silnice oblastí Deeside podél řeky Dee má svůj cíl u hradu Balmoral. Každý si může vybrat, kam půjde dřív. Jestli navštíví skotské sídlo britské královské rodiny, nebo se vydá do palírny Royal Lochnagar, která je hned za rohem. Osobně doporučuji upřednostnit palírnu s ochutnávkou velmi zvláštní whisky, která je určena pro zkušené konzumenty tradičního skotského nápoje. Na Balmoralu se každý může dlouze procházet obrovským parkem nebo podél řeky Dee. Je tak čistá, že se v ní i přes dosti velký proud dají pozorovat ryby. Za zmínku stojí i interiéry hradu. Vstup je pochopitelně povolen jen do určitých prostor, ale taneční sál se prostě musí líbit každému. V areálu Balmoralu se setkáte s koňmi a nebývalým výběrem kočárů. A kdo má štěstí, možná zahlédne i Charlese nebo Camillu, kteří do Skotska velmi rádi jezdí. Na Balmoral dokonce mířili ještě večer po svém sňatku v dubnu 2005. Balmoral koupil v roce 1852 jako skotské sídlo pro královnu Victorii princ Albert. Okolní krajina, lesy, řeka i louky poskytují úžasný prostor k báječnému odpočinku. Takže šlo určitě o královský výběr.
Když už byla řeč o palírně Royal Lochnagar, nemůžeme vynechat ani Glenfiddichjednu z nejuznávanějších a nejproslavenějších palíren Glenfiddich. Pracovat pro Glenfiddich, to má ve Skotsku zvuk a každý si této příležitosti nesmírně váží. Od Balmoralu neleží daleko, ale cesta vede přes hory a Tomintoul, nejvýše položenou vesnici ve Skotsku. Podél silnice se rozkládají nekonečné louky. Sem tam zahlédneme nějakou menší či větší farmu a všude jsou krávy a ovce. Nádherná cesta nedotčenou, ale hodně drsnou přírodou. A najednou – z ničeho nic – Glenfiddich, malinkaté městečko v mírném kopečku. Na návsi odbočka k palírně, která je známá po celém světě už od roku 1886, kdy ji založil William Grant. Svou chuť whisky tady objeví úplně každý. Počínaje opravdu chlapskými až po vyvoněnou medovou whisky pro dámy. Jako ideální kompromis si pak dovolím označit patnáctiletou Glenfiddich Solera Reserva, která zraje v sudech po cherry. Protože tu rádi oslovují turisty, kteří si chtějí odnést hezkou vzpomínku, tak si na láhev zakoupenou v místním obchůdku můžete nechat nalepit etiketu s libovolným textem. Získáte tak ještě větší originál. Své kouzlo má i prohlídka celé palírny. To nejlepší čeká ve finále – degustace. Při ochutnávce buďte opatrní. Ač jste ve Skotsku, při nalévání se tu jako Skot nikdo neprojevuje. 

Golfová pohoda

SkotskoCestou z Balmoralu nebo Glenfiddichu přichází ta pravá chvíle zahrát si golf. Hřišť se i ve vnitrozemní nabízejí desítky. Nejde jen o nehostinné a zmoklé linksy, přivítají vás také příjemná parková hřiště, která si ale zachovávají přirozený charakter. Třeba osmnáctka v Aboyne. Mírně zvlněný terén, ale hlavně nekonečná pohoda už od příchodu do recepce. I tady se všichni usmívají, jsou v klidu a nic není problém. Jen člověk musí pořádně poslouchat, aby rozuměl ryzí „skotštině“, protože ta má ve své rychlé verzi s angličtinou pramálo společného. Je třeba naznačit, že jaksi původem do Skotska nepatříte – a místní se vám bleskově přizpůsobí. Už jsou zvyklí, že s cizincem nemohou mluvit jako s našincem. Žádná členská karta je pochopitelně nezajímá. Převezmou peníze za fee a popřejí hezkou hru. Pozitivně naladěni odcházíte na první odpaliště a pohoda vás neopustí až do konce. Dostatečně okysličený vzduch roztahuje průdušky, osvěžuje mysl a dokonale čistí hlavu. Procházka, jak má být. A je vám celkem jedno, jestli hrajete birdie nebo bogey. Široké fairwaye a dobře čitelné greeny přispívají k tomu, že téměř nehledáte míčky a v poklidném tempu směřujete od jamky k jamce. Osmnáctka uteče jako Messi soupeřovým obráncům a na duši zůstává osvobozující pocit z bezvadně stráveného času. Nejen z golfu, ale z celého skotského pobytu. Jak ho zakončit? Navrhuji vyrazit na kus dobrého žvance a pár pint místního piva do některé z kostelních hospod. Ať si tělo i duše užijí. O to přece jde! 

 

Komentář (0)
Přidat komentář
Vaše údaje:
Komentář:
Security
Prosím, vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana).



Související články:


Vybíráme z galerie Sweet Spot

Golf & Style si prohlíží...

Právě připojeni - hostů: 9 

Reklamní prostor